Goner [CZ - Josh Dun]

{1} Nečekaný změny

malé vysvětlení na začátek:
,,Normální text" - angličtina
,,Kurzíva" - čeština

*Před dvěma měsíci*:
JOSH:

,,Tylere?!" zařval jsem, když jsem dorazil do jeho domu. ,,Kde jsi, ty pytle sraček?" řekl jsem podrážděně a zasedl do křesla.

,,Co je?" běžel Tyler po schodech. ,,Proč jsi tak nakrknutý?" dodal s úšklebkem a sedl si naproti mě.

,,Naše turné je přesunuto. Odjíždíme už zítra!" řekl jsem a práskl papírama, co jsem celou dobu svíral mezi prsty, o stůl přede mnou.

,,Cože?!" vyjekl a hned mi ty papíry vzal. ,,No to si děláš prdel! Vždyť jsme měli odjíždět až za týden!" Bylo na něm vidět, že ho to vzalo tak stejně, jako mě.

,,Já vím." řekl jsem a povzdechl si. ,,Měl jsem jet ještě za rodinou do Ohia! Teď to budu muset zrušit! Už nejspíš po pátý! Chápeš to? Budu za totálního idiota!" bouchl jsem dlaněma do stolečku.

,,Já měl jet s Jennou za její rodinou." odvětil mi Tyler. ,,Budeme to muset oba dva zrušit, kámo." řekl.

,,Máma mě zabije." řekl jsem.

,,Mě zase Jenna." zasmál se Tyler.

,,Co udělám, zlato?" ozvalo se ze dveří. Jenna stála mezi futrama a měla založené ruce na hrudi.

,,No víš." zasekl se Tyler. Jenna jen pozvedla obočí. ,,Odjíždíme na turné." řekl nervózně.

,,Já vím?" zasmála se. ,,Zlato, řekl jsi mi to před třemi měsíci. A jsem na tebe pyšná. Na vás oba." řekla s úsměvem a kývla i ke mně.

,,No, ono to je tak, že-" řekl nervózněji. ,,-Odjíždíme už zítra." pípl a udělal štěněčí pohled. Jako kdyby mu to pomohlo! Jenna se zamračila a já se raději vzdálil, když přešla k Tylerovi.

,,To mi chceš říct, že se mnou nepojedeš za rodinou? Už zase?!" řekla zničeně. Bylo mi jí líto. Tyler jí vzal za ruku, ale ona ucukla. ,,Prosím tě, raději mě nech na pokoji. A nemluv na mě. Už nikdy!" řekla mezi vzlyky a odešla po schodech nahoru, následně práskla dveřmi.

Kdybych si neuvědomoval, jaká to je vážná situace, asi bych se začal smát. Tyler si hlasitě povzdechl a dal si hlavu do dlaní. ,,Tohle je přesně to, co jsem nechtěl." zamručel smutně.

,,To jí na tom tolik záleží?" nechápal jsem.

,,Očividně jo, kámo." odvětil mi a rozhodil rukama.

,,Neboj, ona ti to promine. Vždyť jste manželé." snažil jsem se ho nějak povzbudit.

Probodl mě pohledem.

Očividně se mi to nepovedlo.

,,To neznáš Jennu." uchichtl se Tyler a pak vstal. 

,,Jdu si balit. Snad se mezi tím usmířím s Jenn." řekl a já taky vstal.

,,Já taky jdu. Letěl jsem ze studia rovnou tu, takže." zasmál jsem se a bratrsky jsem se s ním objal. 

,,Drž se." řekl jsem a raději už šel.

,,Díky, kámo."

VERU:

,,Co to sakra?!" zavrčela jsem, když mi někdo v sedm ráno klepal na dveře mého bytu.

Sice už žiju v Česku přes pět let, ale stále jsem si nezvykla na ty lidi kolem! A ty jejich móresy! Jako například budit lidi v sedm ráno v sobotu!

,,Slečno Veru Campbell, prosím otevřete." ozvalo se za dveřmi. Povzdechla jsem si. Pojebaná čeština!

,,Ano, moment prosím." pokusila jsem se mu odpovědět co nejvíc vstřícně a ne podrážděně, jak jsem v dané situaci byla.

,,Ach, promiňte! Já vás vzbudil?" zeptal se mě malý muž za mými dveřmi. Měl na sobě oblek a na nose brýle. Pohled na mě ho nejspíš vyděsil. Nedivím se mu - mám nejspíš naprosto rozmazaný makeup ze včerejška a vlasy na všechny strany.

,,Ne ty vole! Já jen byla v kómatu." prskla jsem anglicky a pak se pousmála.  ,,Co si přejete?"

,,Mám vám předat tohle." podal mi obálku.  ,,A taky bych se mohl představit. Jsem Dominik Stropnický, právní zástupce Gerarda Hellse." poupravil si brýle na nose a pousmál se.

,,Gerard Hells? Tohle je dopis od něj?!" řekla jsem nadšeně.  Zasmál se a přikývl. 

,,Proboha." vydechla jsem a začetla se do dopisu.

,,Milá Veru,
četl jsem váš životopis a opravdu jste mě ohromila! Vím, že jako zdravotní sestřička si moc nevyděláte, tak mě napadlo - nechcete nastoupit na dobu neurčitou? Pracovala byste jen v dny, kdy nemáte službu v nemocnici.
Moc o vás v mé restauraci stojíme.
Pan Gerard Hells"

,,Pane Bože! To psal on?!" řekla jsem směrem k tomu právníkovi. Ten přikývl.  ,,J-Je to pravda? Fakt o mě mají zájem?"

,,Ano slečno." řekl.  ,,Potřebujeme lidi s dokonalou angličtinou a když jsme se dozvěděli, že jste původem Angličanka, byli jsme - tedy pan Gerard byl velice nadšený! Nastupujete hned, jak to bude možné." oznámil mi s úsměvem.

,,Takže hned zítra." řekla jsem hned.

,,Vy jste úžasná slečno!" vyjekl.

,,Já? Spíš pan Gerard! Jak mu za to můžu poděkovat?"

,,Choďte do práce v čas a s úsměvem. A pokud možno, skryjte si své tetování. Peircingy jsou povoleny, ale s tím tetováním, prosím, něco udělejte." řekl vážněji.

,,Ano, to mi nedělá problém." řekla jsem mile. Chtěla jsem ho nějak rektnout, ale tady šlo o mou práci, kterou fakt potřebuju!

,,Skvěle." usmál se.  ,,Takže zítra v šest ráno v Hells' Restaurant! Čekáme na vás."

,,Dobře." špitla jsem. Neříkal zrovna ten kretén, že tam mám být už v šest?!

,,Na shledanou, slečno Campbell." rozloučil se se mnou a pomalu odešel ze schodů paneláku.

,,Nashle." kývla jsem a hned za sebou práskla dveřma.

Běžela jsem do své ložnice a skočila do své široké postele. Dopis jsem položila vedle sebe a pak si pořádně zaječela do polštáře.

,,To snad není možný!" vyjekla jsem nadšeně a pak se hlasitě zasmála. Projela jsem si svoje vlasy a znova si lehla na záda.

,,Budu pracovat u Hells', budu pracovat u Hells', joooo!" začala jsem si zpívat a u toho se všelijak vrtět. Házela jsem kolem sebe polštáře a smála se jako retardovaný tuleň. Měla jsem na to právo!

,,Práce v nemocnici mi začíná za-" přetočila jsem se na bok a vzala svůj iPhone do ruky. Ukazoval 7:06.  ,,-asi čtyři hodiny, takže to znamená-" hodila jsem přes sebe deku a zachumlala se do ní.

,,-že jdeme ještě spinkat." zamumlala jsem a znova usnula.