It's okay to go your own way! book 2. [CZ]

Part 20 - The End

Ethan balil poslední krabice, které se hromadily v jeho pokoji, ve sloupečcích, takže bylo dost těžké protáhnout se okolo, bez toho, aby schodil ponožky, které stejně ještě nesložil do požadovaného tvaru. Přišlo mu, že na kolej tahá moc věcí, ale když už tam bude další čtyři roky, asi je to potřeba. Simon mu večer přišel pomoct naložit věci do jeho auta, které ho několik hodin později vezlo na druhý konec Bostonu. Bostonská univerzita. Vůbec nechápal, jak se tam mohl dostat. Díky tomu, jak dřel ty poslední dva roky se mu to nakonec vyplatilo. 

V prváku by se spokojil s maturitou, ale teď byl neskutečně rád, když projížděl mezi těmi domy a cítil se opravdu jako dospělý člověk.
Za několik minut jízdy zastavil u domu Huntera.

,,Tak honem!'' Zakřičel na něj s úsměvem. Těšil se, až se zabydlí na koleji. ,,Není čas ztráct čas, už se na nás čeká, kámo.'' Pustil si rádio a s prsty, které klapaly o volant , pobrukujíc si neznámou písničku čekal , až ten modrooký retard konečně otevře dveře od kufru, naloží a usadí se vedle něj.

,,Co je?'' Zeptal se Hunter. Jeho hlas zněl dost nedůvěřivě.

,,Co? Nic. Jen se těším'' Potutelně se usmál a celý takhle rozzářený opustil příjezdovou cestu. 

Ačkoliv byl Boston vždy velký - tohle se nikdy nezměnilo - projeli městem během pár minut, necelá půl hodina a už parkovali, stejně jako ostatní vysokoškoláci na velkém parkovišti, které spojovalo celý areál dohromady. Bylo to obrovské místo, koleje, učebny na přednášky, park, jídelna, všechno pohromadě. Nechyběl mu domov, loučil se se svými přáteli už dříve, ale teď pro něj existovala jen ta etapa života, kterou právě prožíval.

Vystoupili z auta, aby se porozhlédli a už jim naproti šly dvě dívky.

,,Vítáme vás na Bostonské univerzitě, zítra se koná vstupní večírek.'' usmály se na ně. Ethan drknul do Huntera, který z nic nespustil oči, což mu přišlo náramně vtipné. Bylo to perfektní, jiné než střední. 

,,Já jsem Barbara a tohle je Sarah.'' Představily se. 
,,Ethan..a tenhle slintal je Hunter. Dámy.. nevšímejte si ho, on je trošku mimo z cesty.'' Hnědovlasý ho zatáhl za ucho a dotáhnul ho ke kufru, kde měli věci.
,,Prosím vás, poradíte nám, kde je kolej C? '' Poškrábali se na hlavě. Tohle místo bylo obrovské a cedule křížily hlavy, takže se tu nešlo moc dobře zorientovat.

,,Půjdete okolo parku, cesta končí přímo naproti jídelny a knihovny, potom zahnete doleva, půjdete po chodníku a tam jsou koleje, C je až na konci.'' 
,,Aha.. děkujeme.'' 



Ryanův kufr byl menší, než čekal, zbytek věcí se mu přepravovalo zvlášť. Dostal se tam. Zvládnul to. Cambridge už na něj čeká! Srdce měl až v kalhotech a ruce mu obtěžkával ten jeden pouhopouhý kufr, jenž čekal, až ho konečně věnuje pásu. Ovšem on se tak strachoval, že mu to trvalo déle, než ostaním. Tak fajn, letenku mám, přihlášku mám, mobil, klíče... informace o koleji, slovník anglické angličtiny.. Přemýšlel, terminálem se ozval mužský hlas, který ho informoval, že by se měl přesunout na svůj let. 
Sebevědomě vykročil vstříc své nové budoucnosti a o pár prohlídek později už seděl v letadle a díval se na New York, který opouštěl. Myslel na to všechno, co ho čeká, tahle příležitost pro něj znamenala víc než všechno. 


Let nebyl příliš krátký, vlastně ho celý prospal a když už měl oči otevřené, pozoroval krajinu pod sebou, jak mu připomíná všechna ta velkoměsta. Potom už to bylo jen moře. Krásné vlny, studená voda a pohled na oblaky. Tenhle let byl poslední na dlouhou dobu. Chtěl začít od znova a svět mu nabídl otevřenou náruč. Usadí se v Londýně. Bude tam žít, najde si někoho. V tu chvíli se mu do hlavy vyplížila myšlenka na Ethana. Z kapsy od kalhot vytáhl fotku, kterou pořád nosil s sebou. Byla vybledlá, ale pořád to byl on. Musel se usmát. Pochyboval o tom, že ho v přibližné době uvidí, ale mohl v to doufat.


Přistávali kolem třetí hodiny raní, což opravdu nebyl moc dobrý čas. Ryan byl rozespalý a rovnou na letišti chvíli pobyl ještě u snídaně. Jeho kroky potom mířily už k připravenému taxíku. Naložil si všechny své věci a v poslední chvíli zmačkali fotku Ethana do dna batohu. I tato cesta nebya příliš krátká, trvala asi dvě hodiny, přičemž jediná věc, ktoru mohl dělat byla, že znovu pročítal všechny informace o studiu. O jeho vysněném studiu. Nechtěl se příliš rozrušovat myšlenkami na ostatní lidi, které opustil. Musel to udělat. Chtěl se vydat vlastní cestou. A zvládl to. Opoutat se od závislosti na přátelích. Na svých rtech se mu znovu vybavila chuť těch Ethanových, srdc mu mírně poskočilo. Dlouho se neviděli. Téměř přerušili kontakt. Třeba to tak měl být.

A teď mu auto zastavilo před univerzitou. Jeho budoucnost. Vykročil vpřed a už se ani neohlédl za sebe. Teď si byl jistý, že se nesmí nic zkazit, tohle musí být nejlepší čtyři roky v jeho životě...


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahojte lidi. Tak tohle je oficiální konec mé druhé knihy. Nakonec jsem se rozhodla, že prostě nedokážu nemít srdce a třetí knížka bude. 

PS: pusťte si tu písničku <3

Malý spoiler : dějová linie se bude odehrávat o několik let později.

Doufám, že se na jejich setkání těšíte tolik jako já! ♥

Tímto bych teda chtěla ukončit tuto knížku. Epilog už nevýjde. Moc vám děkuju za všechnu vaši přízeň a za 700 hlasů na této knížce a skoro 1700 na první :3