Bad Boy- DOKONČENO

32. The End

Když jsem se uklidnila z mého záchvatu breku, usla jsem. Probudil mě až mobil, zvonicí kousek od mé hlavy.

Aniž bych se koukla kdo to je příjmula jsem to, a to byla asi ta největší chyba.

,,Kurva co si myslíš?. Kde seš jako?! Okamžitě přijeď. Potřebujeme si promluvit".

Chtěla jsem něco namítnout, ale dřív než jsem stihla něco říct už zavěsil.

Teď už mi je vše jedno, ať si mě klidně zabije. Zbalila jsem si těch pár věcí co jsem tu měla, a s kamennou tváři opustila dům.

Nebylo to daleko takže jsem šla pěšky, koneckonců mi ten vzduch prospěje. Vítr se zvedal a barvilo se listí, do okouzlujících barev.

Začal Podzim. Ten krásný podzim, který tak moc miluji. Okolí, a všechno vypadá tak...Tak bez starostně.

Tak a teď nádech, a výdech. Stojím před mým 'domovem' který pro mě už dávno není domovem.

Klíče jsem měla v kapse od bundy, takže jsem nemusela zvonit a přidělávat si tím problémy.

Vešla jsem do baráku a sundala si boty, přede mnou stál táta.
Pokynul ať si jdu sednout do obýváku, a já to udělala.

Už tak jsem byla 5 dní mimo domov, určitě mě zabije.

,,Chci ti jen říct, že se budeme stěhovat takže si jdi zabalit, a zítra ráno si zajdeš do školy pro předčasné vysvědčení."

Zírala jsem na něho hodnou chvíli. To mi přece nemůže udělat. Jedině že bych třeba utek- ,,vím na co myslíš a ani to nezkoušej. Nebo tě dám do děcáku a věř že vyberu ten nejhorší" přísně se na mě podíval než se zvedl a odešel k sobě do pokoje.

Aha, takže se budeme stěhovat a ani nevím kam. Bezva. Opustím Dylana opustím mámu.

Začali mi téct slzy. Opustím Justina a holky. Sice se semnou nebaví, ale pořád je budu mít ráda. Tak stejně jako Justin, nenávidím ho ale zůstane navždy v mém srdci.

Ráno

Tak a je to tady. Už oblečená vyrážím do školy pro předčasné vysvědčení.

Po cestě k ředitelně jsem nikoho nepotkala tím lépe. Řekl můj vnitřní hlásek.

Vešla jsem do ředitelny po tom co jsem zaklepala a z poza dveří se ozvalo tiché dále.

,,Chtěla bych požádat o předčasné vysvědčení, táta vám určitě už volal" usmála jsem se na muže staršího věku.

,,Ano jistě počkejte" přívětivě se usmál, a poté se otočil ke kupce papíru, ze kterého vzal moje vysvědčení, a podal mi ho.

,,Je škoda že nás musíte už opustit, co jsem slyšel byli na vás jenom samé chvály"

,,Nó nebylo to moje rozhodnutí, jinak děkuji ale už opravdu musím jít" řekla jsem, a opustila dveře. Po cestě jsem potkala u skříněk Perrie. Vrhla na mě zhnusený pohled.

Tahle holka byla dříve moje nejlepší kamarádka. Tahle holka byl první člověk kterého jsem znala, a tahle holka mě má za děvku.

,,Počkej Perrie!" zavolala jsem za ní, když už chtěla jít do třídy. Pomalu se otočila a šla ke mě rychlím krokem.

Zastavila se ode mě sotva na metr a tázavě nadzvedla obočí.

,,Omlouvám se. Nechtěla jsem aby to takhle dopadlo. Ty fotky, a to s Justinem. Měla si pravdu že na mě něco chystá, a já tě neposlouchala. Kašlala jsem na tebe i na Mell-" v proslovu mě přerušila Melissa která zrovna došla k nám.

,,Mluvila si o mě?" zeptala se a postavila se k Perrie se založenými rukami.

,,Ano. Promiňte holky že jsem vás zanedbávala. Byla jsem tak unesená láskou k Jussovi že jsem si vůbec nevšimla že se s vámi nebavím. Máte právo se semnou nebavit nadávat mi, a cokoliv chcete. Jen jsem vám chtěla říct ještě naposledy že mě to mrzí. Nemusíte se bát, už mě nikdy neuvidíte, protože se stěhuju. Zrovna teď jsem byla pro vysvědčení takže ahoj, a mějte se dobře" po tvářích mi tekly proudy slz, a s otočením jsem odcházela.

Z POHLEDU PERRIE

Po tom co nám řekla Lucy mi bylo špatně. Bylo mi špatně z toho, že jsme se chovali jako ostatní a schazovali jí dolů .

Koukla jsem se vedle sebe na Mell která se tvářila stejně jako já.

,,Jdeme za ní?" zeptala jsem se jí, i když jsem věděla odpověď. Přikývla a mi jsme se rozběhli abychom jí dohnali.

Z POHLEDU LUCY

,,Luc!" slyšela jsem volat zamnou holky. Překvapeně jsem se otočila, a setkala se s pohledem na brunetku a blondýnku.

,,Bereme tvojí omluvu, a nám promiň to chování" usmála se Mell a skočila po mě s Perrie.

Není nic lepšího než skupinové objetí. ,,Mám vás ráda holky" rozzvlykala jsem se na novo a holky se ke mě přidali.

Takže jsme tam stáli v objetí, a brečeli jak želvy. Budou mi chybět.

,,Slibte mi že někdy dojedete" popotáhla jsem s koukla na ně. Slibujeme" ještě jednou jsme se obejmuli než jsem odešla.

Napadlo mě že bych se ještě rozloučila s mým třídním který má určitě teď přednášku.

Zaklepala jsem na dveře, a vešla . Všechny pohledy padli na mě, a já je úspěšně ignorovala.

,,Pane třídní chtěla bych se rozloučit" bylo jen dobře že měl teď druháky a ne třeťáky kde byl Juss.

,,Někam jedete slečno?" podzdvihl jedno obočí. ,,Nene stěhuji se" usmála jsem se.

,,Tak se tam mějte dobře" řekl a já s úsměvem odešla.

O 4 hodiny později

Sedím v letadle a přemýšlím o všem. Jussovi jsem nic neřekla. Momentálně mají asi 5hodinu ve škole, a já letím do Itálie.

Ano Itálie. Dozvěděla jsem se to až na letišti.

Pamatuji si jak brácha s mamkou brečeli, a nechtěli mě pustit. Musela jsem jim slíbit že je přijedu někdy navštívit, což mám taky v plánu.

V Itálii bude nový život, věřila jsem že už všechno bude lepší. Koneckonců nedopadlo to jak jsem chtěla.

Ahoj :D Tak a máme konec. :0. Chtěla bych všem poděkovat za podporu, votes a komentáře. Jste to nejlepší co jsem kdy mohla potkat <333.. I přes to jak jsem nepřidávala tak jak jsem chtěla, bylo jste tu pro mě.
Strašně vás miluji <33