Fénix ×TEEN WOLF FF× *editing*

11.- whyaminotdatingmybestfriendshessohot???

*co to má nayeon na sobě????? tohle je sakra twice, ne red velvet?????? já nemám tušení co od what is love čekat, pokud NAYEON oblíkli do něčeho takhle... gay a hot. já vím že jsou to twice, ale tohle je... tohle je red velvet level.  a taky je to proboha NAYEON. gahhh, what is love všechny once zabije.*

Ráno mě z bezesného spánku probudilo agresivní vyzvánění telefonu.

Přes display svítil dobře známý obličej a na něm bylo napsáno jméno mé nejlepší kamarádky, tedy Marina.
,,Rin?,'' zeptala jsem se, místo normálního pozdravu, typu Seven days.. nebo prostě znechuceného "haló?".
,,Průšvih!,'' zpanikařila. Dokonce jsem zaslechla, že několikrát zavzlykala.
,,Stop! Co se děje?,'' zděsila jsem se, i když jsem si byla na 99,4 procent jistá, co mi řekne.
,,Oni už to ví,'' zafňukala.
Soucitně jsem si povzdechla.
Marina nedokáže ani chodit rovně... heh, vtipy v angličtině... no, její rodiče byli docela dost homofobní, takže se každý den bála, aby na to nepřišli. Ale co říct, osud je svině, takže se to dozvěděli.
,,Bože! A jak?,'' nechápala jsem, i když jsme obě v jednom kuse dělaly na řečené téma trapné vtipy v jednom kuse.
,,Oni... potkali Haylee a ona... prostě to nevydržela a všechno jim řekla!,'' popotáhla má kamarádka na druhé straně telefon.
,,Zlato, to bude v pohodě. Prostě se s tím smiř a řekni rodičům, že jsi, jaká jsi a kvůli jejich konzervativním a neadrtálským názorům, se nebudeš měnit,'' prohlásila jsem povzbudivě, i když mé přesvědčování, stálo na chabých základech, vzhledem k tomu, že já žádný coming out mít nemusela.
,,To jsem zkoušela,'' uchechtla se, ,,poslali mě do mého pokoje a prohlásili, že nepřejdu práh domu, dokud samu sebe nepřesvědčím o tom, že to co dělám je hřích a skončím v pekle. No... a já to vzala doslova. Utekla jsem oknem, sbalila si všechny věci a vybrala svoje stavební spoření. Teď jsem v nějakým hotelu a cpu se čokoládou.''
,,A Haylee se ti neozvala?,'' zkusila jsem to.
,,Ne,'' odpověděla Rin chladně.
,,Cože?! Proč?!''
,,Ta pitomá kráva si na mě ani nevzpomněla. Před čtvrthodinou přidala spoustu fotek, jak se líbá s nějakým nagelovaným idiotem,'' řekla nepřátelsky a já si dovedla živě představit, jak nasadila svůj vražedný výraz, který jasně hlásal *Máš tři vteřiny na útěk. Už jen dvě. Už jen jednu. Tak, a teď tě pomalu a bolestivě zabiju*.
,,Tím mi jako chceš říct, že tvá do nebes vynášená přítelkyně, si na tebe ani nevzpomněla a zásahem blesku změní vztah i povahu?" hlava mi to nebrala.
,,Vypadá to tak,'' procedila skrze zaťaté zuby, ,,a nejhorší na tom je, že jsem už od začátku věděla, že tohle nemůže fungovat, když je to tak dokonalé, že to někdo zkazí. A obavy se jako na potvoru změnily v realitu.''
,,Rin, to je mi tak strašně líto. Nevíš čirou náhodou, jak daleko jsi teď od Beacon Hills?,'' zeptala jsem se a apokalypticky tak změnila téma.
,,Ehm... počkej,'' zaslechla jsem, jak vyťukala něco do Googlu, ,,přesně 30 kilometrů. Proč?''
,,Myslíš, že bys mohla přijet? Mám dokonalý plán, jak ti zvednout náladu!,'' usmála jsem se a v hlavě kula svůj tajný plán. Bohužel jsem měla příliš nízké sebevědomí ji vyznat lásku, ale co už, no... Život není yuri anime. Milkshake a wafle budou muset stačit.
,,Tak dobře,'' zasmála se smutně.
,,Měj se fanfárově,'' zašišlala jsem.
,,A ať tě udupe Milka!,'' opáčila a položila to.
Rychle jsem se zvedla a začala se prohrabovat několika kufry, do kterých se mi povedlo nasáčkovat své oblečení.
Popadla jsem černé džíny, červené tričko s obrázkem Fridy Kahlo a černou mikinu.
Wow, já jsem vážně módní ikona.
Když jsem si převlékala tričko, došly mi dvě zásadní věci:
1) V mým pokoji je pekelná zima
2) Co nejdříve musím zkontrolovat Jaeho twitter.
,,Hej!,'' okřikla jsem tu blbou černovlasou idiotku v zrcadle.
,,Pardon!,'' uchichtla se Tenebris a rychle se otočila.
,,Zmizíš ty snad někdy?,'' zeptala jsem se, ale nezlobila jsem se. Spíš mi to trochu zlepšilo náladu, přece jen, Tenebris je oproti mně dost hezká... Nebo to dělá ta barva vlasů a fakt že ona nemá blbé pihy...
,,Má otázka zní stejně,'' opáčila.
Nicméně, měla jsem okno otevřené na ventilačku. Proto tu byla taková zima.
,,Stejně jsi ty ta otravnější," zabručela jsem, když jsem se dokonce nasoukala i do džínů. Jaký úžasný úspěch, jsem na sebe hrdá.
,,No dovol! Já nemám kam jinam jít! To ty bys měla být opatrnější!" bránila se.
,,To je jedno! Že já jsem necudná, neznamená, že ty nemáš hned odvrátit zrak!,'' komandovala jsem ji.
Wow, z pohledu přihlížejícího musím vypadat jako úplný blázen.
,,Nerozčiluj se tak!,'' zamrmlala a vypařila se v oblaku temného dýmu z mého odrazu.
Avšak! Tento historický (a zbtyečně dramatický) okamžik mou pozornost neupoutal dostatečně, tak jsem zavřela svoje vlastní okno, kterým sem valil studený vzduch, aby tu aspoň nebyla zima.
Zamířila jsem chodbou ke dveřím tetiny ložnice. Zaklepala jsem takovým tím Frozen stylem, abych byla co nejvíc extra a otravná, ale z pokoje se nic neozvalo.
,,Haló?,'' zavolala jsem.
,,V kuchyni!,'' ozvalo se ze zdola
Seběhla jsem schody, ale na posledním jsem zakopla a spadla.
Kolenem a levou částí obličeje se mi rozlila štiplavá bolest, která se v jedné trýznivé spirále stále otáčela z režimu *už ustupuju* do režimu *jsem zpátky, muhahaha!*.
,,Kriste pane! První ráno v novém domě, a ty si už stihneš zpřelámat všechny kosti!,'' lamentovala teta a pomohla mi vstát.
,,No jo, no jo. Jsem v pohodě,'' zamumlala jsem a oprášila jsem si imaginární prach z ramen.
,,Fajn. Máš hlad?,'' usmála se zářivě teta.
,,Hm, vlastně jo,'' přitakala jsem a zamířila za ní.
Podala mi talíř s vaflemi, které stoprocentně jen ohřála v mikrovlnce, protože vaflovač jsme nikdy nevlastnili.
Polila jsem je horou javorového sirupu a naházela na ně jahody. Rychle jsem to snědla a odnesla talíř do myčky.
,,Teto? Já jen chtěla říct, že přijede Marina. Potřebuje odreagovat, Haylee se s ní rozešla, nebo co,'' vysvětlila jsem..
,,Vážně? To je mi tak strašně líto! Ale co ubytování? Bude bydlet u nás? No, což o to, pokoj pro hosty je zcela v pořádku, žádné krabice a je celkově vybavený, ale ve tvém pokoji je určitě hora těch nebohých lepenkových úschoven, které zoufale křičí a prosí o vyprázdnění!,'' prohlásila a začala něco kutit.
,,Ale ona sem jede jen na chvíli, potom pojedeme prozkoumat tady tuhle strašnou rokli, kterou ostatní nazývají městem!,'' namítla jsem, ale teta jen zavrtěla hlavou, jakože jí je to absolutně jedno.
Já jen protočila očima a zamířila zpět do pokoje. Tentokrát jsem si dala pozor, abych nespadla.
Když jsem vešla, pohledem jsem vraždila všechna ta kartonová monstra, která se mi vysmívala do obličeje.
S povzdechem jsem došla ke krabici s různými alby, fotkami a nějakými těmi blbostmi.
V rohu pokoje stál můj milovaný psací stůl polepený všemožnými samolepkami, popsaný citáty, pokreslený nejrůznějšími kresbami a tak podobně. Čím víc basic tím líp.
Do jednoho šuplíku jsem dala zbytečně plné fotoalbum, na nástěnku nad stolem jsem přidělala fotky a na stůl samotný jsem položila různé nádobky, ve kterých jsem skladovala psací potřeby.
Pak jsem přešla ke kufrům a taškám s oblečením.
Chtě nechtě jsem začala šatstvo skládat do poliček, věšet na věšáky a skládat do šuplíků.
Po asi půlhodině jsem to měla hotové, protože jsem asi kouzelník nebo co.
Právě včas, zrovna se mi rozezvonil telefon.
,,Dovolali jste se na sekretariát parlamentu Orea, jak vám mohu pomoc?,'' řekla jsem místo pozdravu.
,,Zdravím. Stojím právě pře Bílým domem vašeho státu s chmurným počasím. Mám něco domluvené s vaší paní prezidentkou, smím s ní mluvit?,'' opáčila s potlačovaným smíchem, jako by nám snad bylo pět.
,,Nazdar Rin!''
,,Čau. Kde se teda sejdeme? Mám přijet k vám nebo jak?,'' vyptávala se.
,,Jo, to by bylo ideální. Adresu vlastně znáš, takže se uvidíme za chvíli,'' usmála jsem se, i když to nemohla vidět.
,,Okay.''
Za chvilku se ozvalo pípání oznamující konec hovoru.
Spokojeně jsem zastrčila mobil do kapsy a zamířila zpět do koupelny, trochu se upravit.
Ale když jsem se podívala od zrcadla, hrozně jsem se vylekala.
Místo mého normálního odrazu nebo Tenebris, se v zrcadle odráželo mé tělo obklopené plameny, seskupenými do siluety nějakého přerostlého ptáka.
Fénix. Nepředvídatelná bytost ohně se srdcem lva a křídly jestřába..., říkal hlas, který jsem až moc dobře znala.
Hlas mé matky.
,,O vážně? Já myslela že to je Johanka z Arku...," pokrčila jsem rameny, jako bych právě evidentně neměla halucinace.

yo.
bože, já si Rin představuju tak hrozně hezkou. mám nutkání ji nějak dát dohromady s linn, ale "děj" tomu moc nedovoluje a hlavně je blbé dávat dvě oc odhromady.
každopádně, taissa je příliš nádherná na to, aby byla člověk.
v tom musí být nějaká černá magie...
peace.