Nejlepší přátelé

28. říjen

Přes 4000 přečtení?? Vážně? Jste úžasný a já mám takovou radost :3 Píšu hlavně pro vás, takže kdyby vás to nebavilo, tak to nemá cenu a já jen děkuju a děkuju :3 :) Podpoří mě hlavně hvězdy a komentáře, protože tak vím, že to nečte jen náhodný kolemjdoucí, takže dejte vědět. A teď už směle do čtení :)

Martin
Jsem debil! Jsem takový debil, že jsem od pondělí ještě neřekl ani slovo. Terka pochopitelně taky ne. Sbírám odvahu a přitom stačilo říct jen, že jsem debil, že jsem se opil a plácal nesmysli, určitě by to pochopila. Jsme nejlepší přátelé, proč mě tohle tak rozhodilo? Možná si potřebuju pár dní odpočinout a doufám, že to prospěje našemu přátelství.

Achjo. Vzbudil jsem se tentokrát strašně pozdě, jelikož jsem potřeboval asi načerpat energii za dny, kdy jsem toho moc nenaspal a únava na mě dolehla.
Neměl jsem nějaký extra plán než jen udělat video na sobotu. Většinou ho dělám až v pátek, ale když mám ten den volna.

Tereza
Pořád se nebavíme. Neřekl mi ani slovo, ani jedno blbý promiň, takže je to čím dál víc divnější, jelikož stačilo, že by se omluvil, alespoň omluvil. Pochopila bych ho. No nic, dnes mám volno, Mám ho vlastně každou středu, ale tentokrát ho má i Martin, takže jsem se ráno sbalila a šla si opět zaběhat, potom jsem si dala dlouho sprchu a čekala jestli se Martin vzbudí nebo ne, mezitím se vzbudil jeho bráška, tak jsem ho vytáhla ven pouštět draka, jelikož Ati jen na Geekcamp, takže jsem měla několik dní jenom pro sebe a zároveň jsem doufala, že už se konečně s Martinem budeme bavit u žijeme si pohodový víkend, pro něj prodloužený, jelikož má volno i ve čtvrtek a v pátek, podzimní prázdniny.Co bych za ně teď dala.
K poledni jsme se s bráškou Martina vydali domů a přišli jsme akorát na oběd.
Vstoupila jsem do kuchyně za tetou.
,,Ahoj Teri, nezlobil ten náš malý uličník?" zeptala se teta.
,,Vůbec ne, je to zlatíčko," ubezpečila jsem ji.
,,Děkuji, že jsi se o něj takhle postarala," ještě řekla a chystala jídlo na talíře na stole.
,,A co Martin? Jak to, že nebyl s vámi?" zeptala se, když jsem se na ni jen usmála. Nevěděla jsem, co jí mám říct. Zasedla jsem ke stolu a přemýšlela.
,,Máme nějakou krizi," řekla jsem nakonec a donutila se k úsměvu, aby to nevypadlo nějak vážně.
,,No, tak ať netrvá dlouho," zasmála se, doufajíc, že to je jen nějaké malé hašteření.
Za chvíli se k nám přiřítili oba kluci a společně jsme se najedli. Martin se snažil vyhýbat kontaktu se mnou a tak jsme všichni jen tiše jedli, jen Martinova máma se občas zeptala na klasické otázky. Po obědě jsem si vzala z pokoje tašku a šla ven. Martin se ujal brášky, tak jsem neměla starosti,že by se nudil.
Venku jsem si hbitě zapálila. Zase. Nesnáším se za to a tak strašně nesnáším Martina za to, že nemůže říct jedno pitomé promiň.
Napsala jsem Nicol, jestli nemá čas, že bychom se mohly sejít a něco podniknout. K mému štěstí souhlasila a tak jsme se za půl hodiny sešli u ní.
,,Ahoj krásko," vítala jsem se s ní a přátelsky ji s nadšením objala.Cítila jsem strašnou úlevu, když jsem ji objímala.
,,Ahoj Terezko, jak se máš?" ptala se, když jsem vcházela do bytu a zouvala si boty.
,,Ani se neptej," odpověděla jsem a zašly jsme ihned k ní do pokoje.
Posadila jsem se na její pohodlnou postel a Nicol mezitím donesla z kuchyně dva šálky s kávou.
,,Děkuji," řekla jsem a dívala se na ní, čekala jsem, že se začne ptát.
,,Tak povídej," koukla na mě zvědavě.
,,Martin!" řekla jsem zhrzeně.
,,Ajeje, co se stalo?"
Pověděla jsem ji, co se stalo v neděli a jak se situace absolutně nevyřešila.
,,To je idiot," řekla, ale smála se. Brala to spíš s humorem, jelikož jí přišlo komické, jak se zachoval.
,,Myslím, že bych si s ním měla promluvit jako matka se synem" zasmála se.
,,Vůbec tomu nerozumím Přešla bych to, že se opil, ale že by se mi ani neomluvil a raději mě ignoroval?" povídala jsem.
,,Asi se stydí a tak raději nic neříká," vydedukovala Nicol a já s ní nakonec souhlasila.
Dopily jsme kafe a rozloučily se, jelikož Nicol měla ještě svých věcí dost atak jsem si řekla, že se stavím k babičce. Přeci jen jsem tam dlouho nebyla a chyběla mi moje povedená rodinka.

Martin
Ani během oběda jsem nebyl schopný cokoliv říct. Styděl jsem se a těšil se až tohle společné stolování skončí. Po obědě jsem se ujal bráchy a vzal ho do svého pokoje s tím, že budeme něco hrát. Byl nadšený a já mu aspoň udělal radost a nemusel myslet na Terku, která se po obědě sbalila a odešla pryč. Nevím kam a dost mě to užírá. Je to sice její věc, ale chtěl bych se s ní bavit. Budu to muset nějak vyřešit. Dnes! Nebo mě to sežere.
Asi dvě hodiny jsem se bráchovy věnoval a pak mě napadlo napsat Nicol. Mohla by mi poradit, jako vždycky. Nikoho jiného jsem na takové problémy neměl. Teda samozřejmě měl, Terku, ale s tou jsem tuhle situaci řešit nemohl.
,,Neměla bys čas, mamíí?" napsal jsem Nicol zprávu a čekal.
,,Stavíš se?" odpověděla rovnou. Pousmál jsem se a napsal jsem, že do půlhodiny tam určitě budu. Vyletěl jsem z dobu a těšil se až ji konečně uvidím a všechno ji řeknu.
Otevřela mi a tvářila se, jako by už všechno věděla.
,,Tak pojď," řekla mrzutě a vtipně zároveň.
,,Mluvila jsem s Terkou," přiznala a já se začal ještě víc stydět.
,,Výborně, co jsem taky mohl čekat," řekl jsem naštvaně, sedl jsem si na pohovku a čekal až mi vynadá.
,,Měl by ses jí omluvit," řekla klidně a usmála se.
,,Já vím, pořád jsem nenašel odvahu," sklopil jsem hlavu.
,,Prosím tě, tak ses opil. Ona to chápe, stačí když se ji omluvíš, pokud si svoje slova nemyslel nějak úmyslně a nechtěl jí ublížit," vysvětlila mi.
,,Ne! Rozhodně ne! Nechápu, co to do mě vjelo. Přitom si přesně pamatuju, co jsem ji řekl, prostě jsem to přehnal a to ji mám tak rád. Omluvím se ji! Hned dneska!" povídal jsem a slíbil, že to dnes stoprocentně vyřeším. Rozzářila se radostí a už jsme to neřešili.
Strávil jsem u ni ještě několik hodin a k večeru se vydal domů. Doufal jsem, že tam Terku najdu.

Tereza
U babičky jsem strávila spoustu času, bylo toho tolik, co jsme stihly probrat a já si neuvědomila, že bych se na zítřek měla učit. Paráda, nejspíš pojedu večer nonstop. No co, měla jsem asi tři kávy, takže možná ani neusnu, tak ten čas využiju k učení. Potřebuji nasbírat nějaké body.
Vydala jsem se domů a představovala si, co asi Martin dělá a jestli je šance,že se něco změní.
Vešla jsem do pokoje, Martin klasicky seděl u počítače.
,,Ahoj," pípnul a otočil se od stolu, měl smutný výraz ve tváři. Udiveně jsem se na něj koukla, překvapilo mě to, že mě vůbec pozdravil.
,,Ahoj," řekla jsem opatrně a šla si ke stolu pro materiály do školy.
,,Teri," řekl opatrně, když už jsem si sedala na postel. Zvedl se ze židle a stoupl si naproti posteli, snažil se udržet oční kontakt, ale moc mu to nešlo.Dívala jsem se na něj a čekala, s tím, že jsem kývla na moje oslovení.
,,Chci se ti omluvit," jemně pronesl.

Martin
,,Chci se ti omluvit," dostal jsem ze sebe, když jsme se na sebe několik vteřin dívali. Podívala se s výrazem pochopení.
,,Mrzí mě, že jsem se choval jak totální kretén," přistoupil jsem k posteli a sedl si na kraj.
,,Přehnal jsem to. Tohle jsem si nikdy nemyslel," pokračoval jsem pomale. Stále jsem vážil slova.
,,Opil jsem se a měl jsem nějakou špatnou náladu, omlouvám se, že jsem si zlost vybil na tobě," dostal jsem ze sebe snad všechno, co jsem chtěl. Pořád na mě koukala a jako by ji cukaly koutky, což bylo dobré znamení.
,,Mám tě rád a nikdy nechci přijít o naše přátelství," řekl jsem a pokusil se o chabý úsměv. Ona se usmála. Slabě, ale usmála.

Tereza
Omluvil se mi a mě ho bylo v tu chvíli líto. Nebyla jsem na něj naštvaná a ve vteřině jsem věděla, že je mu odpuštěno. Nebudu řešit takovou prkotinu, že se opil. Stalo se. Je to můj kamarád. Usmála jsem se na něj. Taky se snažil usmát. Posunula jsem se po posteli k okraji, kde seděl a dal jsem mu ruku na rameno.
,,Jsi strašný pako, víš to?" řekla jsem a stále jsem se usmívala. Koukal na mě nevěřícně, že jsem mu tak brzy odpustila. Natáhla jsem se pro objetí a on mi ho ihned opětoval.
,,Mám tě ráda a promíjím ti tvoji hloupost. Ale příště se opíjej raději se mnou a budeme řvát na někoho jiného," řekla jsem mu do zad abych odlehčila situaci a on konečně nebyl tak nervózní.