[D!FFERENT]

[16] Není to bezva večer?/! (4/4)

    Na bar přistály skleničky Jagera. „Tak na dnešní večer," řekla Nicol a přiťukla si s Jasonem. Když o sebe skleničky cinkly a oni se podívali tomu druhému do očí Nicol zůstala stát jak kamenný sloup. Jason si na spodní ret položil hranu skleničky a celý její obsah do sebe nalil jakoby říkal, že se dneska potřebuje pořádně opít. „Co je? Ty to nechceš pít, nebo co?" zeptal se Jason ihned po tom, co se mu sklenička odlepila od rtů. Ještě chvíli na něj koukala a poté si usrkla ze svého pití. „Ale jo, chci," řekla zmateně Nicol. „Máš děsně hezký oči,"  řekla rozklepaná Nicol a dopila zbytek. Nicol se na Jasona jenom zmateně dívala a její rty se křivily spíš do úšklebku, než do úsměvu. „Vážně jsi v pořádku?" zeptal se znovu Jason. Než se stačila Nicol probrat, z dáli se ozývalo: „Nicol, Jasone, pojďte trsat." Jason se rozhlížel, ale netušil odkud se to ozývá. Nicol namířila svůj zrak do středu parketu a viděla Derecka jak tancuje obklopen hromadou holek. „Jdeme tancovat?" zeptala se ho. Jason přikývl. Odložili prázdné skleničky na bar a šli za Dereckem. „Kde jste? Já jsem si myslel, že už jste šli domů," přeřvával hlasitou hudbu Dereck. „My ne, ale Kate se udělalo špatně tak raději šla," zakřičela Nicol. Následující půlhodinu strávili všichni na parketu. 

   „Musím pít," zařval Jason a odkráčel z parketu pryč. „Je nějakej přešlej, co?" zeptal se splavený Dereck. „Jo, asi je," řekla Nicol. „Musím si odpočinout," zařvala a šla si sednout k jejich stolku. Sotva si sedla, Jason byl zpět a v každé ruce držel jednu skleničku. „Napij se," řekl a postavil tu jednu před Nicol. Ta se jenom ušklíbla a řekla: „Musíme si promluvit," sotva to dořekla, uchopila skleničku a vypila drink jako vodu. „Co se děje?" zeptal se zmatený Jason. „Tak si sedni ne? Nebudeš tu přece stát." Jasonovi došlo, že by to mohlo být něco důležitého a tak si sedl hluboko do sedadla naproti Nicol. „Víš, Kate se neudělalo špatně," řekla Nicol. „Tak proč utekla?" zeptal se nechápavý Jason. „No, já nevím jestli bych ti to měla říct, protože jsem její nejlepší kámoška, ale je mi tě líto a chci abys věděl na čem jsi," odpověděla. „No tak povídej," řekl Jason a opřel se takovou silou, že bylo slyšet jak sedadlo vrže. „Dobře... Dejme tomu, že měla strach," vyplivla ze sebe Nicol. „Měla strach? Z čeho měla strach? Prosim tě, buď ke mně naprosto upřímná. Radši tvrdou pravdu, než tohle divadlo. Fakt nevím co jsem jí udělal," dopověděl a upřeně se podíval Nicol do očí. „No jak chceš. Kate tu viděla svého bývalého a z toho co jsem pochopila s tím ještě není nějak smířená... Myslím, že jí došlo, že není připravená na budování dalšího vztahu... Tím myslím tebe Jasone. Je mi to líto," řekla a chytila ho za ruku. Jason odvrátil pohled ze smutné Nicol přímo na parket. „Jo, v pohodě. Nic se neděje. Vždyť jsem si ani nemyslel, že někdo jako je ona se mnou bude ztrácet čas," řekl a zvedl se od stolu. „Počkej, zavolala na něj Nicol. Kam jdeš? Já nechci abys byl smutnej, nebo cokoli. Nechci aby jsi se kvůli tomu trápil. Já vím, že je to jediný člověk, kterého máš a právě proto jsem ti tohle vůbec nechtěla říkat, víš? A..." v půlce věty ji přerušil. „Nech toho. Není mi pět. Dokážu se vyrovnat s takovou maličkostí jako nemít kamarády," ušklíbl se a dal se směrem k východu. 

Rozrazil dveře a vyšel ven. Sotva zapadl zámek dveří do klubu, ovládla ho bezmoc. Jason si sedl na zídku, která lemovala schodiště. „Co je borče, stalo se něco?" ozvalo se od dveří. Jason otočil hlavu. „Derecku teď ne," zklamaně vyslovil a nasadil si sluchátka do uší. Dereck k němu přistoupil a vytáhl mu je. „No tak kámo. Já vím, že se moc neznáme, ale jestli máš problém, klidně mi to řekni," sedl si vedle něj a položil mu ruku na rameno. „O co tomu týpkovi furt jde? Neznáme se tak mě nech na pokoji. Nestojím o tvojí... vlastně o ničí pomoc. Jsem jenom já a nikdo jinej. Lidi v tomhle světě jsou zlí. Lidi v tomhle světě nemají city, nechápou druhé. Jde jim jen o sebe samé. Nikoho nepotřebuju," řekl si ve své hlavě. „Jenom se mi udělalo špatně, to přejde kámo. Klidně se jdi zase bavit," odpověděl mu a nasadil si sluchátka zpět do uší. Málem mu to prošlo, ale v tom se z dveří vyřítila Nicol. „uff, jsi stále tady," řekla udýchaná Nicol po tom co přistoupila k oběma chlapcům. „Neodcházej, já ti to nějak vynahrádím," dodala ještě Nicol a objala Jasona. Dereck zmateně koukal z jednoho na druhého a snažil se zorientovat v situaci. „Prosim tě, mohl bys nás tu nechat osamotě?" poprosila Derecka a přisedla si k Jasonovi na kamennou zídku. „Posliš. Já chci abys věděl, že kdykoli budeš někoho potřebovat, jsem tu pro tebe," řekla a obejmula ho. Jason se postavil, podíval se směrem dolů ze schodů. „Já nechci abys mě litovala. Starej se sama o sebe a mě nech bejt. Nikoho nepotřebuju. Jak ti to mám ještě vysvětlit?" řekl podrážděný Jason a odešel. 

Nicol tam seděla jak přibitá. Honilo se jí hlavou co se asi honí hlavou Jasonovi. 

Jason procházel temnou ulicí a prohlížel si rozsvícené výlohy místních obchodů. U jednoho z nich se zastavil. Bylo to knihkupectví ve kterém kdysi společně s Kate koukali na knihu Different I. Koukal do výlohy a v půlce skleněné výlohy stála stejnojmenná kniha, ale druhá část. V Jasonovi praskly nervy. Vzal kámen a vysklil s ním celou výlohu. Potom si sedl do střepů pod ní a díval se do dálky. O několik minut později přijelo policejní auto. Policista, který vystoupil z místa spolujezdce se vydal směrem k Jasonovi. „Ale copak, sbíráš střepy?" zeptal se ho zatím co se blížil z dálky. „Promiňte, nechal jsem se nějak unést. Nechtěl jsem to udělat," Jason se začal omlouvat za to co udělal. „No tak pojď, pojedeš s námi. Musíme to sepsat," zalepili výlohu lepící páskou a odvezli Jasona na policejní stanici. 

„Proboha, proč jsi to udělal?" zeptala se uřícená Megan, která právě přišla do místnosti místní policie. „No co tě to napadlo. Vždyť takový nejsi. Proč bys jen tak pro nic za nic rozbíjel výlohu? Můžeš mi to nějak vysvětlit?" nenechala ho ani nadechnout. „Promiň. Nezvládl jsem to," provinile odpověděl. „Co jsi nezvládl? A kde máš vůbec Kate?" sotva dořekla slovo Kate, Jason stiskl pěsti. Megan si toho všimla, poklekla k sedícímu Jasonovi a pošeptala: „Kde je?" Jason vyskočil z dřevěné židle a vykřikl: „Jak mám sakra vědět kde je? Já jsem ten poslední, komu by to řekla." vykřikl na svojí matku a ta se dala do pláče. „Co se to k sakru stalo?" řekla si v hlavě a odstoupila od rozzuřeného Jasona. Megan a strážníci vyplnili všechny dokumenty a vydali se s jasonem společně na cestu domů...

"Crrr...Crrr" - Jasona probudil hovor. Nepodíval se ani na telefonní číslo a zvedl ho. „Prosim?" rozespalým tónem řekl do mobilu. „Ahoj Jasone, to jsem já Kate....."