Není špatných dnů, je jen špatných myšlenek v jinak krásný den
Štěstí, radost, veselí.
Chybí mi to.
Dny, kdy jsem se jen smála a nestarala se, zda jsou problémy.
Chtěla bych se vrátit do dětských let.
Věk nekonečného hraní si.
Od rána jen hračky, jídlo, hračky, jídlo, spaní, hračky, jídlo, spaní.
A druhý den znovu.
Na první pohled monotónní život.
Zdání někdy klame.
Byl naprosto úžasný.
Protože jsme byli šťastní.
Hra na indiány.
Hra s auty.
Hra s panenkami.
Hra se zvířaty.
Hra na babu.
Hra na schovávanou.
Hra cukr-káva-limonáda-čaj-rum-bum.
Hra na písku.
Hra ve sněhu.
Hra na bunkr.
Hra vybíjená.
Hra čutaná.
Hra na cokoliv, na co naše fantazie narazila.
Není to monotónní život.
Je to život plný překvapení a radosti.
Dnes však lidé na radost skoro zapomněli.
Ano, každý máme své starosti.
I my je měli, a přesto jsme se usmívali.
Každý den může byt dobrý.
Občas si ale neuvědomujeme, kde se schovává pravé štěstí, a že je na každém rohu.
I to, že neprší, ale je jen zataženo, je štěstí.
Je třeba i při spěchu do práce se zastavit.
Podívat se kolem sebe.
Říct si zda tohle je opravdu štěstí, o které stojím.
Zastavit se a uvědomit si své momentální štěstí.
Všechno, z čeho můžu mít v danou chvíli radost.
Jsem živý a zdravý.
Mám rodinu.
Mám přátele.
Mám, kde bydlet.
Mám sny.
Není tak špatné počasí, mohlo by být hůře.
Radost, štěstí a veselí je všude kolem nás.
Je třeba se naučit ho vidět.
Nebýt zaslepený údajným štěstím.
Je na čase sundat si klapky z očí.
Otevřít je dokořán, zamrkat, promnout a uvidět.
A pokud vše zvládneme, je na čase otevřít oči další osobě.
