NEVER GONE - SM

2.|Útes

Violet měla opravdu křehkou duši, které mohl málokdo porozumět.

Po sezení s Violet zůstal Dr. Parker neustále zmatený. Vždy si myslel, že má nějaký problém ale ovšem netušil, že tak velkých rozměrů. Violet nemohla rozeznat co je skutečné a co není. Trpěla také depresemi, ztrátou zájmů a úzkostí.

--
"Jane?"řekla jsem tiše svojí nejlepší kamarádce, v tichosti sedíc na posteli.
"Ano, Violet?" Podívala se na mě svýma chladnýma, modrýma očima.
"Co tím Dr. Parker myslel? Vždyť jsi tady se mnou."
Z neustálého přemýšlení mě bolela hlava.
Jane si přisedla vedle mě a ruku mi položila na ramena.
"Netrap se tím, Violet." Přikývla jsem, ačkoliv mě její odpověď vůbec neutišila.
"Mohla bys tady chvíli zůstat, Jane? Chtěla bych se jít projít."
"Jasně, ale buď opatrná. Je tma a zima."řekla s úsměvem a já zavřela dveře.

Kráčela jsem po městě. Vítr mi šlehal do obličeje a světlo lamp mi ukazovalo cestu. Můj mozek už nedokázal snášet další záchvěvy emocí.
Musela jsem to udělat, každý mě bere úplně jinak. Jane by o tom neměla vědět.
Město se nadále vzdalovalo, zvuky ptáků utichali a já měla hlavu přecpanou nejhoršími myšlenkami. Dostala jsem se k útesu, pod kterým burácely vlny oceánu.
Nadechla jsem se. Můj poslední nádech na tomto světě.
Po tváři se mi skutálela slza. Stejně spadne i se mnou do oceánu.
Natáhla jsem ruku k úplňku, který byl tak neuvěřitelně blízko. Vítr utichl, aby mi dal pro tuto mimořádnou chvíli prostor.
Pomalinku jsem zvedala nohu. Vítr mi pohrával s vlasy a já se cítila, jakoby mi ochlazoval hlavu, přecpanou sebevražednými či jinými sklony a myšlenkami.

Najednou jsem se ocitla na zemi. Oceán neustále burácel pode mnou. Ovšem zem nikdy nebyla tak měkká. Mému zpomalenému myšlenkovému pochodu tady něco nesědělo.
Rychle jsem se zvedla, abych se mohla podívat kdo mě zastavil.
Světle hnědé oči na mě vrhaly ustaraný pohled a tmavě hnědé, perfektně upravené vlasy, mu padaly do čela.
"Proč jsi to sakra udělal?" vykřikla jsem se slzami v očích.
"A proč jsi to udělala ty?" zeptal se on.
"Možná se moje přání zabít celý svět, změnilo v přání zabít sama sebe." řekla jsem s klidným výrazem, který mi ovšem kazili zbytky slz v očích.
Díval se na mě.
Ale nedíval se jako ostatní.
Neviděl ve mě blázna,
ale v očích měl pochopení.
Ale já pochopení nemám.
Nepotřebuji nikoho, kdo by mi byl na blízku.
Tato role patřila Jane.
Z očí se mi spustili slzy.
Chtěl mě zastavit, ale já utekla...

Tramtadadá:D konečně jsme se dokopali v Shawnovi:) doufám, že se vám budou líbit i další části.
-Sára xoxo