i blame you. x afi | CZ translation |

10

Plány.

Snažila jsem se otevřít oči. Tohle byl upřímně jedno z nejhezčích rán, které jsem v poslední době zažila.

Od doby, co Ryan zemřel, jsem se snažila spát. Byly noci, kdyby byl neustále v mé mysli a já ho nemohla dostat ven z hlavy. V těch chvílích jsem brečela nebo ještě hůř. Měla jsem panický záchvat. Některé noci jsem měla noční můry o tom, že byl rozzuřený, nebo se mi přehrávala vzpomínka na to, jak jsem ho našla mrtvého.

Otočila jsem se, abych se podívala na Ashtona. Pokojně spal. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak blízko jsme si v tu chvíli byli. Minulou noc jsme se hádali a podívejte na nás teď. Přistihla jsem se, jak se usmívám nad ničím.

Trochu jsem se zavrtěla, když jsem něco ucítila. Bylo to něco, co mě tvrdě tlačilo do nohy. Poté jsem si však uvědomila, co to je.

"WOAH!"

Skočila jsem z postele a dopadla na podlahu. Hladké přistání.

"Sakra, jsi v pohodě? Proč jsi vyskočila z postele?"

"Já, uhm, viděla jsem pavouka."

Lhala jsem. Nemohla jsem mu říct, že jeho nádobíčko mě donutilo skočit z postele.

"Jasně. Jo, mám jich tu docela dost."

Šťastné uniknutí.

"Takže, um, chceš snídani?"

"Ne, díky, Ashi. Vlastně ani nejím snídaně."

Šokovaně se na mě podíval. Přísahám, že tenhle kluk by toho mohl snít hodně a stále by vypadal jako tyčka.

"Lily, vypadáš unaveně. Chceš, abych tě vzal domů?"

"Jo, dobře. Mohu se tady jenom trochu zkulturnit?"

"Samozřejmě, koupelna je ve vedlejších dveřích."

Cítili jste se někdy trapně, když jste se sprchovali v domě někoho jiného? Zrovna teď jsem byla doslova pohlcena trapností. Byla jsem ztuhlá a nemotorná. Shazovala jsem ze sebe všechny mé věci.

Po mé sprše jsem našla sedícího Ashtona, jak se dívá na televizi, ale zároveň jak píše.

"Hezký zpěv mimochodem," ušklíbl se.

Oh kurva, tohle je trapné.

---

Po půl hodině jízdy jsem byla zpátky doma... a upřímně? Přeji si, abych nebyla. To, že tam byl Ashton, mě nutilo přemýšlet o Ryanovi a nemohla jsem se ubránit slzám. Páni, jsem idiot.

Rychle mě chytil a držel mě proti jeho hrudníku, zatímco já jsem vzlykala. Cítila jsem se blbě, protože jsem ničila jeho svetr, ve kterém vypadal vážně dobře.

"Hej, maličká, je to v pořádku. Já vím, že je to těžké. Můžeme se přes to dostat, slibuji."

Vzhlédla jsem a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil, políbil mě na čelo a najednou všechna ta bolest zmizela.

"Chceš jí dovnitř? Jsem si jistá, že by tě moje máma ráda viděla!"

"Samozřejmě."

Jakmile moje máma Ashtona uviděla, její tvář sklesla.

"Ashtone, vypadáš tak... tak krásně."

Tohle byly typické řeči matek. Podívala jsem se za mou mámu, načež jsem viděla tu Ashtonovu, jak sedí na stole.