Secret Love JB|FF [Dokončeno]

Páni tohle mi nikdy Justin neřekl

Jeniffer

Už je to skoro týden co jsem skončila tady v nemocnici. Na všechny si už pomalu vzpomínám na všechny. Jen na Justina mám špatné vzpomínky. Třeba to jak mi ve 14 hodil psí ho*no na hlavu. Proč to dělal? Říkal že jsme kamarádi nebo ne? Nevím a řešit to nechci. Nebavím se s ní. Ignoruju ho. Jednou jsem se před ním zamkla v pokoji, protože mi nechtěl dát pokoj. Bojím se ho. Vzpoměla jsem si na jeden den když jsem byla opilá. Nemapatovala jsem si ho až doteď.

*flashback*

Pila jsem v baru a věděla, že kousek ode mě je kluk, kterého z celého srdce nenávidím. Ale je to nenávist? Co když se tím jen snažím zakrýt ty city, které jsem k němu cítila a stále ještě cítím. JNechci aby ve mě byli city. Nechci nic z toho. Nechci ho ani znát. Bojím se, že
se to někdo dozví. Že on se to dozví. Řekla jsem to bratrovi a Ryanovi. Ryanovi věřím, ale nevím jestli můžu Renovi.Už jednou mě takhle zradil. Na základne vykecal že se mi líbil Erik. Zrovna jsem dopíjela džus když se Bieber zvedl a s ním i ta babrie Amélie. Viděla jsem jak se na mě ušklíbl a věděla jsem, že už to ví.

"Dej si pohov Smithová, protože tohle nikdy mít nebudeš." Zasmál se na celej bar a já nevěděla co říct.

"Jseš do mě zamilovaná, ale pochop že to se nikdy u mě nestane. Pro mě budeš vždy jen ošklivá mladší sestra mého nejlepšího kámoše." Uchechtl se a já s brekem utekla pryč. Jak jsem mohla s tímhle monstrem kamarádit? Vždyť je to jen bezcitnej děvkař, do kterého jsem se i přes to všechno zamilovala.

*endflashback*

Jasně že to věděl a musel mě ztrapnit před celou školou. Za to jsem ho nenáviděla a s bratrem skoro půl roku nepromluvila. Nenáviděla jsem je oba za to co mi udělali. Nevím proč mě v tu dobu tak nenáviděl. Jo byla jsem ošklivá s rovnátkama, brejlema a mastnejma vlasama, ale prostě neřešila jsem to. Přes prázdniny jsem se změnila. Sundali mi rovnátka, začala jsem malovat, vlasy jsem si myla každý den. Když jsem nastoupila do třeťáku tak mě nikdo nepoznával. Vlastně si vzpomínam na to jak mě nepoznal ani Justin, kterého už jsem v té době nemilovala.

*flashback*

Stála jsem u skříňky a bylo mi nepříjemné jak ne mě všichni zírají. Potřepala jsem hlavou a vyděsila se když mi někdo zabouchl skříňku těsně před nosem. A ten někdo byl Bieber. Ano ten Bieber do kterého jsem byla ještě loni zamilovaná.

"Takže kočko. Ty, já, u mě doma?" Mrkl na mě. Oh god.

"Odprejskni Bieber." Řekla jsem klidně a znovu otevřela svoji skříňku.

"Jen otázka. Proč si u skříňky Smithoví?" Ironicky jsem se zasmála.

"Zkus si mě prohlédnou zlatko. Třeba ti to dojde. I když o obsahu tvého mozku pochybuju." Poklepala jsem ho na hrudi a odešla.

"Smithová?" Promluvil zase.

"Bieber?" Udělala jsem to samé co on.

"Změnila jsi se." Usmál se.

"Jo to se k tobě říct nedá." Řekla jsem a zalezla do třídy a schválně ubtoho vrtěla zadkem.

*endflashback*

Zasmála jsem se nad tím. Nesnášel mě a hned po prázdninach mě chtěl do postele. Jaká ironie. Pokroutila jsem hlavou a konečně vylezla z postele. Nevím co si o něm mám myslet. Říká mi, že už takovej není, ale můžu mu věřit? Můžu vůbec ještě někomu věřit když si nepamatuju skoro nic? Nevím. Možná se jen bojím někomu věřit. Ale Ryanovi jsem věřila možná bych si mohla promluvit s tím. Vytáhla jsem mobil a vytočila jeho číslo.

"Tady Ryanův mobil. U telefonu Justin co potřebujete." Řekl hlas člověka, o kterém nevím co si myslet.

"Dej mi Ryana." Řekla jsem bez emocí.

"Niff?" Zeptal se.

"Jo Ryan to tam určitě měl napsaný." Nevím co mám dělat sakra.

"Ne on...to je jedno."

"Ryane!" Zařval a začala v mobilu šustit.

"Jenny co se děje?" zeptal se.

"Potřebuju si s tebou promluvit a podle mých vzpomínkem jsi jedinej komu můžu věřit." Řekla jsem popravdě.

"Dobře. Za hodinu ve Starbucks ok?"

"Jo dobře. Děkuju Ry." Típla jsem to.

Seděla jsem ve Starbucks a pila svoje karamelové latté a Ryan se konečně objevil ve dveřích. Sedl si vedle mě a usmál se. Objednal si a konečně otočil hlavu ke mě. "Takže o čem si potřebuješ promluvit?" Zeptal se s nadzvednutým obočím.

"O Justinovi." Zašeptala jsem a on chápavě přikývl.

"Už sis vzpoměla, že jsi do něj zamilovaná?" Vykulila jsem na něj oči.

"Oh ty jsi na to ještě nevzpoměla." Zavrtěla jsem hlavou i když to není otázka. "Jej tak to jsem teď něco vykecal. Zapomeň na to." Přikývla jsem ale bála jsem se.

"Nevím co si o něm mám myslet. Všechny moje vzpomínky na něj jsou příšerné a on mi teď říká že se změnil? Víš co mi tehdy asi v 15 udělal?" On jen zavrtěl hlavou. "Fajn tak já ti to řeknu.

*flashback*

Seděla jsem na lavičce v parku a vydýchávala běh. Jo hodně se snažím změnit, ale nejde to. Rovnátek se nezbavím a tak alespoň snažím být hubená. Vím že mi to nepomůže v tom aby se do mě Justin zamiloval, ale to je jedno.

Bylo už asi deset večer a já se rozhodla jít domů když mi někdo obmotal ruku kolem pasu. Chtěla jsem vykřiknout, ale druhá ruka byla na mých ústech. Kousla jsem toho dotyčného a on se syknutím mě pustil. Rychle jsem se otočila a viděla kluka, kterého tak moc miluju.

Stoupla jsem si k němu a dlaněma zvedla jeho hlavu. Koukala jsem mu do očí, ale v těch jeho byla vidět nenávist? Strach? Zrada? Nedokázala jsem to rozeznat. Myslela jsem že je vše v pohodě, ale on se na mě vrhl. Začal mě líbat a já se nebránila. Po tomhle jsem toužila tak dlouho.

Když mi zajel rukou pod triko tak jsem se od něj odtrhla, ale on nechtěl přestat. Doléhal na mě a snažil se ze mě strhnou oblečení. "Justine nech toho." Vyjekla jsem. Vím že byl opilej jinak by to neudělal. "Justine!" Zařvala jsem a dala mu facku když mě shodil na zem a ležel nade mnou. Nohou jsem ho kopla do rozkroku a využila situace na útěk.

*endflashback*

"Páni tohle mi nikdy Justin neřekl." Vypadal Ryan zklamaně.

"Protože si to Justin nepamatuje." Otočila jsem se a tam stál...

Sice pozdě, ale přeci. Tak máme něco z minulosti Jeniffer. Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny