Osudové prázdniny [DOKONČENO]

17.

Sakra, sakra, sakra! Nevím jestli jí už chci říct, že jsem lesba. Možná na to nejsem připravena. Kdybych jí to řekla, mohla by odejít s tím, že jsem ji chtěla sbalit a naštvala by se.
Nebo by byla taky lesba a... Ne to nepřipadá v úvahu. Snažila jsem se v duchu okřiknout. Jsem přece s Beccou! Ale kdybych hrála, že jsem na kluky, tak by to třeba hrála se mnou, i když by byla lesba. A přemýšlela jestli mi to má, nebo nemá říct. Asi jako já teď... Nakonec jsem, ale stejně musela neco říct

"Em, já jsem lesba," zastavila se a koukala na mě tím pohledem jako každý jiný. Ale potom se její výraz změnil a usmála se.

"Děláš si srandu?" povytáhla její pravé obočí

"Ne, to teda nedělám, jestli se tomu hodláš smát, tak můžeš rovnou jít pryč," řekla jsem tvrdě protože v té chvíli se smála s plna hrdla, málem se zadusila

"Né, promiň, já jen, že jsem taky lesba, ale jsem tu jen krátce a přijde mi hrozně vtipný, že jsi první holka za dnešek co jsem potkala a jsi lesba, jako já." řekla a při tom se furt smála, prohrábla si své hnědé vlasy a já se začala smát s ní. Došlo mi, že to stejné se stalo včera mně. Stáli jsme na chodníku a řechtali jsme se jak koně. To bylo jedno z nejhezčích odpoleden, které jsem zažila.

***
Tak dnes nejdelší díl vůbec, tak aspoň doufám že se vám líbil :)

245