[D!FFERENT]

10] Starý dům

Dojeli domů. Megan zaparkovala auto před garáž a řekla: „Já pojedu ještě nakoupit a potom jdu k Lence na kafe, nevadí vám to moc?"

Jason se ohlédl po Kate, potom otočil hlavu na Megan a odpověděl: „Nevadí."

Oba teenageři vystoupili z auta a šli domů. „Co dneska budeme dělat?" zeptala se zvědavě Kate.

Jason si sedl na gauč v obýváku, podepřel si hlavu rukou a přemýšlel. Po chvilce přemýšlení přišel s myšlenkou, že by se mohli jet projet na loďce po jezeře Rofu.

Vstali, znovu se oblékli a vydali se k loďce, kterou mají ukotvenou u břehu. Nastoupili na loďku,Jason uchopil pádla do rukou a rozjel loďku.

„Líbí se mi to. Moc se mi to líbí," řekla usměvavá Kate. Jason se na ní usmál a řekl: „Jo, sem chodím když chci být sám."

Kate se rozhlížela kolem a když viděla ostrov, který byl za Jasonovými zády, zeptala se ho: „Co je na tom ostrově?" Jason přestal pádlovat, otočil se a odpověděl: „To netuším, ale můžeme to zjistit." Znovu se rozjel a přidával na tempu. „Nemusíš pospíchat," řekla střídavě se smíchem Kate.

Jeli ještě asi půl hodiny. Kate s nadšením koukala na Jasona a vodu, která se za ním třpytila.

„Tak jsme tu," řekl udýchaný Jason když ukotvil loďku na břehu ostrova. „Bylo to dál než jsem si myslel," dodal a sedl si na kamenitou pláž. „Ale zvládl jsi to, ty siláku," řekla mu a začala se smát. „Co se směješ?" Katina zvážněla a řekla: „Bylo to romantický." Jason se usmál a vydýchával se.

„Jdeme se tu porozhlédnout?" zeptala se Kate. „No jasně," odpověděl Jason a vyskočil zpět na nohy.

Procházeli se po pláži a nebe vypadalo, že se chystá k pořádné bouřce. „Jdeme se podívat dál, nebo jedeme zpět?" zeptala se vystrašená Kate. Jason jí chytil za ruku a nasměroval si to k lesu, který byl hned za pláží.

Když vkročili do lesa Katiny oči se rozzářily. „To je krásný." řekla. A opravdu to krásné bylo. barevné stromy lemovaly cestu vedoucí skrz lesem. Procházeli se po cestě když v tom Kate zahlédla starou chatu na konci již zmiňované cesty. „Jdeme se tam podívat?" zeptala se zaujatá Kate. „No já nevím," řekl Jason. „Když už jsme tu, mohli bychom se tam podívat," přemlouvala ho. „Jak chceš," souhlasil Jason.

Došli až k vrátkům, kterým chyběla klika. Kolem nebyl žádný plot. Chatka vypadala, že se o ní nikdo nestaral a tak Kate bez váhání pokračovala v cestě. „Ty chceš jít dovnitř?" zeptal se vystrašený Jason. „Jo, vždycky jsem snila, že bych měla baráček uprostřed lesa. No tak, stejně tam nikdo určitě nebydlí," pověděla Kate a pokračovala v cestě. Přistoupila ke dveřím, sáhla na kliku stlačila jí dolů, ale nic se nestalo. Dveře byly asi zamknuté. Kate udělala tři kroky zpět. „Vidíš, nedostaneme se tam," řekl dále postávající Jason. Kate se na něj otočila a dala se do smíchu. „Ale jojo," sotva to dořekla, její podrážka se snažila vykopnout dveře. „Pojď mi pomoct prosím," požádala Jasona. Stoupl si vedle ní a řekl: „Na tři. Raz, dva, tři," dořekl to a společně kopli do dveří. Rozlétly se do chodby a kate ihned vstoupila dovnitř. „Ty asi nemáš moc strach, co?" zeptal se Jason. Kate jen kývla hlavou a přistoupila k první komodě. „Ty bláho, tady nikdo nežije nejmíň tisíc let," řekla Kate po tom, co setřela prach. „Tady je toho prachu tak tuna," dodala. Vstoupila do kuchyně, kde na stole bylo prostřené nádobí pokryté prachem. Opřela se o starou židli stojící u jídelního stolu. „Tady se mi líbí," sotva dořekla větu a stará židle pod jejími rukama praskla. „Dávej pozor, ještě si něco uděláš," řekl vystrašený Jason a pomohl jí zvednout se ze zaprášené podlahy.

V dalším pokoji byl jen gauč, ohromná knihovna a vitrína s poháry. „Pan byl asi myslivec," řekla Kate držící pohár na které byl nápis "Prase roku". „Třeba byl jen nepořádný," zavtipkoval Jason. „Pojď se podívat ještě nahoru," navrhla Kate. Šli nahoru. Schody vrzaly, skřípaly a vůbec vydávaly strašlivé zvuky.

Jakmile Kate došla nahoru zastavila se a prohlížela si obrazy, visející na zdech. „Myslíš, že by chtěli, abychom tu bydleli?" zeptala se vážným hlasem. „Nevím," odřekl Jason.

Kate se vydala k ložnici. V té stála ohromná postel, obrovské zrcadlo a velký obraz dvou staříků kteří byli na všech těch fotkách na chodbě. „Určitě to byli milí lidé," řekla Kate. „Stačilo by to opravit a bylo by to to nejkrásnější místo na světě, co říkáš?" Jason se na ní podíval a pouze se usmál. Došlo mu, že tohle je cesta, jak jí oplatit to, že je na něj tak milá. Že se vůbec zahazuje s takovým podivínem jakým je.

„Opravíme to, bude to naše malé království," řekl sebejistě Jason. Kate se na něj s neuvěřením podívala, usmála se a objala ho. „To myslíš vážně?" pošeptala mu. „Jo, to myslím vážně," odpověděl. Kate mu dala pusu a šla dolů. Jason jí následoval.

„Zítra ráno se do toho pustíme," řekla rozzářená Kate. Jason souhlasil a vydali se zpět k loďce.

„Hlavně o tom nikomu neříkej, bude to naše tajemství," řekla vážně. „No jasný, komu bych to asi tak řekl, když nemám kamarády," odpověděl a začal se smát. Kate se na něj s úžasem podívala. Nechápala jak si z toho může dělat srandu, když ví, že je to jeho největší zklamání.

„Jsi úžasnej kluk, víš to?" řekla mu a znovu ho objala. „Jo vím, už mi to řeklo několik lidí. Třeba máma a babička," dořekl a začal se smát. Kate se začala smát tak hlasitě, až z korun stromů vyletěli ptáci.

„Tak pojedeme domů, ne?" zeptala se Kate zatímco se od sebe odlepovali.

„Budeš spát u nás?„ nabídl. „Teda jako čistě proto, abychom mohli ráno brzy vyrazit," dodal červenající se Jason. Kate se usmála a řekla: „To bych mohla, pokud by to teda nevadilo Megan." Jason zakýval a vydali se společně k loďce.

Cesta zpět byla o něco jednodušší, protože jim do směru kam jeli foukal vítr. Ukotvili loď a šli společně domů...