Endless love

1.

„Kate, kolikrát ti mám říkat, že na tohle nejsem," silou jsem zabouchla skříňku.
„Ale noták," povzdychla si Kate, „musíš se začít bavit! Tvůj největší problém je, že se prostě nedokážeš uvolnit a užívat si život. To by tě vážně zabilo jít se mnou jednou jedinkrát na tu nejlepší párty? Ještě navíc když slavím narozeniny?"
„Jo zabilo," obešla jsem jí a vyšla ven před náší školu. Slyšela jsem, jak si Kate za mnou povzdechla. V tu chvili jsem absolutně nechápala, jak zrovna mi dvě můžeme být nejlepší kamarádky. Jsme tak rozdílné. Vzhledem i chováním, ale přesto jsme kamarádky už od školky. Kate je pravý opak mě, vysoká hubená hnědovláska s hnědýma očima, posedlá chozením na různé akce, ráda se seznamuje s novými lidmi a celkově je hodně společenská. Zatímco já jsem malinká hubená černovlasá a s vlasy až k zadku s modrýma očima. Jsem úplný opak Kate, protože nesnáším jakýkoliv styk s lidmi. Nejradši bych ani nevylézala ze svého pokoje a všechen svůj čas strávila čtením knížek a koukání na nudné americké slaďáky. Vím, že by Kate měla radost, kdybych s ní šla na tu party, slyšela jsem, že to pořádá jedna holčina z posledního ročníku a že party u ní jsou vždycky nejlepší. Neříkám, že jsem nikdy na party nebyla, byla jsem dvakrát, ale nechápu, co na tom Kate vidí. Hlasitá hudba, všude je strašně zakouřeno, ať už od normálních cigaret nebo od trávy a všude jsou opilí frajírci, co se snaží dostat holku do postele za každou cenu. Nic pro mě. Ale zase když má Kate narozeniny. Uvnitř mě se odehrával těžký boj, mám jít a trpět celý večer, ale zase potěšit kamarádku, nebo zůstat doma a užívat si svojí pohodu, ale taky Kate naštvaný pohled. Otočila jsem se na Kate, která tam pořád stála na stejném místě. Dívala se na mě psím pohledem a čekala, co řeknu.
„No dobře," rozhodila jsem ruce a kapitulovala, „ale je to naposledy, a jenom kvůli tomu že máš narozeniny." Kate začala pištět a běžela mě obejmout.
„Jsi ta nejlepší kamarádka, dnešek si užijeme úplně nejvíc," pořád mě objímala a skákala u toho.
„Kate, jestli mě okamžitě nepustíš, tak mě udusíš a půjdeš tam sama," zavrčela jsem. Kate stisk povolil. „Takže kdy, kde, v kolik a co si mám vzít na sebe?"
„Napadlo mě, že bych mohla přijít tak dvě hodinky předtím k vám a mohla bych tě namalovat, učesat a pak bych ti poradila co na sebe?" super další věc co nesnáším. Nikdy jsem se nemalovala, maximálně řasenku. Neříkám, že Kate neumí malovat, spíš naopak, pořád jí říkám, že měla jít na kosmetičku, ale necítím se v tom, stejně jako v krátkých šatech a botách na vysokém podpatku, které mi Kate bude určitě chtít vnutit.
„Dobře, ale nechci šaty pod zadek a boty na dvaceticentimetrovém podpatku," řekla jsem jí svoje požadavky.
„Neboj, já něco vymyslím, ale už teď ti říkám, že budeš kočka," usmála se a drkla do mě. Povzdychla jsem si, měla bych se naučit říkat lidem "ne".

See you guys :**<3 odhodlala jsem se KONEČNĚ ke zveřejnění svého příběhu... A jelikož je to můj úplně první příběh, byly by fajn jakékoliv komentáře, chtěla bych vědět co bych měla vylepšit a jestli má vůbec cenu psát dál ;D Takže prosím o jakékoli připomínky k mému psaní děkuji :)) Bye :***