~Bella~
Sedím na matraci. Psychicky tak i fyzicky zničená. Je tu jenom tma a já začínám bláznit. Jsem tu asi už...no nějakých šest hodin to bude. Nikdo mi nic neřekl. Co se děje, kde to jsem...vůbec nic.
Pažema si objímám kolena a doufám, že mně odsud někdo dostane.
Zavřu oči a nechám slzám volnej průchod. Zase. Jedíná věc co tu dělám je, že sedim a brečim.
Najednou se rázně otevřou dveře. Překryju si obličej rukou, protože náhlé světlo mi neudělalo zrovna líp, když jsem do teď byla jenom ve tmě.
Čekám až si zvyknu na světlo. Začnu zaostřovat a zjistím, že ve dveřích stojí muž. ALE POZOR. Je to ten muž co mně nejspíš fláknul po palici a odnesl sem.
I já bych tě ráda někdy flákla po palici, ale je to bohužel nemožné.
Ty jsi se dlouho neozvala.
"Pohni zadkem! Nebudu tu čekat celej den." ozve se.
Nechápavě se zatvářím.
Když pochopí, že ho nechápu, přejde ke mě a vystrčí mně z místnosti.
YOU ARE READING
You & Me /w MenT
Fanfiction🙏 PŘEDEM BYCH RÁDA UPOZORNILA NA PRAVOPISNÉ CHYBY A TAKY NA TO ŽE PŘÍBĚH NEDÁVÁ V MALÝCH ČÁSTECH SMYSL. ZA TOUHLE STORY SI UŽ NESTOJÍM. NECHALA JSEM JÍ ZDE POUZE DÍKY ŽÁDOSTI OSTATNÍCH ČTENÁRU. PROTO VÁS PROSÍM, ABY JSTE VŠE BRALI S REZERVOU. 🙏 Kr...
