Inframundo

25. Kapitola

Jade
,,Máte tu auto Alexi?"zeptal se Josh zatímco jsme rychlým krokem vycházeli z domu, mračna se stahovala a foukal silný vítr.
,,Ano jistě...akorát nevím kudy pojedeme, silnice u pobřeží bude úplně zaplavená."podotkl Alex a hledal klíčky od auta.
,,Do Vaší čtvrti se dostaneme nejdřív za pár dní. Mohli bychom jet k nám, mám dům támmhle na kopci, navíc manželka je zdravotní sestra, tak by určitě Jade ošetřila."navrhl Josh.
,,Tak pokud Vám to nevadí..."zasmál se rozpačitě Alex.
,,Budu jen rád."
Nasedli jsme do auta, Alex si vzal náhradní triko z kufru-to jeho jsem přece měla já a vyrazili jsme. Přestávala jsem vnímat, byla jsem jako v tranzu, jako kdybych požila nějaké drogy či co. Cestou jsem z okna pozorovala stromy ohýbajícíse v silném větru a velké mraky všude kam jsem se podívala. Bylo to tak nádherné a zároveň děsivé. Brzy jsme dorazili do domu Joshe a jeho rodiny, měli hezký, středně velký dům.
Když jsme vystoupili z auta, Alex mě podpíral, abych se vůbc nějak dobelhala dovnitř domu. Hned v předsíni nás přivítala Joshova manželka, představila se jako Melissa.
,,Ahoj Melisso."pozdravil ji Josh a dal jí přitom polibek na tvář. ,,Přivedl jsem nám hosty. To je Jade-manželka Jamese, teda spíše budoucí manželka, a tohle je její kamarád Alex. Oba jsou zranění, a kvůli povodním se nedostanou zpátky k nim domů, tak jsem je vzal sem.
,,To je v pořádku, tak ty jsi Jade...chudáčku, hodně jsem o tobě a o Jamesovi slyšela. Je to hrozné, ale tady jsi v bezpečí."uklidňovala mě s laskavým úsměvem.
,,Děkuju."usmála jsem se i já.
,,Pojďte nahoru do pokoje, podívám se na ta vaše zranění."řekla přívětivě a vedla nás po schodech nahoru do nějakého pokoje. V půlce schodů jsem se musela zastavit, abych pobrala dech a mohla pokračovat dál. Byl to hezký pokoj s výhledem z kopce dolů, na moře, které se teď bouřilo, s balkónem na kterém byly krásné květiny a manželskou postelí.
,,Tak, co se vám stalo?"ptala se Mellisa a připravovala si lékárničku.
,,Tady Jade je pobodaná a já mám jen škrábanec."odpověděl Alex.
,,Že zašel až tak daleko...no podíváme se na to, a snad s tím nebudeme muset do nemocnice, těžko by se to vysvětlovalo."Mellisa mi vyhrnula triko a podívala se na stále krvácející ránu.
,,Měla jsi obrovské štěstí, být ta rána o pár centimetrů vedle asi by jsi to nepřežila. No, vydesinfikujeme a obvážeme, nic jiného se s tím nedá dělat."
,,Bude to v pořádku?"zeptal se Alex starostlivě.
,,Mělo by být."Mellisa mi oštřila ránu, obvázala, přinesla nějaké oblečení po své dceři a odešla z pokoje, zůstali jsme s Alexem sami.
,,Jak se to stalo?"zeptal se přísně když si sedl do křesla vedle postele.
,,Je to hlavně moje vina. Když byl pryč, sedla jsem si k jeho počítači a projela mu maily, našla jsem mail adresovaný hádej komu? Michaelu Dekkerovi. Jenže James se po chvíli vrátil a uviděl, že jsem četla ten mail. Naštval se, a já jsem mu dala na výběr z dvou možností-buď mě pustí anebo mu přísahám, že si najdu způsob jak o tom tvýmu tátovi říct."
,,Ty jsi občas tak strašně naivní."řekl Alex a objal mě.

Děkuju vám strašně moc za 400 přečtení❤️❤️❤️