[D!FFERENT]

6] Den s Kate

   Skončila škola, odbil poslední zvonek. Všichni se rozutekli domů a Jason čekal na Kate až vyleze ze záchodů. „Můžeme jít," řekla mezi dveřmi, usmála se a vydali se společně k východu. „Kam půjdeme?" zeptal se jí když scházeli schody před školou. „To netuším, kam bys chtěl jít?" odpověděla. Jason se rozhlédl, pokrčil rameny a dodal: „Já nevím kam se chodí." Kate se usmála a řekla: „Tak jestli chceš, můžeme jít spolu na oběd a pak půjdeme k nám jak jsi mi slíbil, co?" Jason se usmál a vydali se do centra. „Máš chuť na Pizzu?" zeptala se ho. Jason se ušklíbl a s nechutí řekl že ne. „No tak co třeba nějaký salát? Steak? Co máš rád?" Jason se na ní podíval a řekl: „Mám chuť na Qurrito." Kate se zastavila a řekla: „Tak to můžeme jít do Hardee's. Jason se na ní podíval a spustil: „Tady je Hardee's?" Kate kývla a ukázala na park. „Tam za tím parkem to je," řekla, chytla Jasona za ruku a vydala se k parku. 

   Když došli k Hardee's, Jason vlétl do dveří a nasměroval si to přímo k pokladně. „Co si dáš?" zeptal se Kate. Kate se chvilinku koukala na jídelní lístek, který visel nad pokladnou a řekla: „Dala bych si Qurrito Menu." Jason se usmál, otočil hlavu na pokladní a řekl: „Dvakrát Qurrito Menu." Pokladní se usmála, Jason zaplatil a šel se usadit ke stolu. „Měl jsi někdy holku?" zeptala se ho Kate hned po tom co se usadili do židlí. Jason položil ruce na stůl a odpověděl: „Neměl." Kate se zamračila a řekla: „Proč ne?" Jason znervózněl a odpověděl: „Protože jsem se s nikým ani nebavil." Kate otevřela ústa, ale nevěděla co má říct. Koukala na něj a po několika vteřinách se ještě zvědavě zeptala: „A proč se bavíš se mnou?" Jason se na ní podíval, potom odvrátil hlavu na kasu aby zjistil jestli už jim nesou jídlo a řekl: „Nevím. Když jsem s tebou, cítím se dobře." Kate se rozzářila a dodala: „To jsem ráda. Jsem ráda, že jsem tu teď s tebou." Jason zakýval hlavou a netrpělivě už čekal až jim přinesou jídlo. Kate vytáhla mobil a zeptala se: „Dal bys mi číslo?" Jason vytáhl mobil a nadiktoval jí svoje číslo. Kate ho prozvonila, on si uložil její číslo a když schovával mobil, přinesli jim jídlo. „Dobrou chuť," řekla servírka zatím co pokládala tác s jídlem na stůl. Kate se usmála a poděkovala. Jason se přidal. Popřáli si navzájem dobou chuť, vzali Qurrito do ruky a začali jíst. „Mají ho tu dobré, ne?" zeptala se s úsměvem Kate po polknutí prvního sousta. Jason jen kývl a jedl dál. Když dojedli, odnesli tácy a opustili Hardee's Kate se ho zeptala: „Půjdeme teď k nám?" Jason se podíval na hodiny a řekl: „Můžeme." Kate si toho všimla, zamračila se a řekla: „Pospícháš někam?" Jason se jí podíval do očí a odpověděl: „Nepospíchám, jen se koukám kolik je hodin." „Okay, tak jdeme," řekla a vydali se k jejímu domu. 

   Došli před dveře, Kate zasunula klíč do zámku, otočila se na Jasona a řekla mu: „Konečně tě mamka pozná." S úsměvem na tváři otevřela dveře. „Pojď dál," řekla mu když vcházela do dveří. Jason chvíli váhal, ale nakonec sundal boty a vkročil do chodby Miltových domu. Jason opatrně zavřel dveře a následoval Kate do jejich obývacího pokoje. „Dobrý den," řekl Jason když spatřil paní Miltonovou. „Ahoj," řekla s úsměvem matka Kate, „ty musíš být Jason." Jason se na ní usmál a řekl: „Rád Vás poznávám." Paní Miltonová stále s úsměvem na tváři dodala: „To já taky. A víš co? Klidně mi říkej Jane." Jason se na ní usmál a řekl: „Dobře Jane." Kate se začala smát a řekla: „Tak jste to zvládli beze mě. Jdeme do pokoje, nebo chceš něco?" Jane se jenom usmála, zakývala hlavou a řekla: „Jen běžte." Kate ho vzala za ruku a odvedla ho nahoru do svého pokoje. „Tak tohle je můj pokoj," řekla Kate když otevírala dveře. Jason vkročil, rozhlédl se a řekl: „Máš hezký pokoj." Kate si sedla na postel, podívala se na Jasona a zeptala se: „Jakto, že umíš vlastně tak krásně kreslit?" Jason se posadil na postel ihned vedle Kate a spustil: „Víš, ani nevím. Často jsem byl sám a neměl jsem co dělat. Představoval jsem si jinej svět. Svět, kde jsi jiným člověkem. Svět ve kterém je možné vše co si přeješ. Já si přál tátu, a proto jsem kreslil sebe s tátou." Kate na něj koukala s úžasem, protože neviděla nikoho tak hezky mluvit. „A navíc. Když kreslíš tak vypustíš svoje myšlenky. Na chvilku na vše zapomeneš a to mi hodně pomáhalo," dodal ještě. Kate se usmála a řekla: „Jsi v tom opravdu dobrej. Napadlo tě někdy přihlásit se do nějaké soutěže?" Jason sklopil hlavu a řekl: „Ne, nemyslím si, že jsem až tak dobrý, že bych mohl vyhrávat nějaké soutěže." Kate se začala smát. „Proč se směješ?" zeptal se zaražený Jason. Kate zvážněla a pověděla: „Nikdy, ale opravdu nikdy jsem neviděla nic krásnějšího než portrét, který jsi nakreslil ty." Kate se usmála, zvedla se a sedla si na židli u počítače. Zapnula ho a začala projíždět složkami. „Myslíš... Myslíš, že bys dokázal nakreslit tohle?" řekla a ukázala mu fotku rodinného domku. Jason se zvedl, přistoupil ke Kate a řekl: „No já myslím, že by to šlo. Pošli mi to na mail." Kate nahrála soubor do emailu, požádala Jasona aby zadal svůj email a poslala to. „To bychom měli, ale co teď?" sotva to dořekla a matka zespoda zahulákala: „Kate, můžeš mi jít pomoct?" Kate se zvedla ze židle, šla ke dveřím a říkala: „Počkej tu, hned přijdu." Jason kývl. Po chvilce úplného ticha se posadil na židli a začal se rozhlížet. Když spatřil nástěnku, která byla na zdi po jeho pravé ruce, zvedl se a přistoupil k ní. Koukal na fotky, na kterých je Kate jako malá holka. „Na co zíráš?" ozvalo se od dveří. Jason se otočil, začervenal se a řekl: „Nevadí to?" Kate se příbližovala k Jasonovi a s nechápavým výrazem řekla: „Co by mělo vadit?" Jason ukázal na nástěnku. „No... Že ti koukám na věci." Kate se začala smát a řekla: „Kdyby mi to vadilo, nepřipnu ty fotky na nástěnku přímo naproti dveřím." Jasonovi se ulevilo, oba si opět sedli na postel, když v tom Kate.... 

(pokračování příště) :D