Na straně zla

3. Probuzení

Draco

Probudil jsem se na své posteli s příšernou bolestí hlavy. Když jsem si chtěl místo promnout, narazil jsem na náplast. Proč náplast? Ucítil jsem něco mokrého ve vlasech a podíval se na své prsty. Krev. Nejspíš jsem si při pádu narazil hlavu.
Z mého uvažování mě vytrhla osoba klepající na dveře.
,,Dále," zamumlal jsem a otřel si krev.
Nesměle vstoupila dovnitř a usmála se.
,,Jsi vzhůru," oddechla si.
,,Jak ses sem dostala?" Byl jsem trochu v šoku. Nikdo jiný než Zmijozelští sem nechodil.
,,Pustili mě sem. Prý jsi ze spaní mumlal moje jméno," vysvětlila mi Hermiona. Musel jsem se červenat, protože tohle bude určitě trapas století. Už vidím ty články v novinách:
,,Draco Malfoy mluví ze spaní! Křičel jméno Hermiony Grangerové!"
Měl jsem chuť jít se někam zahrabat.
,,Četla jsem tvůj vzkaz," prohodila jen tak mimochodem. Dívala se z okna. Vypadalo to, že nebe plné bílých chomáčů ji zajímá víc, než náš rozhovor.
,,A?" pobídl jsem ji. Čekal jsem, kdy něco řekne, ale mlčela. Teď měla hlavu sklopenou a dívala se na svoje nohy, které měla mimochodem moc pěkné. Když přišla, tak jsem si ani nevšiml, že nemá školní hábit, ale tričko a legíny. Bylo mi vážně líto, že mi bylo tak mizerně, věděl bych, co s tím oblečením udělat.
,,Neřeš to, byl to hloupý nápad," uznal jsem, když stále neodpovídala.
,,Ne, to ne!" vyhrkla, ale hned zase sklopila hlavu. ,,Jen nevím, co by si o nás lidi pomysleli," přiznala tak potichu, že jsem jí sotva slyšel.
Jen ztěží jsem se posadil a chytl ji za rameno, abych zase nespadl. Vyděšeně se podívala nejdřív na mou ruku a pak na mě.
,,Nemyslel jsem, že ty jsi ten typ člověka, který by se zajímal o to, co si lidi myslí," vysoukal jsem ze sebe. Špatně se mi dýchalo a pořád jsem cítil ten pach.
,,Nejsem," odporovala.
,,Tak to dokaž," vyzývavě jsem se usmál.
Pochopila a nahnula se ke mně. Stále jsem ji držel za rameno a stále jsem se usmíval. Sjel jsem rukou k jejím prstům, které jsme si propletli. Nechtěl jsem spěchat, chtěl jsem si vychutnat to napětí mezi námi, které se vznášelo všude kolem. Díval jsem se jí do očí a pomalu se přibližoval k jejím rtům. Líbilo se mi, jak byla nesmělá, ale zároveň věděla m, co chtěla. Líbilo se mi, že to, co teď chtěla, jsem byl já.
Zavrzaly dveře a romantická chvilka byla rázem v tahu. Do místnosti vstoupil Goyl a my dva sebou leknutím trhli. Nejradši bych za tohle zabíjel, ale on byl tak tupej, že by mu ani to nepomohlo.
,,Co chceš?" zeptal jsem se podrážděně, zatímco Hermiona seděla na krajíčku mé postele a nervózně pozorovala podlahu, jako by ji mohla během chvilky pohltit.
,,Jdu spát," oznámil mi nechápavě.
Aaaa, takový pako snad může být jen on.
,,A nechtěl bys třeba ještě na chvíli... vypadnout?" zeptal jsem se ostře.
,,Dobře. Nemusíš na mě hned křičet." Když odcházel ze dveří ještě řekl: ,,Třeba usnu na schodech."
,,Já ti pohřeb platit nebudu!" zavolal jsem přes už zavřené dveře.
,,Řekl jsem usnout, ne chcípnout!" ozvalo se mi zpět.
,,To se nevylučuje," řekl jsem potišeji, aby to neslyšel.
Uvědomil jsem si, že zanedbávám svoji krásnou návštěvu. Pomalu jsem přehodil nohy přes okraj postele a přesunul se k ní. Objal jsem ji kolem pasu a hlavu si položil na její rameno.
,,Budeme pokračovat?" navrhnul jsem.

Čauky, lidi! Je tu další kapča. Sice kratší, ale to snad nevadí :-)
Moc děkuju za hvězdičky u předchozích dílů.
Pa u další kapitolky, Vaše Noriko ;-)