Fénix ×TEEN WOLF FF× *editing*

18.- Jsemmoclínávymysletnázev

*"Everyday, we stray further from God's grace"
- An Inspirational Flying Pineapple*

Bohužel, lednice zela prázdnotou, tak mi nezbývalo nic jiného, než zajít do obchodu.
Popadla jsem klíče tetina auta a rychle jsem do něj nasedla, ale pak mi došlo, že tenhle plán má jeden háček. Nemám nejmenší tušení, kudy do obchodu.
Otráveně jsem z auta zase vyšla a vytáhla z kapsy telefon. Chtěla jsem zavolat Allison, ale pak se ozval její hlas oznamující; ,,Ahoj, tady Allison. Nezastihli jste mě, ale nechte mi vzkaz a já Vám zavolám zpátky.''
Tak jsem šla zpátky domů a vyšla schody do prvního patra a pak jsem dlouhými kroky odkráčela až k oknu, které jsem otevřela a modlila se až k Poseidonovi, aby byl Stiles doma.
Zaklepala jsem mu na okno a čekala. A čekala. A zase čekala.
Když už jsem to chtěla vzdát, okno se otevřelo a vykoukal z něj čísi hlava.
,,Jé, ahoj Linneo. Potřebuješ něco?'' zeptal se onen soused, ale mě vrtalo v hlavě, proč má sakra na rameni modrou nit.
,,Ehm, no, vlastně jo. Já jen, nevíš, kde bych tady mohla nakoupit nějaké potraviny?'' vymáčkla jsem se nakonec.
,,Jo, jasně. Jídlo koupíš snad v úplně každém obchodě, i kdyby to byla prodejna žárovek. Pokud, ale hledáš vyloženě sámošku, tak ta je kousíček od bowlingárny.''
,,Ugh, a ta je kde?'' doplňovala jsem informace.
,,V centru. Jen asi dvacet metrů od radnice.''
,,Tak díky. Jo a.... Proč máš sakra na sobě ten provázek?'' vyzvídala jsem, protože tohle bylo snad to jediné, co mě po celý čas našeho rozhovoru zajímalo.
On ji jen s nezájmem setřásla z ramene. ,,Pomáhám našemu neschopnému policejními sboru tím, že vytvářím mapou zločinu,'' odpověděl.
,,Jakou mapou?''
,,Mapu zločinu!
,,Jo ták...tak já už půjdu. Měj se tu,'' mávla jsem rukou na rozloučenou a rychle seběhla schody a ještě rychleji jsem nasedla do auta.
Vyjela jsem z příjezdové cesty a pak se jen řídila Stilesovými velmi přesnými pokyny.
Jak to říkal? Kousek od bowlingárny u radnice, v centru? Jo, tak nějak to bylo.
Nelíbilo se mi to ticho, které mě nutilo myslet na toho ,,démona'' ,který se mi na chvilku usadil v sestřence, tak jsem zapnula rádio. Koleda. V srpnu. Okamžitě jsem to přepnula na jinou stanici. Rozhovor s nějakým politikem. Opět jsem to přepnula. Další kanál konečně hrál nějakou hudbu.
Čirou náhodou to bylo Blow Your Mind od Dua Lipa.
Okamžitě jsem se pustila do zpívání. No.... Zpívání bych tomu neříkala, ale naštěstí se přes tu hudbu neslyším ani já sama, natož někdo jiný.
Po několika minutách píseň skončila a začala zpívat nějaká holka s nepříjemně vysokým hlasem. Myslím, že to byla jakási Ariana. Nebo Grande. Nebo obojí najednou, kdo ví?
Bohužel ta písnička nebyla žádný skvost, tak jsem to znovu přepnula. Tentokrát to byli Big Bang. S vypísknutím jsem začala ječet něco, čemu by se se zakrytýma ušima mohlo říkat text FXXK IT.
,,I DON'T WANNA GO TOO FAST, CAUSE NOTHING REALLY LAAAAAASTS!"
Ach, bože, svět se nikdy nepřenese přes ztrátu otců k-popu.
Ugh, měla bych přestat přemýšlet o hudbě, a radši se věnovat cestě.
Jakže to bylo? Nějaká bowlingárna, radnice a centrum?, pokusil se mi pomoct jakýsi hlásek v hlavě.
Taky myslím, že to bylo jakžtakž takhle...., souhlasila jsem s Tenebris a stále se snažila vyznat v nesčetných zatáčkách a slepých uličkách tohohle šedivého a nudného města. Ono se to nezdá, ale když to v Beacon Hills neznáte, je až směšně jednoduché se tu zamotat.
Naštěstí pro mě, jsem konečně dojela na místo, které by se dalo považovat za centrum. A jako takový dobrý orientační bod sloužila budova s vážně ohavnou okrovou fasádou, která měla nad dvoukřídlými dveřmi velký a nepřehlédnutelný bílý nápis RADNICE MĚSTA.
A jen o pár divně umístěných odboček, se nacházela mnohem sympatičtější stavba příjemně modré barvy, kterou jsem považovala za bowlingárnu a ještě pár klikatých úseků silnice za ní, se nacházel jakýsi supermarket.
Šlápla jsem na plynový pedál s přáním, dostat se k místu, kde osvobodím svůj naříkající žaludek z přetrvávajících muk v podobě šíleného hladu.
I když mi přišlo zcela nemožné, že bych se mohla dostat až k onomu obchodu, jsem právě teď zastavila na malém parkovišti před ním.
Ještě jsem se ujistila, že s sebou mám peníze a pak jsem rychlostí vyděšené laně běžela vstříc jídlu.