Lost

2.Kapitola

Vždycky jsem si myslela, že těžké časy mám dávno za sebou. Teda pokud jsem nebrala to, že se právě roztahuji v cizím těle. Jenže od té chvíle, co jsem otevřela oči, bylo všechno špatně. Problém nebyl jen s tím, že jsem někdo jiný a musím se tak chovat. Ale postupně jsem zjišťovala, že život v tomhle světě je jiný, než jaký byl před 1000 lety.

Konečně jsem se dostala s Rickem, jak jsem svou šikovností zachytila jeho jméno, domů. Docházelo mi, že tohle bude hodně zajímavé. Rozhlížela jsem se po malém, ale útulném bytě a mírně jsem se usmívala. Líbilo se mi tu. „Máš hlad? Nebo si nejdřív zajdeš do sprchy?" Zeptal se mě Rick a já zapřemýšlela. V žaludku jsem měla prázdno. Jak by asi ne, když jsem byla ještě před pár hodinami mrtvá. Koukla jsem se na něj, abych mu konečně odpověděla, protože sám byl trochu nervózní z toho, jak tu asi deset minut stojím a tvářím se, jako bych ničemu nerozuměla. „Zajdu se asi umýt a vzít si něco vhodnějšího na sebe." Obeznámila jsem ho a vykročila jsem opačným směrem, ve snaze najít ty správné dveře. „Koupelna je támhle, zlato." Rick mi to naštěstí usnadnil tím, že mě nasměroval. Úsměvem jsem mu poděkovala a konečně zapadla do určené místnosti. „Wow." Vypadlo ze mě, když jsem si prohlížela příslušenství koupelny. Všechno bylo tak jiné, než jsem znala já. Netušila jsem, co se používá na co. Ale od přírody jsem byla chytrá a doufala jsem, že i tentokrát mi chytrost pomůže. Měla jsem se přece umýt. A k tomu potřebuji vodu. Ale odkud? To, co mě hned zaujalo, byly skleněné dveře. Dovtípila jsem se, že to byly dveře. Nakoukla jsem skoro opatrně, jako by na mě mělo něco skočit. To, co tam na mě čekalo, byla pouze stříbrná páčka a nějaká dlouhá stříbrná tyč. „Proč k tomu nepíšou návod?" Reagovala jsem dost naštvaně a nakonec jsem za páčku zatáhla. Proud vody, který mě právě osvěžil, byl dost nečekaný. Vykřikla jsem. „Jo, jsi v pořádku? Stalo se něco?" Ozvalo se klepání na dveře a vystrašený hlas Ricka. „Jsem v pořádku." Oznámila jsem pokud možno co nejklidněji a otírala jsem si vodu z obličeje. „Bezva, takže vodu bychom měli." Znělo mi v hlavě a já byla na sebe pyšná. Po tomhle jsem totiž myslela, že to nebude až tak těžké. Ale jako opět jsem se mýlila.

Po velkolepém objevení vody, jsem našla dokonce ložnici, která mi nejspíš patřila. Teda patřila Jo, ne mě. Ale jelikož jsme teď propojené, tak je to teď i moje. Mezi oblečením jsem si našla něco, co bylo podle mého uvážení asi nejlepší. Vím, že se za těch 1000 let móda hodně posunula. Dřív se snažila dívka spíš všechno zakrýt. A teď tomu bylo naopak. Ale líbilo se mi to. Nakrucovala jsem se a prohlížela ve velkém zrcadle. „Je mi tak 30 nebo 40. To je děsné" Šklebila jsem se, když jsem v odraze neviděla svůj původní vzhled. Rukama jsem si projela boky a pak chytla do rukou svá prsa, ve snaze je změřit. „Bože i tohle jsem měla o něco menší." Koukla jsem se na sebe pořádně a v tu chvíli jsem zaslechla odkašlání. Leknutím jsem se otočila a až později jsem si uvědomila, že mám ruce stále na stejném místě. „Neruším tě? Já jen, že jsem udělal večeři." Zjevně i Rickovi tahle situace přišla trochu trapná a bylo vidět, že je z toho nervózní. „Aha. To je super." Odpověděla jsem takovým nevinným tónem hlasu a konečně ruce stáhla k tělu. Doufala jsem, že tuhle situaci zapomene co nejdříve.

„Počkej počkej, to chceš říct, že stála před zrcadlem a osahávala se? Máš to na fotce??" Rick se snažil svému nejlepšímu kámošovi povědět, co ho poslední dobou trochu zneklidňuje. Už asi hodinu společně sedí v baru a popíjí. Ale ten v tom viděl naprosto něco jiného. „To jako vážně, Damone? Já se ti tady snažím vysvětlit, co mě štve a ty máš očividně jinou představu." Damon se zasměje a přátelsky do něj drcne. „Klid, kámo. Myslím, že je to jen nějaká reakce na to kouzlo." Rick se na něj podívá, jako by to chtěl zopakovat. Sám si to taky říkal, ale tohle se mu zdá trochu zvláštní. O nadpřirozeném světě toho věděl dost. Taky znal to tajemství své milované snoubenky. Jenže teď byla Jo pro něj skoro cizí. Jako by se v ní v tom chvilkovém období smrti něco pokazilo. Potřeboval si o tom s někým popovídat. A jediný, s kým to mohl řešit, byl jeho nejlepší kámoš. Jenže jak bylo vidět, Damon to opět bral na lehkou váhu. „Ale v každém případě se k vám asi na pár dní nastěhuju. Kdyby se tvoje snoubenka opět chovala nějak divně." Rickovi asi po pár vteřinách dochází, jak to Damon myslí. „Vtipné. No, moc ti děkuji za pochopení." Rick do sebe hodí zbytek obsahu skleničky, hodí peníze na stůl a pak zamíří ven. Vypadalo to, že se naštval. Damon to nechápal, proč ho ty jeho řeči takhle rozhodili. Choval se přece tak pořád. Ale od té doby, co se mu vrátila Jo, bylo něco jinak. Tohle opravdu nebude jen tak.

Pár dní jsem se těšila z toho, že jsem naživu. Postupně jsem se snažila překonávat nástrahy moderního světa. Nechápala jsem třeba, na co je taková televize. Poprvé, když jsem jí uviděla, seděla jsem před ní, jako omámená a sledovala, jak se v ní objevují různé obrázky lidí, přírody nebo určitých situací. Ale taky mi to hodně pomáhalo. Konečně jsem se naučila používat slova, jako hustý, pařba nebo přefiknout. Jejich významy jsem sice pochopila až potom, ale i tak jsem byla spokojená. Druhý trn v patě byl mobilní telefon. Častokrát se stalo, že když se tahle šílená věcička začala hlásit o pozornost, lekla jsem se. Ale i tohle jsem nakonec zvládala. Vlastně jsem se pomalu učila a zvykala si. Všechno mi prostě přišlo nové. Čemu jsem se ale obloukem vyhýbala, byla pračka, sušička a mikrovlnná trouba. Tyhle věci byly strašně nevyzpytatelné a vypěstovala jsem si takový nepříjemný pocit, že se proti mně tyhle ďábelské stroje spikly. Mimo to, že jsem poznávala nový život, jsem musela taky začít pátrat. Ano, sice jsem umřela skoro před 1000 lety a o své rodině jsem neměla žádné informace, ale tušila jsem, že někde žijí. Chtěla jsem taky zpátky svoje původní tělo. Měla jsem tolik práce. Jenže jsem netušila, jak a kde začít. Z těch myšlenek mě vyrušil až Rick, který se objevil doma. „Ahoj, lásko. Už jsem doma." Opět se ke mně nahnul a snažil se mě líbat. „Fuuuuj, tohle přece nejde." Odehrávalo se mi v hlavě a já mu nastavila líčko, kde mi vlepil něžný polibek. Ne, že by nebyl Rick hezký, ale byl pro mě starý a navíc mi nepatřil. Usmála jsem se na něj. Byla jsem přece Jo a musela jsem jí i hrát. „Jak ses měl celý den?" Snažila jsem se reagovat spontánně a tahle otázka mi přišla jako ta správná. „Vlastně tak, jako každý den. Ale těšil jsem se za tebou." Najednou si sedl vedle mě a svou ruku přemístil na mé stehno.

Ztuhla jsem a měla jsem chuť se po jeho ruce ohnat. Tohle jsem taky nechápala. Jak může něco takového dělat, když ještě nebyla svatba? Neříkala jsem, že bych o tomhle nic nevěděla. Ale něco málo mě učila matka a tak jsem si to zapamatovala. I když dnešní doba byla taková divná a moc odvážlivá. „Nevadilo by, kdybych šla už spát? Jsem nějaká unavená." Jemně jsem odsunula jeho ruku z mé nohy a nasadila ten nejunavenější tón, který mě právě napadl. Rick se na mě s obavou v očích podíval a pohladil mě po tváři. „Jen běž. Já pak za tebou přijdu." Tentokrát jsem se polibku neubránila. A ty řeči mě vyděsily ještě víc. Když jsem pak ležela v posteli, nutila jsem se, abych konečně usnula.

_______________

Ahoooj :) Zdravíme s Vee♥ Doufáme, že se vám nová kapitolka líbila :3 Co na to říkáte? :)

Votes & comment potěší :3

Máme vás rádi xox

SupernaturalGirl22 and Vee♥