"Thomasy?"
"Hmm..."
Má špatnou náladu. Nemá krámy? Protože ty jeho nálady mně už nebaví.
Je štědrovečerní večeře a on má takovoudle náladu.
"Je večeře." vybýdnu ho rukou, ale ono nic.
"Nebudu." teď mně nasral. Jsem nasraná a zároveň smutná.
Nedá mi to a zeptám se.
"Proč?"
Oouuuu.
Nasraně se na mně podíval. Zvedl se ze sedačky a rychlou chůzí přešel ke mě.
"Řekl jsem, že nebudu. Nestačí to snad jednou!" rozkřikl. Bylo to slyšet po celé vile.
Měla jsem nasráno v kalhotech.
"Já..." začala jsem koktat.
"Co ty?" chytl mně za zápěstí.
Zasyčela jsem a z očí mi začaly pomalu téct slzy. Začala jsem mrkat abych je zahnala. Znenadání moje zápěstí pustil.
"Jdi pryč." otočil se ke mě zády.
Sebrala jsem se a utekla do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a začala brečet. Sklouzla jsem po dveřích dolů a hlavu si dala do kolen. Tentokrát tu není nikdo, kdo by mně utěšil. Daliah jsme poslali domů ať si užije Vánoce. Nikdo tu se mnou není aby mně utišil. Nikdo.
ČTEŠ
You & Me /w MenT
Fanfiction🙏 PŘEDEM BYCH RÁDA UPOZORNILA NA PRAVOPISNÉ CHYBY A TAKY NA TO ŽE PŘÍBĚH NEDÁVÁ V MALÝCH ČÁSTECH SMYSL. ZA TOUHLE STORY SI UŽ NESTOJÍM. NECHALA JSEM JÍ ZDE POUZE DÍKY ŽÁDOSTI OSTATNÍCH ČTENÁRU. PROTO VÁS PROSÍM, ABY JSTE VŠE BRALI S REZERVOU. 🙏 Kr...
