Já ti věřila!

Patnáctá zpráva

Zaplatila jsem a vešla do autobusu. Sedla jsem si hned dopředu a čekala až přejedeme čtyři zastávky.
Najednou mi někdo zaklepal na rameno. ,,Argh!" vyhrkla jsem, poněvadž jsem se lekla. Rychle jsem se otočila a uviděla svou bláznivou kamarádku. Abel.
,,Co to bylo?!" začala se ptát. ,,Co máš na mysli?" odpověděla jsem otázkou. ,,Ten kluk. Proč tu máš longboard? Co jste dělali?" ptala se, ale mě už to začalo štvát. ,,Nemůžu jít s nikým ven?" ptala jsem se. ,,Vždyť ty chodíš s Timem někam pořád a taky mi to neříkáš." odpověděla jsem a vyndala si sluchátka. Strčila jsem si je do uší a otočila se k okénku.
Poté Abel odešla a už za celou cestu nic neříkala.

*******************

18:23

Doma jsem již jako obvykle lehla do postele.
,,Kirs, chci se tě na něco zeptat," vešla do pokoje máma a něco říkala. Nějak jsem jí však nevnímala. ,,Slyšíš! Pojď do obýváku!" křikla a odešla. Tak jsem vstala a šla za ní.

Sedla jsem si do křesla a čekala, co začne říkat.
,,Byla jsi včera v restauraci v Nové ulici?'' začala a já se lekla. ,,No, ale." zkusila jsem. ,,Ano nebo ne?" opakovala. ,,Jo, ale ty...," nedořekla jsem, jelikož mi skočila do řeči.
,,Kirs, měla jsi mi říct, že jdeš s tátou. Já bych ti to nezakázala. Měla jsi se poradit," řekla a já se jen usmála. ,,No ono to není úplně tak, jak si myslíš, mami," odpověděla jsem na to.
,,Už mi to je jedno. Jaký byl? Pořád stejný, viď?" zeptala se mě.
,,Nevím," jen jsem pověděla a zvednula se z křesla. ,,Schůzku jsem domluvila na jindy," dopověděla jsem a odešla.
,,Počkej!" zavolala, ale já už jsem byla v pokoji.