You & Me /w MenT

0.3

Slyším kolem sebe hlasy. Převážně mužské. Je tu ale pořád ten ženský. V krvi se mi míchá strach, ale hlavně adrenalin.

Ruce mi znovu svázali. Nechápu v tom případě proč mi je rozvazovali, když mi je znovu svázali. Nepochopitelný.

Najednou v místnosti utichne. Vrzání židlí a bouchnutí dveří. Něco se děje a já nevím co.

"Co se děje? Proč tu jsem?" opakuji své otázky.

Nic. Žádná odpověď.

"Tak sakra řekněte mi, co se děje?!"

Uchechtnutí. Nic víc ani míň.

Začínají mi rupat nervy.

Naštvaně zavrčím.

Někdo mi rozváže oči. Několikrát zamrkám. Ze začátku vidím pouze světlé skvrny, ale později vidím v pořádku.

Svou pozornost přesměruji na osobu sedící naproti mně.
Muže v šedočerném smokingu ve středních letech.

Zamračím se ještě více, že se mi obočí skoro spojuje dohromady.

"Zdravím. Jsem Michael Colins. Asi by jsi ráda věděla, co se děje." usměje se na mě. Nevím co mu přijde k smíchu. V tuhle dobu bych po něm nejraději skočila a uškrtila ho. Jsem zmatená, vystrašená a on se tu sadisticky na mě směje.

"Bella Thomson. A ano ráda bych věděla, co se děje." obdaruji ho falešným úsměvem.

"Jak to říct. Jak víš tvůj otec obchodoval a dostal se do menších problémů se mnou. Tak jsme mu dal na výběr. Buď ho zabiju nebo ho nechám žít, ale na oplátku si vezmu tebe. Hádej jakou možnost si vybral?" menší úšklebek se objeví na jeho obličeji.

Z očí se mi začnou valit slzy. Co jsem v životě udělala špatnýho?