FAME

-part 21-

Neonový nápis GOLDEN LIGHTS a hudba,která šla slyšet již několik metrů před barem. Tyto dvě věci mě začli pomalu,ale jistě smiřovat s faktem,že nezůstanu jen u pouhého džusu jak bylo v plánu.

Otevřít oči se mi po několika pokusech neustále nedařilo do té doby než jsem neucítila čísi ruce obmotané kolem svého těla což mé oči donutilo normálně fungovat. Ulevilo se mi když jsem vedle sebe viděla spícího Nialla,který svoje jindy dokonale upravené vlasy měl teď rozcuchané do všech stran což mu dodávalo ještě větší roztomilost. Když jsem přestala slintat nad spícím Niallem došlo mi,že je více než pravděpodobobné co se v této posteli stalo. Fakt,že jak já tak i Niall jsme na sobě měli jen spodní prádlo mě ani trochu neuklidňoval a já začínala pomalu šílet. Chtěla jsem vstát z postele,ale jeho ruce kolem mého těla mi v tom zabraňovali a já se cítila ztracená. ,,Nialle?" zašeptám potichu. Nechci ho budit,protože bych se nejraději trapné situaci,která nás teď čeká vyhnula,ale potřebuju vědět co se stalo,protože kromě bolesti hlavy si můj mozek nic nepamatuje a tak je včerejší noc bez vzpomínek. ,,Ještě pět minut mami." řekne a otočí se na druhý bok čímž mi je umožněn únik,kterého okamžitě využiju. Počkat,on mi řekl mami? Zním snad jako jeho matka? Jak povzbuzující.

Dobrých pět minut hledám svoje oblečení,které bohužel leží na místech o kterých jsem se ještě nedozvěděla a tak jsem smířena s tím,že jeho pokoj budu muset opustit jen ve spodním prádle od Calvina Kleina. Doufám,že nepotkám nikoho z kluků,protože vysvětlovat jim co se v noci odehrálo když to sama nevím by bylo víc než trapné. Moje modlitby bohužel vyslyšemy nebyli a já teď polonahá stojím před celou skupinou One Direction když odečtu Nialla. Bylo to jak v nějakém trapném seriálu kdy se na sebe filmové hvězdy vyvaleně koukají a nevědí co říct. ,,Nechceš nám něco říct?" prolomil to ticho Harry,který stejně jako kluci zadržoval smích. ,,Já? Ani ne." zaculím se doufajíc v to,že mě Harry nechá odejít. Samozřejmě by to nebyl Harry kdyby mi v úniku nezabránil a já se tak poraženě usadila do křesla vyčkávajíc co bude dál. ,,Ehm..Takže..No..Ty jsi spala s Niallem?" zeptá se udiveně Harry váhající přitom nad nejlepší volbou slov. ,,Kluci já nevím. Nic si ze včerejška nepamatuju a mám pocit,že moje hlava brzo exploduje." řeknu upřímně hladící si přitom svoje spánky.  ,,Tady máš. Pomůže ti to." přejde ke mě Zayn podávající mi skleničku s vodou a malou pilulkou. Vděčně se na něj usměju a malou pilulku zapiju vodou jejíž skleničku poté vracím zpátky na konferenční stolek. ,,Myslíš,že dneska zvládneš koncertovat?" zeptá se  Liam,na čemž mě nejvíce překvapí jeho starostlivost v hlase. ,,Budu to muset zvládnout." řeknu vstávajíc přitom ze sedačky chystající se k odchodu na můj pokoj kde mě Lucy stoprocentně zavalí nespočtem otázek. ,,Harry promluvíme si pak,teď mě nech jít." řeknu Harrymu,který mi opět zabraňoval v úniku na pokoj tím,že mě chytnul za zápěstí,které po mých slovech pomalu pouštěl.

,,Lindy Kaytnil Macpainly!" slyším Lucyin naštvaný hlas hned co za sebou zavřu dveře od našeho pokoje. ,,Kde jsi k čertu byla? Víš jaký jsem měla strach?!" zakřičela a hned na to se mi ověsila kolem krku. ,,Bála jsem se o tebe. Zmizela si z baru bůhví kam a Niall tě šel hledat. Když jste se ani jeden nevrátili tak jsme šli hledat Nialla i tebe." řekla vyděšeně a proto jsem ji znova objala. ,,Omlouvám se,už víš proč nerada piju? Dělám potom věci,které bych normálně neudělala což v mém případě dopadá katastorálně." snažím se přitom odlehčit situaci což se mi i povedlo díky Lucyinu úsměvu. ,,A teď mi vysvětli kde si nechala oblečení." zaškrní se a táhne mě na pohovku doufající v to,že jí začnu vyprávět všechny zážitky z minulé noci o kterých já bohužel vůbec nic nevím. ,,Lucy.." začnu. ,,Já jsem vygumovaná,vůbec NIC si nepamatuju." řeknu a kladu důraz na slovo 'nic'.  ,,Takže mi chceš říct,že si v tomhle chodila po městě?" řekne vyvaleně ukazujíc na mé spodní prádlo. ,,Né jistě,že ne." vyhrknu rychle. ,,Přišla jsem od kluků z pokoje." dodám ještě. Měla jsem více popřemýšlet nad slovy co Lucy povím,protože její pištění a mávání rukama mě přesvědčilo o tom že si to všechno vyložila úplně jinak. ,,Takže kdo je ten u kterého se mám zeptat jaký je v posteli?" vyhrkne rychle a já si jen s povzdychem složím hlavu do dlaní. ,,Takže.." začnu. ,,S nikým jsem nic neměla." řeknu jí důrazně. ,,Pokud teda vím." dodám ještě. ,,Pokud teda víš? Ty nevíš jestli si s někým z nich spala? Panebože!" vyjekne Lucy zase. ,,No já to nevím jistě. Probudila jsem se vedle Nialla. V tomhle." ukážu na jediné dva kousky co zakrývali moje tělo. ,,Než začneš cokoli říkat jdu si dát sprchu." oznámím jí,protože kdybych tuto konverzaci neutla mohla by se stát ještě zvrácenější než byla doposud. ,,Ale.." namítala Lucy,ale já ji zastavila. ,,Obědnáme si snídani na pokoj a já ti vše povím." řeknu jí a s těmito slovy se vydám do své koupelny kde se zamču. Sundám ze sebe pouhé dva kousky 'oblečení' které následně hodím do koše na prádlo a přejdu do sprchového koutu kde nechám svěží kapky vody,aby mi stékaly po těle. Zůstala bych tam ještě dlouho kdyby mi někdo nezaklepal na dveře. ,,Lucy řekla jsem,že ti to pak povím." zakřičím tak aby mě přes šum vody slyšela. ,,Lindy já vím,ale máš tu návštěvu." zavolá nazpět. ,,Kdo je to?" zeptám se. ,,Měla bys sem jít." odpoví mi a já tak ikdyž nechtěně vypnu vodu a poté co se utřu si osušku obmotám kolem těla. Kdyžbych věděla co za návštěvu to je nejspíš bych se oblékla což je už v tento moment zbytečné a já tak stojím před červenajícím se Niallem jen v pouhé osušce. ,,Příště mi aspoň řekni ať se oblíknu." řeknu Lucy a probodnu ji pohledem. Ona se jen rozpačitě zakření a zmizí do svého pokoje. ,,Posadíš se?" zeptám se Nialla,který nervózně přešlapuje z nohy na nohu. ,,Zachvilku s kluky jedeme něco zařídit ohledně koncertu. Jsem tu jen na skok." odpoví mi. ,,Dobře a proč si přišel?" zeptám se ho ikdyž mi bylo jasné proč sem asi přišel. ,,Kluci mi řekli o té ranní situaci kdy si vyběhla z mého pokoje." řekne. ,,A buď v klidu. Nespali jsme spolu. Jen si mi pozvracela oblečení stejně tak jako to svoje proto jsme byli oba jen ve spodním prádle." skončí svou řeč a mě spadne kámen ze srdce se kterým se prohodí takový pocit zahanbení jako ještě nikdy. ,,Já jsem ti pozvracela oblečení?" zopakuju to co mi Niall právě řekl. ,,Moc se omlouvám..Já..Já ti vyperu nebo spíš ti ho nechám vyprat v čistírně..Moc se ti omlouvám." řeknu rozpačitě nacož je mi odpovědí jen Niallův roztomilý smích. ,,Lindy je to jen oblečení a když už jsme u toho tobě teď oblečení tak trochu chybí řekl bych." uškrnul se Niall ukazující přitom na bílou osušku,kterou jsem měla obmotanou kolem svého těla. ,,Aby ti nevypadly oči." vypláznu na něj jazyk. ,,Myslím,že sis mě spletla s Harrym." řekne pobaveně. ,,Vážně? No já bych neřekla." odpovím mu šibalsky nacož se Niall začervená a mě je tím jasné,že jsem vyhrála. ,,Až se vrátíte zajdeme na oběd?" zeptám se hned,abych Nialla vyvedla z rozpaků. ,,Jo jasně. Stavíme se pro vás." řekne a překde ke dveřím. ,,Měj se." rozloučí se semnou a zavře za sebou dveře dřív než mu stihnu odpovědět. ,,Tak jo Lucy,show skončila a ty můžeš vylézt z těch dveří." zavolám na svou velice 'nenápadnou' kamarádku,která celý rozhovor bedlivě sledovala skrze pootevřené dveře,které bohužel byli otevřeně natolik,že v nich šla vidět. Nebo alespoň já si jí všimla. ,,Nebudu lhát,slyšela jsem úplně všechno!" řekla nadšeně. ,,To je mi jasné." řeknu jí s hlasitým povzdechem. ,,Kam tahle konverzace měla směřovat?" zeptá se Lucy zvídavě. ,,Vůbec nikam zlatíčko. Vůbec nikam." odpovím jí nacož je mi věnován velice uražený pohled,který neumí nikdo lépe než li právě Lucy.

Snídaně,oběd s kluky,povalování se na pokoji,brzká večeře. Den uběhl jako nic a já se již v šatně připravuju na koncert,který během dvaceti minut začne. Jekot nadšených Directionerek jde slyšet až sem do zákulisí což by mohlo hodně lidem vadit,ale já to slyším ráda. Asi nikdy nepochopím jak těchto pět úžasných kluků/blbečků si za tak krátký čas získali tolik věrných fanoušků. Je to neuvěřitelné. Nemůžu posoudit zda se kluci během těchto pěti let změnili,protože je tak dlouho neznám. Dokonce ani Harryho ne. Harry si mě získal během pár hodin sledování filmů a pomohl mi dostat se z toho nejhoršího za což se mu nikdy dostatečně neodvděčím. Říkají to úplně všichni,ale já to řeknu také. Jsem jeho největší fanynka a navždycky budu,protože nejen,že má Harry neuvěřitelný hlas,že jeho vtipy jsou mnohem vtipnější než když je řeknu já,ale i proto,že vím že naše přátelství vydrží navždy.

Po sto letech tu máte další část. Měla  skončit dojákem což se mi jako vždy vůbec nepovedlo:D Klasika:D části teď opět budu přidávat častěji♥ a jinak nehorázně moc cám děkuji za překročení 5K reads!:o moc to pro mě znamená a děkuji každému jednomu čtenáři,že si mou povídku čte! Moc si toho vážím♥
                      with love xxnikol:)