Same Old Love [Ereri/Riren; CZ]

Same Old Love

inspirováno písničkou od Seleny Gomez, kterou nemohu vyhnat z hlavy a za poslední tři dny jsem ji slyšela asi milionkrát. jenže tady ta písnička nevystupuje jako píseň od SG, ale jako píseň složená jednou z postav. enjoy~
btw. opět jsem to po sobě nekontrolovala, opět je pozdě a navíc dneska umírám kvůli křečím v břichu. ach ty ženské problémy :D

"Hanji..." zavrčel jsem snad už posté, zatímco mě stále táhla směrem k něčemu, co vypadalo jako pochybný klub.

"Bude se ti tam líbit, slibuji! Je to místo plné lidí a ty nemůžeš být stále zavřený doma s kočkou." poznamenala suše a zastavila se před výlohou čokoládovny.

No, tak jsem možná bydlel sám v miniaturním apartmánu a možná jsem měl kočku jménem Izzy a možná jsem tam trávil až moc času, ale já se nechtěl ukazovat venku. Ne, když vypadáte jako upír a veškeré puberťačky, které okolo vás proběhnou, vás ztotožňují s Edwardem ze Stmívání, což je ta největší blbost, kterou lidstvo kdy vidělo.

"Já jsem společenský až dost, Hanji. Stačíš mi ty a Erwin. A Petra a Oluo. A lidi ve škole." protočil jsem oči a nenápadně se snažil ztratit.

"Nikam, nikam." chytla mě Hanji za kapuci a přitáhla zpátky. "Jdeš pěkně se mnou, socializovat se." dodala a znovu mě táhla směrem k místu, které chtěla navštívit. S povzdechem jsem se podvolil a ignoroval okolní svět.

O chvíli později jsem uviděl partičku lidí postávat přes spoře osvětleným podnikem, kde by pravděpodobně měl svítit celý nápis a ne jenom "Thing Cp"

"Jsme tady, Levi, jsme tady." zajásala Hanji a táhla mě kolem té partičky divně vyhlížejících lidí, které jsem propaloval pohledem. "Nemyslíš, že 'Thinking Cup' je pro tohle místo skvělé jméno? Chodí sem hodně lidí, hlavně mladých nezávazných umělců." zasmála se Hanji a táhla mě k nějakému stolu.

"Nechutné..." zamumlal jsem a sedl si na kraj židle. "Tohle místo je špína." nakrčil jsem nos a rozhlédl se kolem.

"Levi, buď trochu optimista!" pocuchala mi Hanji vlasy a odešla k baru pro kávu. Povzdechl jsem si a prstem přejel okraj stolu. Poté jsem si řekl, že se o stůl neopřu lokty a více se ho nedotknu. Špinavé. Založil jsem si ruce na hrudi a rozhlédl se kolem. U každého stolu seděl někdo, kdo měl kytaru, banjo, harmoniku nebo jenom blok s nějakou rádoby básní. Protočil jsem oči, necítil jsem se tu dobře. Všechno bylo nechutné, špinavé, moc lidí.

"Donesla jsem ti kávu, Levi." zašveholila Hanji a postavila na stůl hrnek s kávou, která vypadala, jakoby ji už někdo předtím požil a radši ji vrátil zpět. Nakrčil jsem nos a nenápadně si přivoněl. Vůně zase nebyla tak špatná, ale konzistence... nebudu to znovu popisovat. Hrneček byl čistý a dokonce vypadal i pěkně, ale bál jsem se ho dotknout.

"Jdu pryč." zvedl jsem se a otočil se k odchodu.

"Tady budeš." strčila mě Hanji zpátky na židli a sedla si vedle mě, aby mě mohla znovu chytit a připoutat.

"Je to tady nechutné, špinavé. Lidi jsou tady akorát tak podřadní umělci, kteří si myslí, že pod vlivem marihuany složili něco krásného." zavrčel jsem a zaskřípal zuby.

"To si myslíš jenom ty. Byla jsem tu už párkrát a našli se tady lidi, kteří vážně uměli zpívat." podotkla Hanji.

"Fajn, dám tomu šanci, když to tak opěvuješ." protočil jsem oči. Nechtěl jsem se s ní hádat, nad ní bych nevyhrál.

Po pár minutách, kdy jsem se odvážil napít se kávy, o které jsem zjistil, že je docela chutná, se na pódiu začali střídat lidi. Většinou to byly slečny, zničené rozchodem s přítelem, které se snažily zazpívat nějakou písničku v country stylu. Vlastně si hrály na Taylor Swift, která po každém rozchodu s klukem napsala písničku. Nakonec jsem se oklepal a položil loket na stůl, abych si podepřel hlavu a usrkával kávu. Tohle je na nic, proč mám sledovat někoho, kdo se utápí v depresích? Nechtěla snad Hanji, abych se socializoval?