Upírčin služebník - zastaveno

14.Kapitola - Záhadná minulost - část I.

   „Mohla byste mi prosím vás říci něco o vašem pacientovi Thomasu Levingstonovi?" „Kdo vlastně jste?" ptala se překvapeně psycholožka, rázné dívky, jež se jí z ničeho nic objevila mezi dveřmi její ordinace. „Jmenuji se Reine, ale to není nijak důležité, spíše jde o to, co víte o Thomasovi. Nutně to potřebuji vědět," domáhala se naléhavě vážně se tvářící doktorky. „Je mi líto, ale tyto informace vám nemohu poskytnout," „Alespoň něco mi řekněte, je to důležité," žadonila Reine se smutným výrazem v očích. „Omlouvám se, ale to opravdu nejde. Na shledanou," omluvila se psycholožka, uklonila se a zmizela ve své ošetřovně. Reine si naštvaně sedla na jednu ze židlí, které v čekárně byly, a ponořila se do úvah. „Tohle mě opravdu štve. Chtěla jsem si jen ověřit, proč by si ho mohla Lucia vybrat, ale nemůžu na nic přijít. Nikdo neví, kdy, ani kde se přesně narodil, dokonce ani jeho rodiče nejsou známí. Podle různých zpráv o něm něco ví ta psycholožka, která mi ovšem nechce nic říct. Budu se muset kouknout někde jinde," a začala uvažovat nad tím, co by mohla dál dělat. „Zkusím zajít do nemocnice za Nicolasem, ten by mi mohl něco zjistit,"

   „Ahoj Nicolasi, jakpak ti to jde v práci?" ptala se na nemocniční přepážce Reine pobledlého chlápka s černými po uši dlouhými, mírně rozcuchanými vlasy a otráveným výrazem. „Práce a opět práce, ale to přeci víš," odpověděl tichým a znuděným hlasem. „Nechápu, proč to vlastně děláš," „Získávám informace a hlavně jsem prostředník pro získávání krve, to bys přece měla vědět, ne?" odpověděl, jakoby nechápal význam její otázky, kterou považoval za zbytečnou. „Dobrá, dobrá promiň mi to. Hele potřebovala bych od tebe nějaký informace," řekla již nedočkavě Rein, ve víře, že konečně našla spolehlivý způsob jak se něco dozvědět. „Dobrá, ale nebude to zadarmo, informace něco stojí," řekl lhostejně Nicolas. „Jsem si toho dobře vědoma, neboj, určitě ti zaplatím, takže mi najdi, co mají v těch vašich nemocničních záznamech o člověku jménem Thomas Levingstone," říkala horlivě s čím dál větším nadšením. Nicolas se trošku podiveně podíval, jako by čekal, že bude pokračovat, ale když se tak nestalo, optal se sám. „Datum narození?" „Nevím," „Jméno rodičů?" „Nevím," „Město narození?" „Nevím," „Krevní skupina?" „Nevím," „Místo ubytování?" „Jo to vím," konečně se pousmála, po těch neúspěšných pokusech a sdělila mu okamžitě místo Thomasovo pobytu. „Zvláštní," řekl si spíše pro sebe Nicolas.

   „Ten kluk mě štve už jen svojí existencí, ani ten zatracenej Nicolas, mi toho tedy příliš neřekl," uvažovala rozhořčeně Reine, jež se rozhodla uchýlit k trošku přímější metodě, jak si informace opatřit. „Jednoduše se ho zeptám přímo, přesvědčit ho nemůže být zas tak těžké," . „Leo!" zakřičela uprostřed opuštěné uličky a během několika málo chvilek, před ní klečel muž oděn v černém společenském oděvu s frakem. „Ano, má paní?" zeptal se velice slušně a uhlazeně, přesně jako dokonalý sluha. Reine se ještě okamžik zamyslela a pak vydala rozkaz. „Sleduj Thomase Levingstona a pokus se o něm zjistit co nejvíce," „Zajisté má paní. Mohu se optat, jaký je důvod vašeho zájmu?" „Původně jsem měla především starost o Luciu, ale nyní mě docela začíná ten chlapec zajímat. Jeho život působí jako by skoro, ani neexistoval a to je vzhledem k lidské schopnosti shromažďovat informace, opravdu podivné,".

   Mezitím Lucia vyjela na Thomase kvůli jeho prvenství ve sprintu. „Neříkala jsem ti, aby sis dával pozor!? Nechci, aby věděli, že jsme upíři, takže neblbni! Dost věcí by to zkomplikovalo, je ti to jasný?" peskovala ho, zatímco on zkroušeně hleděl do země. „Ale, když já si nemohl pomoci. Přece to tolik nevadí ne?" bránil se opatrně Thomas. „To teda vadí! Možná ne tobě, ale mě ano, mám pro to své důvody! Takže si dáš příště pozor, jasný?". „No dobrá, pokusím se o to" přitakal jí nespokojený Thomas.