It's Our Beginning, Caroline » Klaus & Caroline (FF TVD/TO) /✓/

14. Kapitola

Vešla jsem ruku v ruce s Klausem do domu. Musela jsem se usmívat jako měsíček na hnoji. Jenže pohled na Tylera, který stál nad Rebekou, která si bolestivě tiskla ruku na rameno, můj úsměv hned zničil. Co se to stalo?
,,Drž se za mnou," zašeptal Klaus a schoval si mne za záda. Vykoukla jsem zpoza něj, jako nějaké zvědavé dítě a pozorovala Tylera, jak drží kolík a vraždí Klause pohledem.
,,Počkej," špitla jsem a chytila Klause za paži. Pak jsem opatrně vyšla před něj a pozorovala Tylera.
,,Caroline," zašeptal můj tehdejší přítel.
,,Tylere," zamumlala jsem a po maličkých krůčcích jsem se vydala k němu. Klaus mi věřil a já ho nechtěla zklamat, ne teď. Dával mi prostor, ale i přesto jsem mohla cítit, jak je připravený hned zaútočit, kdyby se mi mělo něco stát.
Pomalu jsem natáhla ruce před sebe, aby viděl, že nemám žádnou zbraň, nic, čím bych se mohla bránit, kromě své síly.
,,Odlož ten kolík, prosím. Já vím, že nikomu nechceš ublížit." Řekla jsem co nejklidnějším tónem, který jsem ze sebe dokázala dostat.
,,Musíme odsud pryč, Caroline. Já i ty jsme tu vězni, až na to, že ty máš luxusní pokoj a já žalář." Zamračil se a stisknul kolík tak, až mu zbělely klouby.
,,Já jsem tu dobrovolně, nepůjdu odsud a pokud odložíš ten kolík, určitě se budeme moct nějak dohodnout." Zavrtěla jsem hlavou a všimla si větvičky v mých vlasech. Jejda, trapas! Vyndala jsem ji a zahodila na zem.
,,Nevěřím, že by jsi tu byla dobrovolně mezi upíry, hybridem a tímhle vším fiaskem." Rozpřáhl ruce a mračil se dál.
,,Ze začátku jsem tu dobrovolně nebyla, bála jsem se, ale tahle rodina... je jiná. Teď se tu cítím jako doma, milovaná, v bezpečí. Stýská se mi po mém pravém domově, to nemohu popřít, ale nemohu si stěžovat, že tu nejsem jako v bavlnce. Jsem tu jako host, líbí se mi tu a nechci, abys ubližoval těm, co mám ráda." Řekla jsem mu svou rozsáhlou řeč.
,,Unesl tě, pokud vím," odpověděl jen Tyler a přemístil se ke mně a přitiskl si mne zády ke své hrudi, kolík namířený na mé srdce. Zalapala jsem po dechu ve stejnou chvíli, jako Klaus, který se zaměřil na Tylera.
,,Okamžitě ji nech být!" zavrčel a chtěl se k nám dostat, ale to po něm Tyler hodil kolík a já znovu skončila se zlomeným vazem. Výborně, to je jako nějaká nová IN věc, že musí Caroline skončit vždy se zlomeným krkem?!

Probudila jsem se, bolelo mne zase za krkem. Seděla jsem na nějakém železném křesle, ke kterému jsem byla připoutaná řetězi. Co to?
,,Je tu někdo?" zavolala jsem do rozlehlého prostoru a snažila se osvobodit z řetězů.
,,Z těch řetězů se nedostaneš, Caroline." Řekl mi až moc známý hlas a já se znovu rozhlédla.
,,Tati?" zašeptala jsem nevěřícně, když jsem uviděla jeho známou tvář. ,,Tati, pomoz mi!" vykřikla jsem bezmocně a zoufale.
,,Jsem tu, protože vím, že jsi upír, pomohu ti tím, že budeš odolávat touze po krvi, zlatíčko." Řekl a já na své kůži ucítila paprsky slunce. Vykřikla jsem. Kde mám prsten od Bonnie?!