Goner [CZ - Josh Dun]

{4} Koncert

malé vysvětlení na začátek:
,,Normální text" - angličtina
,,Kurzíva" - čeština

VERU:
,,Hele Veru, máš ty vůbec nějaký šaty?" zakřičela na mě Evelynne, když mi přehrabovala můj otevřený šatník.

,,Tohle ti je málo?" ukázala jsem na asi patero různých šatů, které jsem vlastnila. Popravdě - nelíbila se mi představa, že půjdu na koncert v šatech. Chtěla jsem si vzít svoje milované černé roztrhané džíny s nějakým tričkem.

Ležela jsem na mé posteli a mazlila se se svým huňatým polštářkem.

,,Jenom pět kousků? Jsi ty vůbec holka Ver?!" vyjekla a začala se mi přehrabovat v komodě.

,,Jestli hledáš Narnii, tak ji nenajdeš." řekla jsem a zasmála se.

,,Narnie je ve skříni, blbko." odvětila mi a nepřestávala se mi hrabat ve věcech.

To mě rozesmálo ještě víc.

,,Jsi retard, Veruno. Měla bys být uražená a ty se tomu místo toho směješ." okomentovala mě podrážděně.

,,Já nejsem ten typ holky, co se uráží kvůli každé píčovině." odvětila jsem jí drze.

Zamračila se na mě a raději se věnovala své předchozí činnosti.

,,Ha ha!" vyjekla jsem.  ,,Get rekt, babe!" řekla jsem hrubým hlasem a znova se začala smát.

,,Tys dneska něco pila?" nechápala.

,,Myslíš alkohol? Ne, proč?" odvětila jsem jí.  Mykla rameny.  ,,Mám jenom dobrou náladu. A ještě větší bych měla, kdybych zůstala doma." uculila jsem se na ni.

,,Aha, tak odtud vítr vane." dala si ruce v bok.   ,,Ver, na ten koncert a tu afterpárty půjdeš!" řekla naprosto vážně.

,,Proč? Co když to ani není můj styl hudby, co hrají? Jaký vůbec hrají styl? Jestli to je metal tak nikam nejdu!"

Z nějakého důvodu jsem vůbec nechtěla jít. Ten kluk, Josh, se mi líbil, hodně líbil, to ano, ale připomínal mi někoho, na kterého nemám zrovna skvělé vzpomínky.

,,Zase přemýšlíš o tom klukovi, jak s tebou randil, když ti bylo sedmnáct, že jo?" povzdechla si Evelynne. Všechno o mně ví!

,,Jo." špitla jsem a objala si rukama trup.  ,,Já prostě nechci, aby se to stalo zase. Proto jsem přestala chodit na koncerty i párty, abych se tomu vyhnula."

,,Já vím Veru, to jsi mi už říkala. Ale nemůžeš se neustále zavírat před světem, ne?" pohladila mě po paži.

,,To ne, ale-"

,,Budu tam s tebou, dobře? Nenechám tě samotnou." usmála se na mě.

Povzdechla jsem a pak tedy souhlasila, že půjdu. Evelynne mi vybrala šaty, které jsem ani nevěděla, že mám.

K tomu jsem si vzala legíny, co jsem měla nad kolena. Byly moc krátké, ale díky nim jsem mohla skákat, aniž by se mi někdo díval pod sukni a zakrývalo to perfektně moje tetování na stehni, které jsem si nechávala v tajnosti.

Celý můj outfit jsem doladila botami, které byly v černé barvě. Byly tkaničkové, ale sahaly mi až skoro ke kolenům; a hodila jsem přes sebe svou koženkovou bundu.