Lily a James

7. kapitola - Volba

Lily si byla vědoma toho, že na ní James zase zírá a povzdechla si.

„Jdu si něco zařídit, holky."

„A co?" ptala se hned Elis.

„Musím se domluvit s Potterem, kdy si dáme sraz," protočila oči rudovláska. „To bude zas keců!"

Dívka se zvedla ze svého místa a zamířila k chlapcům. Rozhodla se, že nadá Potterovi šanci, aby jí zesměšnil. Došla až k nim a posadila se vedle Remuse. Usmála se na něj. James zíral s obočím až někde u stropu.

„Ahoj Jamesi!" usmála se dívka sladce.

„A-ahoj!" řekla mi Jamesi!

„Tak jak to uděláme?"

„U-uděláme? O čem to mluvíš?" zeptal se zmateně mladík.

„Ty jsi to zapomněl? Chudáčku! Ten famfrpál ti úplně vymejvá mozek, že Pottříčku?" mluvila na něj, jak na duševně chorého, Lily.

Sirius se rozřehtal.

„Teda Evansová! Ty mu dáváš! Vždyť s tebe dostane infarkt!"

Kamarádovo prohlášení zřejmě Jamese probralo z transu. Nasadil frajerský výraz.

„Evansová! Ty-"

„Víš, co jsem ti včera řekla Pottere! Není to rande! Jenom zmínka o tom, že by to vůbec kdy mohlo být rande a nikam s tebou nejdu!"

James jakoby se zmenšil.

„Dobře! Dobře! Klid."

„Tak v kolik tam půjdeš?" zjišťovala otráveně Lily. James se zamyslel a protáhl se. Díky tomu mu tričko obkreslilo svaly na hrudi. Rudovláska zrudla a honem dělala, že se soustředí na svoje nehty. Avšak Sirius to s povytaženým obočím postřehl. Ale rozhodl se nechat si to pro sebe.

„No... takže, u Křikly máme být v sedm. Takže bych dal sraz tak v půl šestý ve společence, hodinka u McGonagallky by měla stačit," vypočítal to spokojeně James.

„Dobře," souhlasila Lilya zvedla se. „Čau!"

„Zatím, Evansová!" odpověděl jí s úsměvem Potter.

Lily s hlubokým výdechem odešla.

„Tak co?" vyzvídala hned Elis.

„Máme sraz v půl šestý," odpověděla jednoduše dívka.

„A co si vezmeš na sebe?" zeptala se Jane.

„To nevím," pokrčila dívka rameny. „Není to jedno?"

„Na večírek musíš mít šaty!" vyhrkla Elis.

„Ach jo! Nechci, aby Potter slintal," povzdechla si otráveně rudoláska.

„Takže ho nechceš dráždit a působit mu tím utrpení?"

„Jak bych mu tím mohla působit utrpení?" nakrčila Lily nos.

„Tím, že mu nepatříš," zamumlala Jane.

Lily se v duchu ušklíbla. A nikdy mu patřit nebudu!

„Dobře holky. To by šlo!" pousmála se.

Dojedly a vydaly se do nebelvírské věže. Lily vytáhla ze své brašny knížku a sedla si do křesílka u krbu.

„Co to děláš?" nechápala její počínání Elis.

„Jdu si číst," odpověděla jednoduše rudovláska. „Potřebuju se nějak uklidnit."