Secret Love JB|FF [Dokončeno]

Myslel jsi to vážně?

Jeniffer

Seděli jsme u stolu a jedli večeři. Teta Adell se bavila s Pattie a Justin s Renem. Byla jsem ráda, že nemusím nic říkat. Jsem si jistá, že by se mi třepal hles kdybych promluvila. Pořád se ještě vzpamatovávám z toho, že jsem Justinovi řekla, že ho miluju. To už jsem mu sice řekla v tom pokoji, ale nemůžu s ním být. On se nikdy nezmění. Nedokáže to. Vemte si jak se ke mě choval. Miluju ho a on si jen tak šuká děvky. A to dělal i když se to dozvěděl poprvé. Bylo mu jedno, že já trpím. Byla jsem přeci jen neoblíbená sestra Rena Smitha, nejlepšího kamaráda Justina Biebera. Nikdo mě neměl rád. Ani já sama se neměla ráda. 

Bylo už po večeři a já si potřebovala dojít na záchod. Zavírala jsem dveře od koupelny když do nich někdo strčil. Pohled se mi zasekl na Justinovi. "Justine já bych si ráda došla na záchod." Znovu jsem se pokusila zavřít dveře, naštěstí úspěšně. Vykonala jsem svou potřebu a vydala se zpět. Když jsem otevřela dveře tak na mě spadl Justin. Tak teď se cítím dost trapně. "Co tady děláš sakra?" Snažila jsem se ho ze sebe shodit. "Chci si s tebou promluvit." Nevinně se usmál. "Na záchodě?" On jen pokrčil rameny. "Pojď ke mě." Přikývla jsem a vydala se k němu do pokoje.

"Tak o čem chceš mluvit?" Zeptala jsem se po asi pěti minutách ticha. "Chci se tě na něco zeptat." Pokynula jsem mu aby pokračoval. "Stala by jsi se mojí přítelkyní?" Jeho slova mi vyrazila dech. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. "Prosím řekni něco." Jeho hlas zněl příšerně a neměl daleko k pláči. "Nemůžu Justine." Řekla jsem konečně a jemu po tváři sjela slza. "Proč? Miluješ mě a já miluju tebe. Proč nemůžeš?" Jeho hlas zněl tak zlomeně. "Nejde to Justine. Jo miluju tě, ale nejsem si jistá jestli by jsme spolu dokázali být. Vzpomeň si jak jsi se ke mě dřív choval. Ztrapňoval jsi mě a když jsem do tebe byla zamilovaná poprvé tak jsi se mi akorát posmíval. Jak ti mám věřit, že to není jen nějaká sázka? Nechci se cítit zničená a se zlomeným srdcem, jen proto že jsi se dobře bavil." Dokončila jsem svůj monolog a z očí už mi tekly slzy. "Není to žádná sázka." Chytl mě za ruku, ale já se mu vytrhla. "Ale já ti prostě nedokážu věřit po tom všem. Když jsem ztratila paměť tak jsi řekl, že jsme kamarádi. Ale my nejsme Justine. My dva si pro sebe nejsme nic a nikdy ani nebudeme." Slova, která jsem řekla mě bolela, ale musela jsem to říct. "My dva nikdy nemůžeme mít budoucnost Justine." Zvedla jsem se z jeho postele a chystala se odejít. V odchodu mi však zabránili jeho rty na mých. Tolik jsem chtěla spolupracovat, ale nemohla jsem. Nesměla jsem mu podlehnout. Zatlačila jsem ho do hrudi a on se odtáhl. 

"Sbohem Justine." Pohladila jsem ho po tváři a opustila jeho pokoj.

"Prosím neodcházej Niff. Nenechávej mě tady." Křičel za mnou, ale já se beze slova vytratila z jejich domu a běžela směr park. Sedla jsem si na lavičku a propukla v hysterický pláč. 

"Jeniffer?" Ozvalo se kousek ode mě a já zvedla hlavu. Stál tam Chaz. "Co tady děláš tak pozdě a sama?" Přisedl si ke mě a přitáhl do objetí. "Musela jsem ho nechat jít. Musela jsem." Šeptala jsem mu do ramene a on mě hladil po zádech. "Chápu tě Jenny. Pamatuju si jak se k tobě dřív choval. Jsem na cestě k Ryanovi. Chceš jít se mnou?" Jen jsem zamručela na souhlas a s jeho pomocí se zvedla. Chtěla jsem se rozejít, ale zhroutila jsem se k zemi. "Tak pojď, ponesu tě." Sehl se ke mě a vzal mě do náruče. "Děkuju Chazi." Zašeptala jsem když už se rozešel směrem k Ryanovi domů.

Ryan

Chaz už tady měl být tak před dvaceti minutami. Zase se někde zdžel jak jinak. Pokud zase někdě šuká nějakou děvku tak to raději nechci vědět. Domem se ozval zvonek a já otevřel. Za dveřma stál Chaz s nějakou holkou v náručí. "Jenny. Našel jsem ji v parku brečet. Vysvětlím ti to." Pustil jsem ho dovnitř a on Jen položil do mojí postele. Sešli jsme dolu a sedli si na pohovku. :Co se jí stalo?" Zeptal jsem se, ale měl jsem tušení, že za to může ten vůl Justin. "Brečela a říkala, že ho nechala jít. Že ho musela nechat jít." Řekl a já si povzdechl. "Zavolej Justinovi ať sem přijde a já se jdu zatím podívat na Jen." Chaz přikývl a vytáhl mobil z kapsy.

Justin

Ležel jsem na posteli a brečel, když mi začal zvonit telefon. Na obrazovce blikalo Chazovo jméno. s námahou jsem hovor přijal.

"Nemám náladu tak rychle." Snažil jsem se mít vyrovnanej hlas.

"Ryan s tebou chce mluvit. Máš sem dorazit." Protočil jsem očima.

"Tak ať on jde sem." Vyprskl jsem

"Měl by jsi přijít. Neptej se proč a prostě přijď." Típl to a já se s přemáháním zvedl a převlékl se.

Zazvonil jsem a otevřel mi Chaz. "Tak jsem tady." Řekl jsem a on vyvalil oči. "Brečel jsi?" Zeptal se. "Ne krájel jsem cibuli." Lhal jsem, ale on to stejně poznal. "Jo brečel jsem. Stačí?" On jen přikývl a konmečně mě nechal vejít dovnitř. "O čem chceš mluvit Ryane?" Zeptal jsem se svého kamaráda na pohovce. "O Jeniffer." Přejel jsem si rukou přes obličej. "Fajn mě stejně nezajímá." Lhal jsem. "Proč lžeš Justine? Neměl by jsi rudé a nateklé oči kdyby tě nezajímala." Proč má sakra vždycky pravdu? 

"Fajn brečel jsem kvuli ní. A chcete vědět proč? Nevěří mi. Nevěřími že jí miluju. Myslí si že je to nějaká sázka a já nevím jak jí získat. Ja vím byl jsem vůl. Neměl jsem se k ní chovat, tak jak jsem se k ní choval. Já vlastně chápu proč se mnou nechce nic mít. Koukněte se na mě. Děvkař, kterej si jen zahrává s citama ostatních, ale já takovej už nechci být. Chci se změnit. Změnit kvůli ní. Naposledy jsem s někým šukal v tom baru jak nás slyšela. Od ty doby jsem nikoho neměl. Kvůli ní. Kvůli tomu aby jsme konečně mohli být spolu. Jenže ona nechce. Nechce se mnou být. Nevěří že by jsme mohli mít společnou budoucnost. A to je to co chci já. Chci aby jsme měli společnou budoucnost. I kdyby ta budoucnost měla trvat třeba jen měsíc. Alespoň ten měsíc bych ji mohl držet u sebe, líbat jí, říkat jí slova jako miluju tě nebo nidky tě nepustím."

 Dokončil jsem svůj monolog a všiml si, že se obou do očí nahrnuli slzy. Já jsem, ale brečel. Brečím jako malé dítě, protože jsem zamilovanej jako puberťák. "Nevím jak jí teď mám potkávat na chodbě. Nezvládnu pohled na ní když mě nesnáší." Přiznal jsem a oba chápavě přikývli.

"Myslel jsi to vážně?" Otočil jsem se za hlasem.

Názor? Snad se líbí

Love you 

-Denny