Daddy Liam ||L.P.|| CZ Translation ✔

15

Lisa

Nechápala jsem, co se dělo. Vážně mě takhle nechá jít? Nic neřekl - jen seděl na zemi a vložil si hlavu do dlaní. 

Proč brečí?

"Liame?" Zašeptala jsem opatrně a přešla k němu.

Nic neřekl.

"Omlouvám se." Řekla jsem a položila ruku na jeho rameno. Nevěděla jsem, co mám dělat. Cítila jsem se nepříjemně a provinile, že jsem mu řekla tyhle věci.

Vzpomínáš, co ti udělal?

"Měla bys jít, Liso." Jeho hlas se zlomil a utřel si slzy z očí. "Jsem monstrum. Omlouvám se za to, co jsem ti dělal. Nezasloužíš si to. Nikdo si to nezaslouží. Já...Já." Kroutil hlavou.

Sedla jsem si vedle něj a položila hlavu na jeho rameno, zatímco jsem ho hladila po paži.

"Zničil jsem tolik dívek, protože jsem se chtěl potěšit...Vážně bych měl shnít ve vězení, jak jsi řekla." 

"Omlouvám se, že jsem to řekla, Liame, jen jsem přeháně-"

"Ne. Řekla jsi pravdu, Liso. Jsi jediná z nich, která se mnou takto bojovala. Možná to je proč... proč jsem tě nechal naživu..." Povzdechl si. "Pořád si pamatuju, jak prosily, abych přestal, jak prosily, abych je nezabil, jak pro-"

"Prosím, přestaň." Začala jsem vzlykat. Tohle pro mě bylo prostě příliš.

Neřekl nic. Seděli jsme tam pár minut jen abychom sami sebe uklidnili.

"Můžeš jít, jestli chceš. Nechovej se, jako by ti na mně záleželo. Jsi volná, Liso. Běž za policií nebo někde. Řekni jim, co jsem udělal."

Mohla bych ho poslechnout a jít. Ale nemohla jsem ho nechat úplně samotného na zemi. Moje mysl řekla, abych šla, ale srdce mi řeklo, abych tady s ním seděla, dokud se neuklidní.

"To je v pohodě. Můžu tu na chvíli být...Tam venku se o mě nikdo nestará." Povzdechla jsem si.

"Co tím myslíš?" Zeptal se a podíval se dolů na naše ruce. Nevšimla jsem si, že se držíme.

"No, nemám žádné kamarády. Jako vážně, lidi mě prostě nemají rádi." Uchechtla jsem se. "Tu noc...no, tu noc, kdy jsi mě unesl, to byly dva dny po tom, co mě můj přítel opustil."

"Jak dlouho jste spolu byli?" Zeptal se.

"Nebyli, nějak dva týdny." Pokrčila jsem rameny.

"Co tvoji rodiče?"

"No, mám jenom tátu." Řekla jsem. "Žije v Portugalsku s jeho "snoubenkou". A já zůstala tay, v Anglii, snažila jsem se vydělat si peníze na budoucnost. Vážně nevím, proč ti to říkám." Zakroutila jsem hlavou a utřela slzu.

"To je v pohodě." Usmál se a obmotal ruku okolo mých ramen. "Co se stalo tvé mámě?"

"Nechci o tom mluvit, ale opustila nás, když mi bylo pět." Povzdechla jsem si.

Přikývl.

"No, je to divné. Jen tu tak sedíme a v klidu si povídáme o všem po tom, co jsme si před pár minutami navzájem křičeli do obličeje." Smál se Liam. "Můžeš jít, jestli chceš, ukážu ti, kde jsou dveře." Postavil se a pomohl mi taky se postavit.

"Vím, kde jsou." Zčervenala jsem. "Jen nevím kód."

Liam se zašklebil.

"Mohl jsem to vědět. A je to 7514." Řekl a pohlédl na zem.

"No, potom sbohem, Liame..." Řekla jsem a rozpačitě jej objala.

"Sbohem, Liso." Naklonil se a políbil mě na hlavu.

Bude mi chybět.

/*/*/*/

Tak, a teď jen čekat, až přidá autorka... Ne, kecám 😄 Chybí ještě dva díly 😉 Každopádně - OMFG, MOC VÁM DĚKUJU ZA KOMENTÁŘE U MINULÉHO DÍLU! NEHORÁZNĚ VÁŽNĚ MOC JSTE MĚ POTĚŠILY A PŘEKVAPILY ZÁROVEŇ! JSTE PROSTĚ MOJE MILOVANÉ BITCHIEZZZ, RIGHT? 😻😻😻

Luv ya, my Bitchiezzz xx ^^