Upírčin služebník - zastaveno

18. Kapitola - Trénink - část III.

 „Stále ještě neni příliš motivován, ale já mu nesmím nic prozradit," uvažovala Lucia, když si zpětně přehrávala uplynulých pět dní, tréninku s Thomasem který zatím podstoupily. Každý den prováděl svůj trénink a každý den se uhýbal míčkům, kterými po něm střílela. „Thomasi!" zakřičela přes tělocvičnu, ve chvíli kdy dokončil svoje denní cvičení. Pomalu se k ní vyčerpaný Thomas dobelhal „Ano?". „Rozhodla jsem se, že zítra, když je ten víkend, tak si dáš vytrvalostní běh," oznámila nezaujatým a neutrálním hlasem jako obvykle. „Konečně něco co mi jde," pomyslel si nadějně Thomas. „A kolik mám uběhnout?" zeptal se nadšený Thomas. „Sto kilometrů" odpověděla klidně Lucia. „Kolik, že mám uběhnout?" optal se znova Thomas již s trošku hloupým úsměškem. „Sto kilometrů," odpověděla naprosto vyrovnaně Lucia, jako by o nic nešlo. „Kolik, že jsi to říkala?" zeptal se celý zpocený a spíše vyděšeně se usmívající Thomas. Vypadal tak trochu jako nějaký děsivý klaun. „Sto tisíc metrů" odpověděla zase klidně Lucia, aniž by se na něj podívala. „Tak to pak jo.... Počkej, dyť je to do prdele stejně zasraná vzdálenost!!!" křikl na ní Thomas. „Neboj, budeš na to mít celý den," snažila se jej mírně uklidnit. „Budu radši zticha nebo se ještě naštve, snad to zítra nějak přežiju," rozhodl se Thomas a vydal se do jednoho z pokojů, které v tělocvičně byly. Celý týden přespával zde a tak i dneska ulehnul do své nové postele, a opět po pár vteřinách propadl v hluboký spánek.

 „Prašná cesta, nikde nic jen nekonečná cesta stále kupředu. Slunce září na polní, polorozpadlou silnici, jež neúnavně pálí do nohou. Slunce je tak veliké a horko tak nesmírně dotěrné. Cesta je naprosto nekonečná. Sem celý zalitý potem a nemůžu již dál a to jsem teprve v půli-"

 „Byl to ale děsivý sen," vzpomínal Thomas na to, co se mu v noci před vytrvalostním během zdálo, potom otráveně přimhouřil oči. „Realita je ještě horší!!!" vykřikl v duchu. Běžel teprve dvacátý kilometr a už sotva dokázal ze svého těla vyždímat více síly. Počasí bylo sice dobré, ale Lucia lehounce cupitající za jeho zády a pokřikující na něj celou dobu ať pohne, nebyla zrovna příjemným zpestřením zdrcujícího běhu, navíc jej tu a tam vybudila k výkonu bolestným švihnutím proutku. „Notak pohni, takhle to nestihneš ani za měsíc!" křikla opět Lucia na Thomase a opět jej švihla proutkem přes záda. „J..jj.já ji jednou opravdu něco udělám, tý bestii! Takhle brzo vypustím duši," stěžoval si promočený Thomas, který se zrovna dostal na hranici dvacátého pátého kilometru. Celé tělo měl prosáklé potem a chvílemi se mu dokonce z únavy zamlžil zrak.

 „Proč se vlastně snažíš?" ptal se Thomase vnitřní hlas, když byl na třicátém pátém kilometru. „Možná proto, aby mě ta bestie nezabila?" okřikl sám sebe. „Co si to vlastně nalháváš? Tohle není důvod, který by ti stačil," oponoval vnitřní hlas. „Já ani nevím proč, prostě mě k tomu něco nutí," připustil si zkroušeně Thomas. „To proto, že neznáš pravdu. Jsi ubohý, tak neznalý a tak strašně nevědomý, přitom všechny odpovědi máš." „Jenže já nevím! Já fakt nevím! Je těžké vybavit si to!" okřikoval Thomas vnitřní hlas a vztekal se sám na sebe. „Jsi zmatený?" zeptala se z ničeho nic vážným hlasem Lucia. „Ano," spíše vyhrkl znavený Thomas. „Jestli chceš vidět pravdu, musíš zesílit, abys ji byl schopen pochopit. Dokonce se ti vrátí i to, po čem nejvíce toužíš, ačkoliv nevím, zda je oč stát." „Myslí to vážně? Mohl bych získat zpět svůj ztracený život?" problesklo po těch slovech Thomasovi hlavou.

4 dny nazpět

 „Leo! Kde zase vězíš?" rozkřikovala se nazlobená Reine, když jej v bytě nedokázala najít. „Kde se ten sluha zas fláká?" „Má paní, přijměte mé nejhlubší omluvy," řekl Leo okamžitě, jak se zjevil mezi dveřmi, přičemž klečel na jedné noze, zatímco druhou ruku měl na hrudi, přesně jako ve scéně, kde poklekne obyčejný člověk před svým králem. „Kde je právě teď Thomas? Potřebuji se ho na něco důležitého zeptat," řekla vážným tónem. „Zrovna trénuje společně s Luciou Darkmoon," Reine se nad tou zprávou mírně zamračila. „To bude problém, budu muset počkat, než se dozvím skutečnou pravdu. A neříkej Luciino příjmení, pokud by to někdo zaslechl, mohl by to být trošku problém."