1.1

5.2K 272 17
                                    

Nebyla jsem schopná slova.
Bylo to příjemné ale i zvláštní.

"Co...to děláš?" začala jsem koktat a odstrčila ho od sebe.

"Skus hádat."

Do očí se mi vehnaly slzy. Já nechci.

"Nech mně být, prosím." fňukla jsem.

Po tváři se mi skutálela první slza.

Hned jak to uviděl dá se říct, že změkl. Využila jsem tu možnost a rozutekla se ke dveřím, které jsem vzápětí otevřela a za sebou zavřela.

Schovala jsem se k sobě do pokoje a zamkla.

Teď už jsem histericky brečela. Mám strach.

Po chvíli jsem slyšela bouchání na dveře.

"Bello, prosím otevři ... já...já to tak nemyslel. Promiň."

Co mám dělat?

"Jdi pryč!"

Začaly se mi vracet vzpomínky na dětství...

You & Me /w MenTKde žijí příběhy. Začni objevovat