It's Our Beginning, Caroline » Klaus & Caroline (FF TVD/TO) /✓/

17. Kapitola

Můj otec seděl na provizorním lůžku a pozoroval mě s Klausem. Kousla jsem se do rtu, než jsem přešla k němu a posadila se.
,,Tati-" začala jsem, ale on jen zvedl ruku.
,,Udělal jsem chybu, vím. Chtěl jsem ti jen pomoct, holčičko moje." Uznal a já ho jen pozorovala.
,,Tati, já vím, že nejsi rád, co se ze mě stalo, ale já jsem... jsem ráda, že jsem taková." Pípla jsem, když jsem byla malá, tak jsem takto odpovídala skoro pořád.
,,Já vím, omlouvám se, zlatíčko." Řekl a přitáhnul si mne do náruče a utěšoval mne. Rozplakala jsem se a přitulila se k němu.
,,Pojďte nahoru, ukážu vám váš pokoj." Řekl Klaus a já se na něj usmála.
,,Bohužel, musím odjet, znáš mě." Řekl mi můj otec a já přikývla.
,,Budeš mi chybět, tati." Šeptla jsem, než jsem se k němu přitulila.

Ležela jsem s Klausem v posteli, tulila jsem se k němu a on mne objímal. Políbil mne do vlasů a jemně mne hladil po paži a zádech. Cítila jsem se u něj v bezpečí, jako nikde jinde.
,,Zítra je tvá oslava," zašeptal mi do ouška a já se pousmála.
,,Nemůžu uvěřit, že pro mě děláš oslavu," políbila jsem ho na bradu.
,,Miluju tě, samozřejmě, že pro tebe udělám oslavu." Řekl mi radostně.
,,Taky tě miluju a už se moc těším," políbila jsem ho na rty a on mne přetočil pod sebe. Zachichotala jsem se a objala ho rukama kolem krku.

,,Všechno nejlepší, Caroline!" zvolali všichni v obývacím pokoji, tedy až na Katherine. Ta se tvářila, jako kdyby snědla nejkyselejší citron na světě. Usmála jsem se a poděkovala všem. Klausovi, Elijahovi, Rebece, dokonce i Marcelovi a pár dalším lidem, které jsem skoro neznala.
Postřehla jsem, že mezi Bekou a Marcelem to jiskřilo, velmi to jiskřilo. Elijah se díval pořád na Katherine, která se spíš dívala na zem a Klaus... vypadal naprosto úžasně.
,,Mám tu pro tebe dort." Řekl mi a láskyplně mne políbil. Pak mne vzal za ruku a vedl do davu, kde jsem objevila nádherný velký dort a na něm osmnáct svíček a to nejlepší, byla tam moje podobizna, nepochybně od Klause namalovaná.
,,Je nádherný!" řekla jsem radostně a Elijah přinesl foťák. Zasmála jsem se. Vidět Elijaha s foťákem, to bylo opravdu nečekané. S úsměvem jsem se nadechla a pak sfoukla všechny svíčky s mým velkým přáním.
,,A teď dárky a pak slavíme!" zvolala Rebekah a já začala rozbalovat.

Poslední dárek, od Klause. Spousta jich tam byla od něj, všechny nádherné a drahé, ale tohle mi dal až teď. Byla to velká obálka a já ji zvědavě otevřela, načež jsem zůstala zírat a jen jsem koukla na Klause, který se tajemně usmíval.
,,Letenky do Mystic Falls," špitla jsem dojatě a rychle ho objala. ,,Klausi, to je snad ten nejlepší dárek. Uvidím všechny své známé!" radovala jsem se a smáčela mu tričko slzami radosti. Bylo to úžasné, za týden poletím domů a uvidím svou maminku, přátele.
,,Chci ti dělat radost. Vždycky ti budu chtít dělat radost," zamumlal a políbil mne na rty. Radostně jsem mu oplácela polibek, než se rozezněla hudba a Rebekah mne odtáhla na parket a se smíchem jsme tančily, já a Bekah. Ostatní se k nám přidali co nevidět, než jsem se zasmála a zatočila se.

,,Haló?" zeptala se ospale jedna z mých nejlepších kamarádek do telefonu a já se usmála.
,,Ahoj El, tady Caroline." Pozdravila jsem ji a promnula si nervózně stehno. Seděla jsem úplně nahoře na schodech, zatímco ostatní se bavili a já dostala povolení od Klause telefonovat. Opravdu se z něj stával můj miláček.
,,Caroline? Pane bože, jsi v pořádku? Jak to, že voláš?" zeptala se hned poplašeně a já se pousmála.
,,No, s Klausem jsem se dohodla a můžu si s vámi volat. Přiletíme za týden, nejspíš na návštěvu, ale i tak, už se na vás moc těším." Řekla jsem radostně a podívala se dolů na Klause, který mne zvědavě pozoroval.
,,A jak je ti?" zeptala se znovu a já se usmála.
,,Naprosto skvěle, chybíte mi lidi, ale je to tu opravdu fajn, až na pár vyjímek." Řekla jsem. ,,Nik mi uspořádal oslavu narozenin a já.. miluju ho. Chrání mne a zachránil mi se svými sourozenci život." Řekla jsem a prohrábla si rukou vlasy, když jsem viděla Klausův šťastný úsměv.
,,Zachránil ti život? Caroline, co se tam děje?" zeptala se mne Elena a já si povzdychla.
,,Tyler je hybrid a.. tak trochu mne unesl s tátou a... všechno je už v pořádku, El, neboj se." Řekla jsem co nejklidněji. ,,Uvidíme se za týden," šeptla jsem, než jsem zavěsila a seběhla schody ke Klausovi.