Na straně zla

10. Sorry, friends

Bolely mě nohy. Ve dne slunce pálilo ve tváři a v noci jsem se klepala zimou. Už 2 dny jsme se téměř bez přestávek plahočili krok za krokem k severu. Pomalu nám docházela zásoba vody, se kterou jsme dnes začali šetřit, protože jsme nevěděli, jak dlouho ještě půjdeme.
Večer jsme ale dorazili k propasti. Viděli jsme sotva na pár desítek metrů kolem sebe a světlo měsíce vytvářelo matoucí stíny. Ráno bychom měli mít lepší rozhled.
Na noc jsme se zabydleli u velkých kamenů, u kterých jsme si rozdělali malý ohýnek.
Při pohledu na hřejivé plameny a příjemném Dracově objetí jsem vzpomínala na školu, kamarády a rodiče. Všem jsem se potichu v myšlenkách omluvila, že nejdu cestou jejich představ. Vlastně to nebyla ani cesta, kterou jsem chtěla jít ještě před pár lety, týdny, dokonce i dny já. Ani teď si nejsem ničím jistá. Jen tím, že v tom nechci Draca nechat samotného.
V ničem jsme neměli jistotu. Nevěděli jsme, jestli nás Pán zla nežene na jistou smrt nebo jestli máme nějaký cíl. Pokračovali jsme ale v cestě a doufali v její brzký konec.
Nakonec jsme usnuli ve společném objetí u pomalu vyhasínajícího ohně.

Ráno jsme se vydali podél propasti, protože nějaká cesta na druhou stranu byla v nedohlednu. Šli jsme do setmění, kdy jsme se zastavili na místě podobném tomu, kde jsme přespali předchozí večer.
Naše jediná zábava po večerech bylo sledování hvězd. Někomu to asi přijde úžasně romantické, ale po nějaké době vás to omrzí. A právě to se mi stalo dnes. Nebe poseté miliony teček jsem vyměnila za pohled do nekonečné propasti, přes kterou jsme se potřebovali dostat. Pohrávala jsem si s myšlenkou, co by se stalo, kdybych tam spadla. Změnilo by se něco? Leda k lepšímu. Jak budu žít s vědomím, že jsem zrádce, že bojuju na obou stranách? Vždyť jsem horší než Voldemort! Ten se aspoň netají s tím, že je na straně zla. Ale vím vůbec, na které straně jsem?
Hlavou se mi honily otázky bez odpovědí, vítr mi profukoval vlasy a po tvářích mi začaly stékat slzy. Draco si toho nejspíš všiml, protože ke mně přišel a obejmul mě. Moje vzlyky tišila jeho košile, krerou zmáčely moje slzy. Plakala jsem dlouho. Plakala jsem, protože až se vrátíme, už nic nebude jako dřív. Protože na mně všichni uvidí mou hanu. Protože pomáhám nepříteli svých kamarádů a tím mu je pomáhám zabít. Protože jsem zrádce.

Warning: Dnes se v téhle části budu rozepisovat.

Máme tu nový měsíc a s ním i novou kapitolu. Ruším to s tím, že nemám inspiraci, protože zase přišla (snažím se si ji udržet ;)). Do konce nám zbývají asi 2 kapitoly a u těch vím, jak asi budou vypadat, takže budu pořád přidávat po 2/3 dnech.
Doufám, že se Vám díl líbil.
Nová kapča by mohla vyjít už zítra ☺

Chtěla bych tak trochu udělat reklamu HamsTerce, protože vydává svou první knihu tady (Válka sviní) a já mám to štěstí, že můžu být člověk, který to vidí ještě před zveřejněním, opravuje to a konzultuje (takový zvláštní slovo) s ní možné změny a úpravy.
Jo, Křečkis uznala, že můj pravopis je lepší než ten její, a požádala mě o pomoc... Ne, dělám si srandu, sama jsem se nabídla. Tahle "práce" mě vážně baví a jsem za ni ráda.

Vaše Noriko