3.12. 2016
Nevinně stojím před restaurací a zírám na dveře. Přemýšlím, jestli je vhodná chvíle vejít dovnitř...asi jo.
Vejdu a zamířím ke stolu. Z dálky si všímám táty. Táty? No, asi jo. Dejme tomu, že ho budu oslovovat "táto".
„Ahoj," pozdraví mě.
„Ahoj," odpovím se zvednutými koutky a posadím se.
Asi minutku nevinně zírám a potom se konečně odhodlám.
,,Takže přímo k věci," začnu, ,,nevím, jestli víš, co se mi stalo, ale ráda bych ti něco řekla."
,,Ano, něco jsem slyšel, zda-li ze správných zdrojů, to nevím," řekl mi.
,,Víš, přítel měl nehodu...a zahynul. O tom ti však povídat nechci," pověděla jsem ,,hodně jsem si po tom uvědomila a chtěla bych napravit to, co ty už jsi chtěl dávno."
Chvíli nic neříkal, ale pak mi dal najevo souhlas. Objala jsem ho a celou dobu jsem se usmívala.
Znamená to, že by to nakonec všechno dobře dopadlo? Možná. Definitivní konec tohoto příběhu <3
YOU ARE READING
Já ti věřila!
青少年小說Ahoj krásko :* My se známe? Zatím ne, ale rád tě poznávám,... Texting, ve kterém vystupuje sedmnáctiletá středoškolačka Kirsten. Každému věří, takže se dokáže hned nachytat, a proto to někdy nedopadá příliš skvěle,... Po čase však potká moc fajn klu...
