Na straně zla

8. Mrtvý les

K jeho sídlu se šlo temným lesem. Pevně jsem Dracovi stiskla ruku. Pořád jsem se ohlížela kolem sebe. Vylekalo mě každé zapraskání větvičky nebo zakřupání sněhu, který tu byl rozmístěný v ostrůvcích všude po lese.
Ani nevím, čeho jsem se bála. Možná toho ticha. Ano, bylo tu až moc velké ticho. Nezpívali tu žádní ptáci a za celou dobu jsem nezahlédla jediné zvíře. Nebylo tu jen ticho, ale taky mrtvo. Nejspíš jsme byli jediní živí tvorové v celém lese. A pokud ne, byli jsme jediná živá kořist. Radši bych zvolila tu první variantu.
Došli jsme k malému nenápadnému domku uprostřed lesa. Když jsme vstoupili dovnitř, kde svítila jen jedna svíčka, upoutaly nás otevřené dveře naproti nám. Zajímalo mě, co se v nich skrývá. Vzala jsem svíčku a osvítila temnotu rozlévající se ve dveřích. Jediné, co jsem viděla, byly schody dolů. Podívala jsem se nejistě na Draca a ten přikývnul. Vydali jsme se do podzemí.
Svíčka dokázala osvětlit jen asi 6 schodů pod námi, takže se mi zdály být nekonečné. Když jsme před sebou měli konečně poslední schody, zamotaly se mi nohy a já nemotorně seběhla dolů, kde jsem se zastavila až o stěnu. Bylo tu rozcestí, takže jsme měli možnost jít doprava, doleva, nebo rovně. Samozřejmě jsme se taky mohli vrátit, ale v tom případě nevím, jak dlouho bychom přežili.
Chtěla jsem se zeptat Draca, kudy si myslí, že máme jít, ale on mě chytil za ruku a pokračoval rovně.
,,Jsi si jistý, že máme jít tudy?" ptala jsem se.
,,Jo. Cítím to." Netušila jsem, co cítí, ale věřila jsem mu.
Kličkovali jsme podzemními chodbami a jediné, na co jsme se spoléhali, byl Dracův čich. Vyplatilo se to a za chvíli jsme dorazili k velkým dveřím. Samy se otevřely a nám se naskytl pohled na místnost s policemi, kde možná dřív ležely knihy, ale teď z nich na nás koukaly hlavně lebky. Draco se mi zdál nervózní, ale nedivila jsem se. I já se bála.
Bohudík, možná i bohužel, se Pán zla neobjevil. Čekali jsme dlouho. Až po asi půlhodině jsme pomalu začali místnost prozkoumávat. Kromě lebek tu byly taky staré zaprášené knihy. Na obalech neměly žádné autory ani názvy. Pomalu jsem přejížděla po jejich hřbetech. Jedna kniha mě zaujala. Byla větší než ostatní. Zkusila jsem ji vyndat. Nejdřív to nešlo, protože knihy v téhle polici byly natisknuté těsně jedna ke druhé, ale potom povolila. Zároveň s ní ale vypadly všechny knihy z řady a vysypaly se na podlahu tak, že jsem sotva uskočila, aby mi nedopadly na nohy.
Za policí jsem mohla vidět další místnost. Byla osvětlena svíčkami umístěnými ve svícnech podél kamenné zdi. Lhala bych, kdybych řekla, že mě neláká to prozkoumat.

Zdravím všechny čtenáře ;)
Přes prázdniny jsem dost vyčerpala inspiraci a nevím, jestli se vydávání trochu nezpozdí. Budu se ale snažit vydávat pravidelně ve 2/3 dnech jako vždy.
Doufám, že se Vám díl líbil. Děkuju za přečtení, komentáře i ⭐
Vaše Noriko ☺
Myslíte si, že se tu setkají s Voldemortem?