10. Kapitola

1.1K 47 0
                                    

,,Zabíjet. Lovit." Usmívala se ta Původní blondýna.
,,Já nebudu zabíjet," zavrtěla jsem hlavou. To po mně přece nemůže chtít, no ne?
,,Nejsi zkažená Klausem." Usmála se Rebekah a já se taky pousmála. Možná to myslela jen žertem.
,,Nech ji být, ona je opravdu nevinná." Ozval se po chvíli Klaus a přešel k nám.
,,Budeme kamarádky, Niku." Řekla Rebekah klidně a provlékla si se mnou paži. Pak mě táhla pryč od Klause nahoru, nejspíš do jejího pokoje, který si vybrala.
,,Takže.. ty jsi Rebekah?" zeptala jsem se opatrně.
,,Rebekah Mikaelson," usmála se na mě a zavřela za námi dveře. ,,Ty máš nejspíš své věci u Klause, že?" zeptala se pak a začala si vyndávat čelenku z vlasů.
,,Bohužel," přiznala jsem a pozorovala ji.
,,Půjčila bys mi nějaké oblečení? Já zrovna totiž oblečení od té mrchy dole nemusím." Řekla nenávistně blondýnka. No, aspoň nejsem jediná, kdo ji nemá rád.
,,Jasně, půjčím, jen se chci zeptat.. to jsou šaty-"
,,Nik mě probodnul ve dvacátých letech, takže to jsou šaty z té doby, přesně tak." Přerušila mě a pak se vydala na chodbu. Já poslušně, jako pejsek, za ní.
,,Jeho pokoj je na konci chodby." Ukázala jsem hlavou k největším dveřím.
,,Jako vždycky, největší pokoj," zavrčela Rebekah a přemístila se tam.
,,Miláčku, běž se prosím tě najíst, potřebuji mluvit s mou sestrou," objevil se u mě Klaus a držel v ruce cosi jako dýku.
,,Ne, já jí půjčím nějaké oblečení. Vypadá mile," usmála jsem se zářivě a šla tam. Klaus mě však chytil za ruku a zastavil.
,,Dobře, večer tě pak vezmu na nákupy, aby sis dokoupila potřebné oblečení, dobře?" nabídl s takovým tím nejistým úsměvem, který jsem u něj snad nikdy neviděla. Překvapeně jsem přikývla a on mě jemně políbil na rty. ,,Běž jí tedy pomoct." Usmál se a odešel dolů. S dalším přikývnutím jsem se rozešla za upírkou v jeho pokoji.
,,Co se to v tuhle dobu nosí?!" třeštila Bekah oči na mé minišaty, když jsem přišla do pokoje. To jsou ty nejmenší minišaty, co jsem doma měla. Zdá se, že Klaus má svůj styl.
,,To jsou minišaty. Ty se nosí hodně." Řekla jsem jí opatrně.
,,Takže dnes se ženský oblékají jako prostitutky?" otočila se na mě. Zamračila jsem se a šaty jí vzala. Pak jsem jí vytáhla džíny, poslední co mám, a tílko. Pak i to spodní prádlo, aby tu nebyla naostro.
,,Tohle si oblékni a jako prostitutka vypadat nebudeš, hmm?" nabídla jsem jí a usmála se.
,,Díky, Caroline. Myslím, že my dvě si budeme rozumět." Řekla s úsměvem a odešla do koupelny. Bude vůbec vědět jak si obléct džíny?? No, snad ano.


,,Prošli jsme snad deset obchodů s oblečením, miláčku a ty stále nevíš, co si koupit?" zeptal se Klaus. Z jeho hlasu bylo patrné zoufalství. Vím, že jsem škodolibá kvůli tomu, ale já si to užívala.
,,Vím, ale nemůžu to najít." Odpověděla jsem mu vyhýbavě. Popravdě jsem si užívala, že jsem venku. Tak nějak napůl volná.
,,A co by jsi chtěla? Třeba to najdeme na internetu." Navrhl alternativu. Jasně, budu nakupovat z internetu, abych se ven už nedostala. To tak.


It's Our Beginning, Caroline » Klaus & Caroline (FF TVD/TO) /✓/Kde žijí příběhy. Začni objevovat