Můj brácha je bůh II. (CZ)

Prolog

Náš dům mi opravdu chyběl. Stojím přede dveřmi a rozhoduji se. Je to správná volba, vracet se domů? Nebylo by lepší, dělat, že jsem mrtvá?

Stejně jsem po chvilce zazvonila a čekala, až mi někdo otevře.

Chvíli to trvalo, ale po chvilce mi otevřel Richard.

"Angee?!" Vykulil oči.

Snažila jsem se usmát. Když se vzpamatoval, pevně mě objal.

"Kdo to je?" Uslyšela jsem křičet mámu z baráku.

Její hlas mi opravdu chyběl. Vyvlékla jsem se z Richardového objetí a utíkala za mámou. Objala jsem jí a rozplakala jsem jí.

"Bože, Angee! Ty ses vrátila, ty žiješ!" Rozplakala se i máma.

Hladila mě po vlasech a já ji nechtěla už nikdy pustit.

"Richarde, zavolej na policii, že se naše dcera vrátila domů!" Zakřičela máma na Richarda, ubrečeným hlasem.

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se své mámě do očí. Zdálo se mi, že přes tu dobu, co jsem nebyla doma (asi půl roku), se jí na obličeji objevilo více vrásek a vlasy jí začínaly šedivět. Usmála jsem se a máma mi úsměv opětovala. Když jsem viděla, jak je máma šťastná, byla jsem opravdu ráda, že jsem zase doma.

Když mě máma pustila, šla jsem do pokoje. Otevřela jsem dveře a zalilo mě tisíce vzpomínek. Hlavně na Davida. Kde vlastně je?

*******

Otevřela jsem oči a uvědomila jsem si, že jsem usnula. Vstala jsem a vydala jsem se do kuchyně, kručilo mi v břiše.

Richard seděl v obýváku, tak jsem k němu zamířila.

"Kde je David?" Zeptala jsem se.

"David se nedávno odstěhoval do Ameriky, myslel si, že tě tam někdo unesl" Sundal si brýle a podíval se mi do očí.

Takže on mě přeci jen hledal? Musím ho vidět, co nejdřív.. Pomyslela jsem si.

"Chci jet za ním" Řekla jsem.

"Ještě si o tom promluvíme. Máma jela na nákup" Přikývla jsem a šla jsem si udělat něco rychlého k jídlu.

Seděla jsem u stolu a jedla svůj sendvič, když přišla máma.

Položila přede mně velkou dárkovou tašku a řekla "Na tvé 18ctiny jsi byla pryč, takže dárky ti dáváme teď" Usmála se a dala mi pusu na tvář "Jsme rádi, že jsi zpátky doma".

"Ježíš, mami! To jste nemuseli. Děkuju moc, chyběli jste mi" Objala jsem ji.

Nechala jsem sendvič sendvičem a podívala se do tašky. Byla plná zabalených dárku. Postupně jsem je začala otevírat.

Většina bylo oblečení, protože jsem momentálně skoro žádné neměla, většinu jsem si brala s sebou do Itálie, odkud jsem svůj kufr zpět nedostala. Pak tam byla nějaká kosmetika a nový telefon. Žádný jsem teď vlastně neměla. Za ten jsem byla ráda nejvíc.

"Moc za ty dárky děkuju" Usmála jsem se na mámu, která sledovala mou radost při rozbalování.

"Je mi to hloupé, ale moc bych si přála ještě jednu věc.." Přišla jsem blíž k mámě.

"Jakou?" Pohladila mě po tváři.

"Chtěla bych jet za Davidem do Ameriky.."