I might be in love with fan. // calum hood

17

„Calume?" špitla Den, když jsem zvedl telefon.

„Myslel jsem, že už se mi neozveš," odpověděl jsem.

„Došlo mi, že bych se měla rozloučit," řekla.

„Odlétáš zpátky kvůli mně?" zeptal jsem se, zatím co jsem vcházel do budovy letiště.

„Částečně jo, ale i tak jsem ti chtěla poděkovat, za ty dva dny tu, jen, chci na to zapomenout," vydechla.

Spatřil jsem ji sedět na lavičce u zdi, tak jsem vypl hovor a utíkal jsem s Michaelem v patách k ní.

„Vím, že chceš ty poslední dva dny smazat z tvého života, ale ono už to nejde," pošeptal jsem, když jsem stál u ní.

„Calume, co tady sakra děláš?" zvedla zrak a setřela si slzy.

„Já se chtěl jen rozloučit a říct ti, že jsi neměla pravdu, šlo by to, kdyby jsi chtěla," odpověděl jsem a sedl jsem si vedle ní.

„Calume, pochop, že to není láska, já jsem tvoje fanynka a ty jsi slavný, navíc tvoje kapela tě potřebuje," řekla a odhodlala se mi kouknout do očí.

„V tomhle se mýlíš, nic na světě není důležitější, než to, aby jste byli šťastní a on rozhodně šťastný nebude, když odletíš," promluvil Michael.

„Nic to nemění na tom, že mám letenku a letím domů," odpověděla.

„Prosím, Den, dej mi pár dní, na to, abych ti dokázal, že to všechno myslím vážně," naznal jsem.

„Nemůžu si to dovolit, nemám na novou letenku, Cale," pošeptala.

„Hele, tak já ti ji zaplatím," řekl jsem a chytil jsem ji za ruku.

„Nemůžu, je to blbost," odpověděla a podívala se na mě.

„Den, musíš, prosím, já to toho ještě hodně nestihl říct," naznal jsem.

„Já bych toho potom litovala," řekla.

„Takže?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

„Calume, já nemůžu," pošeptala.

„To ti za to ani nestojím?" sklopil jsem zrak a ona mou ruku ještě více stiskla.

„Už jsem se hodněkrát spálila," naznala a hladila mě palcem po hřbetu ruky.

„Já ti nechci ublížit, nikdy bych ti neublížil," řekl jsem.

„Já vím, že ne, Calume, jen si myslím, že to tak bude nejlepší," pošeptala.

„Ale," začal jsem, jenže ona mě polibkem donutila mlčet.

„B-byla asi chyba s-sem letět, a-ale miluju tě, Cale," zakoktala a opatrně mě pohladila po tváři.

„Proto nemůžeš letět pryč, Den, potřebuju tě tady," špitl jsem.

„Musím už jít, ale třeba se zase někdy potkáme," pousmála se a objala mě.

„Let číslo 345 se společností British Airways byl kvůli nepříznivému počasí zrušen, omlouváme se za způsobené komplikace a přejeme příjemný den," ozvalo se z repráku a ve mně se rozhořel alespoň malý plamínek naděje.

וו×

Kdyby jste se nudili, na mém profilu najdete novou knihu plnou mých pocitů (Místo názvu je tam strašně douhý citát a na coveru to má CDčka, to nepřehlédnete.) Je to něco jako takové one shots z mého života or something like that, většinou to takhle dopadá, když si ve škole vezmu papír a snažím se něco splácat... No každopádně budu ráda, když se podíváte :))