I když už byla Den dávno pryč, já se pod mostem ještě chvíli zdržel.
Když děšť trochu ustál, vyrazil jsem pomalým tempem domů.
„Calume, sakra, kde jsi byl?" vyjekl Michael, když jsem bouchl vchodovými dveřmi.
„Já, venku," špitl jsem a šel jsem do kuchyně, kde jsem si vytáhl jogurt.
„Jsou skoro čtyři ráno, jsi celý promoklý a určitě je ti zima," naznal a objal mě.
„Jsem v pohodě, určitě, Mikey," usmál jsem se.
„Calume, já se o tebe jenom strašně bál," pošeptal Michael.
„Neměl jsi důvod," odpověděl jsem a svalil jsem se na sedačku.
„Ale měl, co se stalo?" zeptal se a přitulil se ke mně.
„Potkal jsem ji, políbil jsem ji a ona utekla," pošeptal jsem a hlavu jsem si zabořil do Michaelovo trika.
„Calume, jestli tě má ráda, tak se vrátí," odpověděl.
„Já, myslím, že je to konec," řekl jsem a začal jsem mačkat polštář.
„Slibuju, že ti ji pomůžu najít," naznal Michael.
„Já ani nevím, jestli chci, doufám, že to přejde," špitl jsem.
„Nikdy to nepřejde, Calume, na to ji máš až moc rád," usmál se Michael a objal mě.
„Děkuju ti za všechno, Mikey, ale radši bych teď byl sám," odpověděl jsem.
„Já, jdu teda udělat snídani, ty se mezitím prospi," pocuchal mi vlasy a podal mi deku.
„Děkuju ti Michaeli," usmál jsem se a zahrabal jsem se do deky.
YOU ARE READING
I might be in love with fan. // calum hood
Fanfiction„Calume, pochop, že to není láska, já jsem tvoje fanynka a ty jsi slavný, navíc tvoje kapela tě potřebuje," řekla a odhodlala se mi kouknout do očí. „V tomhle se mýlíš, nic na světě není důležitější, než to, aby jste byli šťastní a on rozhodně šťast...
