Nejlepší přátelé

8. listopad

Martin
Podařilo se mi zorganizovat nejlepší narozeniny na světě! Jo! Haha, prostě jsem na sebe pyšnej, no a co. Terce jsem udělal radost a konečně ji taky seznámil s dalšími lidmi. Myslím, že se mi všechno povedlo, akorát konec se trochu zvrhl.
Jakmile jsme se pustili do všemožných tanců a u toho si pořád něčím připíjeli, vypadalo to, že už moc dlouho nevydržíme a měl jsem pravdu Terku jsem ztratit z dohledu a tak jsem se děsil, co se děje.
Ptal jsem se všech, ale když už jsem nenašel ani Atiho, nechal jsem to plavat. Přeci jen, nejspíš odešli někam spolu. K Atimu nebo k nám.
Rozhodl jsem se pořád se bavit a tak jsem se vrátil k tanci s Teri a bláznivou Nicol, která to s vínem jako obvykle dost přehnala. Musel jsem se jí smát.
Postupně začali všichni odpadávat a usínali různě po pokoji. Měli jsme díky Terčině babičce povoleno tu přespat, takže jsem to neřešil a jen tak se sesunul ke kraji postele s Teri a bláznivě jsme se na sebe usmívali.
,,Vyvedlo se to, co?" řekla mi a usmála se na mě.
,,Jojo, jsem rád, že to nakonec dopadlo takhle," souhlasil jsem.
,,Všichni se ožrali!" dodala rázně a já jen přikývl, že s tím jsem počítal.

,,Ty nejsi ráda?" zeptal jsem se hloupě.
,,Jasně, vždycky jsem si přála se opít do vyčerpání," usmívala se od ucha k uchu a já ji chytl za krkem. Teď nebo nikdy. Přestala se smát, jen se lehce usmála. Rychle jsem se k ní naklonil a dlouze jí políbil. Bylo to zvláštní, nečekané a tak jiné, ale musel jsem to udělat.

Po chvilce jsem se od sebe odtáhli a já sklopil hlavu. Objala mě kolem ramen a položila si hlavu na jedno z nich. Po chvilce jsme oba usnuli.

Ráno jsem se vzbudil, když už někteří jen tak vysedávali kolem a potichu si povídali.
,,Holahej, bolí vás hlava?" zeptal jsem se hned, jak si mě všimli.
,,Nepýtaj sa, prosím," chytl se za hlavu Matúš a Peter jeho grimasu napodobil.
Stoupl jsem si a došel si k jednomu stolku pro pití. Kopl jsem do sebe zbytek kofoly a stejně mi nebylo nejlíp.
Začal jsem sbírat skleničky a špinavé talíře a kluci se ke mně přidali. Jakmile jsme uklidili dostatečně pokoj, pomale jsem se snažil probrat ostatní spáče.
,,Už je ráno?" ptala se rozespale Nicol. Hlavně, že ona jako jediná spala na posteli. Zvedla hlavu a na všechny se zděšeně podívala.
,,Zas tak opilá jsem přeci nebyla, ne?" ptala se stále vyděšeně, posadila se na posteli a já ji podal vodu.
,,Jsi divoška" pronesl Stejk a točil si všechny během ranního probouzení.
,,Ty buď ticho!" řekla rádoby naštvaně Nicol.

Za další hodinu jsme se všichni dali tak nějak do pucu a snažili se opustit byt.
Někteří se stále ještě potáceli a najednou si někdo uvědomil - ,,Kde je Terezka?" zeptal se Adam, když už jsme všichni stáli venku a rozmýšleli se, kterým směrem se máme vydat ke svým domovům či nádraží.
,,Jste si všimli opravdu brzy, že tu není," řekl jsem poťouchle.
,,Ty o ni nemáš strach?" zeptala se Nicol, ale myslím, že sama věděla, že se o sebe Terka dokázala s Atim postarat.
,,Víte, že tu chybí i Ati?" zeptal jsem se všech a pořád na ně koukal, tak jako by nic nechápali.
,,Ahááá, tak to nic," přiznal Adam, že Terce se určitě nemohlo nic stát. Já tedy začínal mít jisté pochybnosti, ale dovolat jsem se ji stejně nemohl.

Rozloučil jsem se se všemi, kteří se dali na odchod a zůstala mi tu jen Teri, Stejk a Kovy.

,,Já určitě ještě nemůžu řídit," obhajoval svůj neodchod Stejk, který měl odvést Kovyho i Teri, i když Teri neměl vůbec po cestě.
,,Půjdeme k nám a něco podnikneme," řekl jsem a už jsem skoro odemykal vchodové dveře.
,,Nastává chvíle pravdy," tajemně pronesl Kovy a všichni jsme zatajili dech. V předsíni jsme objevili boty, které patřili Terce a druhé nejspíše Atimu. Bylo to jasné a já si zčásti oddechl. Ostatní se pousmáli.
Vstoupili jsme do mého a Terčina pokoje, kde jsme našli Terku a Atiho rozplácnuté na posteli, vypadali vtipně, takže jsme se okamžitě rozesmáli na celý pokoj a stejně jsme ani jednoho neprobudili. Jen oddechovali na posteli dál a my nemohli popadnout dech.
,,Ti jsou tak roztomilý," řekl ironicky Stejk a prohlížel si je kolem dokola. Kovy s Teri se posadili na kraj postele a já odskočil do kuchyně pro džus a něco k snídani. Jelikož na jídlo nám nic normálního nezbylo.
Vrátil jsem se do pokoje a povídali jsme si ještě asi další hodinu a mezitím kontrolovali ty dva, jestli alespoň dýchají.
,,Neříkej, že byli tak ožralý," ptal se Kovy a poplácal Atiho po zádech, který se lehce pohnul.
,,Nepřišli mi, ale asi nic nevydrží," řekl jsem na to.
Ati už natočil hlavu na naši stranu a snažil se otevřít oči. Pomale vstřebával, kde se nachází.
,,Vítej mezi námi," přivítal se s ním hned Stejk. Tereza ihned zvedla hlavu z postele, byla vzhůru taky.
,,Ale, ale, někdo se nám tady probouzí," prohodil jsem.
Terka se škodolibě usmála a Ati ještě pořád vstřebával situaci.
,,Tyjo lidi, kde to jsem?" zeptal se, jako by tu nikdy nebyl. Všichni jsme se zasmáli.
,,Ati?," pomale řekla Terka a pohladila ho po rameni. Otočil se na ni a uklidnil se.
Zase jsme se rozesmáli. Tahle situace byla tak komická.
Nakonec jsme ještě včerejší večer rozebírali ještě společně a potom už jsme se s Teri, Stejkem a Kovym rozloučili. Ati ještě chvíli oxidoval u Terky a já čekal až konečně odejde, jelikož jsem ji chtěl říct, co se mi přihodilo s Teri.
Pořád jsem uvažoval nad tím, proč jsem to udělal a jak to bere ona. Neměli jsme ani možnost se o tom vůbec bavit.
Dřív než Ati odešel, tak jsem stejně vyčerpáním usnul, takže to s Terkou musím probrat později.