NEVER GONE - SM

5.|Setkání

"Jaká je deprese?"zašeptal.

"Je to jako topení se,"

"akorát vidíš všechny okolo sebe dýchat."

--

Po škole jsem přišla k útesu, kde na mě čekal Shawn. Přisedla jsem si k němu na lavičku a podívala se na něj. Uvažovala jsem, jestli slyší, jak silně mi do hrudníku buší srdce. Jako by moje žebra byla klecí, z níž se srdce chtělo dostat ven. Seděli jsme v tichosti a dívali se před sebe.

Někdy je ticho dokonale uklidňující. Vaše myšlenky vám proudí hlavou jako rozvodněná řeka a vy máte čas se nadechnout a užívat si nerušeného okamžiku. Ovšem tohle ticho bylo jiné. Ptáci jakoby odletěli a šum z nedalekého lesa se vytratil. V mé hlavě se nořily stále nové myšlenky, a já ten proud nedokázala zastavit.
Přemýšlela jsem, jestli mám něco říct ale v té chvíli promluvil on.

"Nevěděl jsem, že tě potkám ve škole."řekl, stále hledíc do dálky.
"Nikdy předtím jsem tě ve škole neviděla." Zkoumavě jsem si prohlížela místo, kam se dívá.
"Před měsícem jsme se přistěhovali. Rodiče se rozvedli a tak jsem tady s mámou a jejím novým přítelem."vzdychl.
"Máš ho rád?" Mysl mi pomalu začala obklopovat prázdnota.
"Nevím, celkově je mi sympatický."prohrábl si vlasy. "Ale vím, že už to nikdy nebude jako s tátou."
"Vyprávěl mi o své minulosti. Přijde mi jako úplný protiklad mámy."zarazil se.
"Když vypráví o své minulosti, ty historky člověku uváznou v hlavě. Ale zděděné vzpomínky vypadají jinak než svět kolem a taky jinak než naše vlastní vzpomínky. Jako by měly vlastní odstín. A nemyslím tím, že by byly sépiové nebo tak něco. Moji rodiče ani tak staří nejsou. Jen tím chci říct, že vyzařují něco zvláštního."řekl a vzhlédl ke mě. Jeho hnědé oči se odrážely v odpoledním slunci a já si přemítala v hlavě veškeré okamžiky strávené s ním.
Co by se stalo kdybych ho políbila?
Tak obyčejná otázka ale 'co kdyby' v realitě neexistuje.
Všechno se děje tady a teď.
Voněl jako cigaretový kouř. Nebylo to obyčejné. Ta slastná vůně mě pohladila po obličeji a zašimrala pod nosem. Moje ruka se chtěla setkat s tou jeho.
Podívala jsem se na něj, když jsem zjistila, že se na mě dívá taky.
"Miluju tě."zastavil se.
"Ale musím jít. Musím odejít, protože se sami sebe chystáme zničit."řekl s něžností přímo sálající z jeho očí. Pohladil mě po tváři.
"Běž domů, Violet. Je pozdě."
A s těmito slovy se zvedl a odešel směrem, z něhož tlumeně září zapadající slunce.
Sáhla jsem si na místo, kde mě pohladil. Pálilo mě.
"Miluji tě, Shawne."řekla jsem do prázdna.

Dámové a páni:D Hlásím se vám z mé postele:D Právě je 10 večer a zítra je škola...ale jak říká staré přísloví...chceš-li míti kvalitní příběh tak na spánek ani nepomysli:DD