Upírčin služebník - zastaveno

15.Kapitola - Trénink - část I.

    „Kde je Lucia!!?" křičel rozzlobený hlas, který se rozezníval široko daleko hlubokými klenbami. „Pátráme po ní, vaše eminence," říkal, podlézavý a nyní trošku ustrašený hlas jednoho z podřízených. „Tak hledejte pořádně!" odseknul nevrle naštvaný muž. „Zajisté pane, jak si vaše eminence přeje," odsouhlasil podřízený, uklonil se a vydal se pryč z velikého a honosného sálu.

     „Kde to jsme tentokrát?" ptal se udiveně Thomas. Ještě před chvílí stál na prázdné louce, potom sešel kousek pod zem po skrytém schodišti a nyní stál ve velikém prostoru, připomínající velikou školní tělocvičnu. Veškeré osvětlení bylo elektrické, z velikých světel, které se nesli po vysokém stropě a na několika místech i po stranách tělocvičny. Místnost byla naprosto dokonale prosvícena, nikoliv oslňujícím světlem, ale příjemně a přesto úplně. Byla velice pěkná a dáli se říci i moderní. Nebylo zde však nic, pouze veliký prostor. „Tohle je nyní naše skrýš a zde budeš trénovat," vysvětlila nechápajícímu Thomasovi Lucia. „Trénovat?" trochu se podivil Thomas. „Ano trénovat. Jak sem říkala, síla upíra záleží na množství tréninku jež podstoupil a jelikož si můj osobní sluha, musíš být dostatečně silný," „Dobrá tomu rozumím, ale zrovna dneska se mi nějak nechce, co kdybychom to nechali na zítra?" podíval se mile na Luciu. Její krásná tvářička se na něj nyní dívala s veškerou zlostí, jež mohla vůbec vydat z pouhého pohledu. „No... Nebo začneme dneska," okamžitě obrátil Thomas, nasadil přihlouplý úsměv a párkrát se suše usmál, zatímco se rukou škrábal ve vlasech. Konečně se Luciin obličej trošku uvolnil z hrozivého výrazu. „Ještě, že tak. Pro začátek si dáš dvacet kliků, lehsedů, dřepů, výskoků do hvězdy, sklapovaček (dalších několik cviků)" „Sice něco z toho pomalu nevím, co znamená, ale čekal jsem v jejím případě něco strašnějšího, tohle je v pohodě," pomyslel si spokojeně Thomas a vydal se smířeně, udělat co bylo žádáno. „Upíři vlastně nejsou tréninkem na rozdíl od lidí limitováni. Jednoduše můžeš cvičit, dokud nepadneš, každý den bez odpočinku. Na rozdíl od člověka, totiž platí čím víc, tím líp. Ale dnešek je jen pro zahřátí, takže celý ten plán zopakuj pouze dvacetkrát," Thomas zamrznul v půli kroku. „K.,ko...kolik....kolikrát!!?!??! Dělá si ze mě srandu? To dřív umřu!" uvažoval vystrašený Thomas. Odporovat se bál, ale tolik opakování, bylo pro něj přespříliš. Když jej Lucia sledovala, jak se dobrou minutu ani nepohnul, ztratila nervy. „Máš s tím problém!?" trošku jej okřikla. „Samo...samozřejmě ne," řekl dost falešně a nejistě přešlapoval na místě. „Tak už teda začni!" křikla na něj a kopla jej do zad takovou silou, až se na zemi rozplácl jako žába. „Tak teda začnu," pomyslel si ponuře Thomas a dal se do cvičení.

     Konečně se dostal k patnácté sérii cviků, ale už byl doslova vyždímaný a každý další klik byl jedním velikým utrpením. „Proč bych měl vlastně chtít zesílit? Akorát dělám, co chce a to mě rozčiluje,". Najednou se mu zatemnilo před očima.

    „Thomasi, dávej na sebe pozor broučku," říkal něžně ženský hlas. „Neboj se mamí, to nic není," odpovídal malý Thomas a snažil se znít v pořádku. „Dávej na sebe pozor broučku, nechci, aby se ti něco stalo, protože tě miluju zlatíčko. Jsi můj poklad," „Neboj mamí, až budu velký, budu móc silný a nic se mi nestane a ani tobě, protože tě ochráním," řekl šťastně dětský hlas. „Ty si můj malej hrdina miláčku,".....

    „Máma? Vzpomínky? Sen?" uvažoval Thomas nad tím, co se mu zrovna mihlo hlavou. „Zesílit, abych ji mohl ochránit?" z levého oka mu po tváři skanula jediná slza, jež po chvilce padla k zemi. Sice jej bolelo celé tělo, ale najednou měl chuť pokračovat dále, a tak i přes ochromující bolest se pustil do další série pro něj snad nikdy nekončících kliků.