Exsul

04

Naruto seděl na špičce stromu a sledoval dění pod ním. Itachi a Nagato stáli pod stromem a také sledovali trénink svých dětí. Když boj mezi těmi třemi pozorovali už hodinu, Naruto se to rozhodnul přerušit. Nebylo to jen, aby se děti neunavily, ale také z důvodu, že oběd byl hotový a večer měli všichni vyrazit do Země Železa, kde byl vystavěn nový stadión a místnosti pro Chuuninské zkoušky.

Nyní všichni byli na svém sídle v Amagakure no Sato, ale jako organizace měli další sídla a to ve všech ostatních zemích. Narutovi se to nelíbilo, ale z krvavých peněz, které Akatsuki za svoji existenci získali, koupili velkou část území od Země Ohně a Země Trávy. Na téhle půdě za zbytek peněz a odměn, které získali za chytání zločinců, vystavěli menší hrádek. Postupem času se kolem hradu postavělo několik domů a statků. Lidé v nich bydlící začali hrad zásobovat všemi výrobky a Akatsuki jim za to pomáhali a chránili je od lupičů. V malé vesničce měli úlohu spravedlnosti a nikdo se jim neodvážil postavit.

„Hej, Naruto, půjdeš, nebo budeš dál civět do dálky?" křikl na něj Deidara.

„Jo, jo, už jdu, snad se svět nezblázní ne?" odseknul už třicetiletý Naruto a pomocí techniky problesknutí se přemístil před vchod do jídelny, kde na něj už všichni čekali, teda až na Deidaru, který musel proběhnout pár dveří a chodeb.

„Jednou tě odpálím na Mars, tohle se dělá, mě nechávat venku, když jsem pro tebe ochotně zašel?" vyjel na něj Deidara a Hidan se zasmál. Naruto to nijak nekomentoval, posadil se vedle své dcery a dal se do jídla.

Je to dlouhá doba co jsem nikoho z přátel neviděl, jak se asi mají? Ptal se Naruto sám sebe a vzpomínal nad dávnými časy.

Nad čím taťka asi přemýšlí? Čím blíže jsou Chuuninské zkoušky v Zemi Železa, tím více mlčí a na tváři má zamyšlený výraz. Kdybych mu tak mohl třeba nějak pomoci. Pomyslela si Konan a pohledem přejela i po ostatních. Zdálo se, že i ostatní si povšimnuli Narutovi změny v chování, ale nikdo tomu nevěnoval moc pozornosti. Byla zahloubaná do svých myšlenek, že si ani neuvědomila, že je po obědě a ostatní se zvedají k odchodu.

„Děcka, běžte si odpočinout a ve tři hodiny nástup na nádvoří. Dostanete nové vybavení a oblečení, pak se vydáme do Země Železa, na Chuuninské zkoušky," zavelel Nagato a Shisui, Jiraiya a Konan společně zvolali, „HAI," a odběhli do svých pokojů, kde si rychle dobalili nějaké věci a pak rychle do koupele, aby se umyli od tréninku a před cestou si odpočinuli.

Nastala třetí hodina odpolední a na nádvoří se sešli všichni členové Akatsuki a jejich tři dvanáctiletí potomci. Itachi, Naruto a Nagato na sobě měli cestovní pláště Akatsuki, ale ostatní měli své normální oblečení.

Konan, Jiraiya a Shisui měli také cestovní oblečení, ale chyběli jim čelenky a pláště Akatsuki. Tyhle věci drželi jejich otcové a slavnostně jim je také předali. Pláště Akatsuki byly zmenšeninami těch co nosili ostatní, ale čelenky byly jiné. Všichni tři se na ně podívali a zjistili, že na nich není znak žádné z ninja vesnic, ale je na nich mrak, stejný jako na jejich pláštích. Jejich otcové se usmáli a nasadili si úplně stejné čelenky, ale s černou látkou, přičemž čelenky, které dostaly, byly uchyceny na tmavě modré látce.

„Tak, rychle to hoďte na sebe a vyrážíme," zvolal nadšeně Naruto a sledoval, jak se Konan obléká do pláště a nasazuje si čelenku. V jejích očích spatřil hrdost i štěstí, že se jí dostalo pocty, být ninjou jako její otec a matka.

Vypadá stejně šťastně jako já, když jsem dostal svojí první čelenku. Pomyslel si Naruto a před očima mu bleskem projela vzpomínka na mistra Iruku.