Já ti věřila!

Osmnáctá zpráva

Vyprovodil mě až domů. Před domem mě naposledy objal a rozloučili jsme se.
,,Děkuju. Bylo to krásný," prohodila jsem a poté si i vyčítala, že jsem to řekla.
,,Nemáš vůbec zač Kirs, mám tě rád," pošeptal a já se k němu nahnula a letmo ho políbila na tvář na důkaz vděku.

**********************

Ráno mě přišla vzbudit mamka. ,,Vstávat Kirs, pojď už. Je deset!" zavolala a odešla. Vstala jsem a vydala se do kuchyně. Namazala jsem si chléb s marmeládou. Potom jsem zašla do koupelny, umyla se, převlékla a šla jsem mamce pomoct s obědem.
,,Kirs, můžeš mi něco říct?" začala se mamka ptát. ,,No, co máš na mysli?" odpověděla jsem.
,,Ten kluk," řekla ihned. ,,To je kamarád."
,,Kamarád? Kde jste se poznali? Nikdy jsem ho neviděla,'' vyhrkla. Zčervenala jsem, protože popisovat to, jak jsme do sebe narazili nebyl nejlepší nápad.
,,Ehm...už musím jít, povím ti to jindy,'' rychle jsem prohodila a vydala se k mému pokoji. Vyhrabala jsem mobil a chystala se napsat Abel. Však od Marcuse jsem měla asi dvě nepřečtené zprávy.

Chat s: Marcus

Marcus: Ahoj.

Marcus: Co máš v plánu na neděli? Kámoš pořádá párty :) Půjdeš se mnou, prosím?

Myšlenky Kirsten:

Nevím co napsat. Chci i nechci jít.
Ale jo, půjdu. Alespoň ho ještě lépe poznám.

Kirsten: Jdu s tebou ;)

Marcus: Děkuju :)

Kirsten: Spíš já bych měla děkovat -_-

Marcus: :D

Kirsten: V kolik to je?

Marcus: Vyzvednu tě v 18.40, ok?

Kirsten: Budu očekávat :)

Marcus: Těším se.

Marcus: Na tebe, samozřejmě :D

Zobrazeno

Chat s: Abel

Kirsten: Nakupování?

Abel: Kdy?

Kirsten: Dneska.

Abel: To by šlo, Tim mě pozval do divadla, ale nemám žádnou sukni. Tak v kolik?

Kirsten: Ve tři?

Abel: Ok, přijeď autobusem.

Kirsten: Tak jo ;)

**********************

Hodinky ukazovaly přesně tři hodiny, když na zastávku přijel autobus. Nasedla jsem a čekala, až na druhé zastávce nasedne Abel.
,,Ahój!" zavolala na mě, když nastoupila a přisedla si ke mně.
,,Čau," odpověděla jsem. ,,Co potřebuješ koupit?" ptala se.
,,Asi džíny a k tomu nový vršek. Taky se poohlédnu po botách, co ty?" pověděla jsem.
,,Určitě sukni, a taky svetr," řekla a už jsme se chystaly vystopit.

,,Jé, tyhle jsou pěkný," řekla Abel a ukázala na světlé džíny. ,,Ajo. Asi si je půjdu zkusit," odpověděla jsem. Vzala jsem si potřebnou velikost a vydala se ke kabinkám. ,,Sedí perfektně," pověděla jsem, když jsem se ukázala Abel. ,,Jo, ty si kup," řekla a usmála se.
Zaplatily jsme a vydaly se dál.

,,Teď na sukni," prohodila Abel. Tak jsme zašly do nějakého obchodu.
Abel si koupila černou sukni, a taky modrou s bílým lemováním. Když jsem viděla jak jsou pěkný, tak jsem se rozhodla si jednu vzít taky.

***********************

Doma, 19.30 hod.

Vybaluji věci, které jsem nakoupila. Sukni, džíny, svetr a ponožky.

,,A co to tu je?!" vyhrknu, když spatřím v jedné tašce papírek s telefoním číslem.