Upírčin služebník - zastaveno

8.Kapitola - Sáček plný pokušení - část I.

„Co to dělám?" pomyslel si vyděšený Thomas, když zpozoroval váček krve uvnitř dlaní, který si ještě před malým okamžikem ze spánku nevědomky přikládal ke rtům a už, už se do něj chystal zakousnout. „Zase ráno, a já se vůbec nevyspal a navíc se ještě stane tohle. Na tom nezáleží, měl bych vyrazit do školy. Až přijdu, ze školy domu jednoduše ten sáček vyhodím a bude to v pořádku," rozhodl se Thomas, zatímco se ještě několik minut uklidňoval a ubezpečoval o tom, že tomu dokáže odolat. Nakonec se vytrhl ze svých úvah a spěšně se vydal na cestu do školy. Opět se vyhnul své staré zkratce, která jej v poslední době poměrně děsila, ale přesto byl ve škole přesně na čas. Když vešel do třídy, jako obvykle se okamžitě vydal na svoje místo v zadním, levém rohu třídy přímo u oken. Po chvilce dorazila i Lucia a sedla si vedle něj. Sotva se na sebe podívali natož, aby se pozdravily. Thomas byl stále příliš zmatený a ona příliš pyšná, než aby pozdravila první. Bylo jasně zřetelné, že pouze to jak ji ignoroval, Luciu samo o sobě štvalo, ale snažila se svůj vztek ukrýt a chovat se přirozeně, jako by se nic nestalo. Nejspíše mu chtěla dopřát nějaký ten čas, aby si mohl všechny ty myšlenky ve své zmatené mysli řádně urovnat.

Přišla veliká přestávka a Thomas si dal co nejvíce záležet na tom, aby si Lucia všimla jeho svačiny, jeho naprosto normální svačiny na které si hodlal náležitě pochutnat. Ta si však pouze těžce oddychla a hlavu si ztrápeně opřela o ruku, jako by už teď byla otrávena z čehosi, co mělo přijít. Mezitím se Thomas zakousl do své obložené bagety „Já ti dám nějakou krev, jsem člověk a tohle je moje jídlo... moje výborné jídlo!" párkrát si přehodil kousek bagety v puse a pak se najednou jeho obličej zkřivil, jako když se nevědomky někdo zakousne do citrónu se vší chutí „Fuj!! To chutná jak... Blé!!! To je neskutečně odporné! Asi budu zvracet!" pomyslel si okamžitě, jak pocítil nesnesitelnou chuť bagety. „Vzdávám to, tohle je fakt odporné!" uvědomil si rozčíleně a běžel okamžitě na záchod, kde to všechno vyzvracel. „Vypadáš docela komicky, ale já ti říkala, ať se nasytíš tou krví," smála se mu za zády Lucia. „Kde ty ses tady zase vzala?" pohlédl na ni rozčíleně Thomas klečící u záchodové mísy. „Na chlapa co sedí u záchodu a zvrací jen proto, že mu nesedla, výborně čerstvá svačinka, se tváříš poněkud vážně," a přikryla si rukou pusu, aby zakryla nepatrný úsměv ve tváři. „Klidně bych tu... tu bagetu... snědl!" ohradil se naprosto okamžitě, ale jakmile zmínil onu bagetu, vybavila se mu ta odporná chuť a opět vězel s hlavou přišpendlenou v záchodové míse. „Dobrá, dobrá, já ti tedy věřím," řekla naprosto vážným hlasem Lucia, jenže po chvíli se opět rozesmála a dala se na odchod, přičemž Thomase ještě chvilku provokovala. „Ach tak výborná bageta to musela být, nechceš přinést ještě kousek?" přesto, že se ji snažil ignorovat, každá další zmínka o tom nechutném jídle v něm vzbuzovala další a další přívaly nechutě, přesto že neměl už co zvracet.

„Akorát si ze mě utahuje, však já jí ještě ukážu," bědoval Thomas, když šel zpátky do třídy. Při cestě míjel ostatní studenty, kteří se stejně jako on vraceli zpátky do svých tříd. „Já jí dám nějakou krev. Hmm ta dívka vypadá opravdu chutně," pomyslel si z ničeho nic, když minul hnědovlasou dívku oblečenou pouze v tílku a krátké sukni. „Hmm vypadá výtečně, ta vroucí krev, jež jí koluje v žilách," znova poznamenal v duchu sám pro sebe a z koutku úst mu stékala hladová slina. „Vidíš toho uchyláka?" „Rozhodně bychom se od něj měli držet dál," „Přesně, ten jeho výraz je tak hrozně odpornej," „Jak na ní může tak okatě civět, hnus!" šeptala si dvojice studentek, které zrovna procházeli kolem. Po chvilce si Thomasova odpudivého, chtíčem pokřiveného obličeje všimla i ona dívka, na kterou tak zíral. Jakmile si jeho pohled uvědomila, přidala do kroku, aby se mu co nejdříve ztratila z dohledu. „Ale noták neutíkej, jen ... jen ochutnám!" pomyslela si Thomasova zaslepená mysl a už dělal krok jejím směrem, když v tom jej zastavil Luciin hlas „Opravdu to chceš udělat?" „Sakra! Na co jsem to zrovna myslel?" uvědomil si Thomas zděšeně, když mu došlo, co se zrovna chystal provést a zároveň se obořil do Lucie. „Je to tvoje vina, že si mi vnutila myšlenku, že potřebuju krev!" „Jenže ty jí potřebuješ," odpověděla mu lhostejně a odešla. Chvíli ještě stál rozhořčeně uprostřed chodby. Nevěděl, zda ho víc štve Lucia nebo on sám.