Lily a James

18. kapitola - Večeře na poslední chvíli

Lily měla hotovo dřív než James, její vyhledávání informací v textu bylo neuvěřitelně rychlé. Opřela se o opěradlo židle, na které seděla a zadívala se na Jamese, který byl plně soustředěný na psaní a na knihu před sebou. Po chvíli však na sobě ucítil rudovlásčin pohled a zvedl zrak od práce. Lily ho upřeně sledovala, jednou rukou si podpírala loket druhé a palcem si přejížděla po spodním rtu. Vlasy měla rozpuštěné a po stranách spadnuté do obličeje. Dalo by se říct, že se za nimi schovávala, ale i tak bylo vidět, že má červené tváře.

„Nad čím přemýšlíš?" zvedl James jedno obočí.

„Že ještě chvilku a uvidím, jak se ti kouří z hlavy," zareagovala pohotově Lily.

„Já myslel, že už ti došlo, jak jsem úžasný," uculil se brýlatý chlapec.

Na to už dívka pohotovou odpověď neměla. Pouze zrudla ještě víc.

„Ale... že by?" naklonil se k ní přes stůl blíž.

Lily vypadala vyvedená z míry a jen naprázdno otevírala a zavírala pusu. Naštěstí byla v tu chvíli zachráněna příchodem Remuse.

„Tady jste!" vyhrkl, když se k nim přiřítil. „Víte, že už je skoro po večeři?"

„Cože?" vyhrkli oba unisono. James se podíval na hodinky. „No jo, za patnáct minut je všechno pryč!"

„Tak běžte, já vám ty věci sklidím a přinesu do věže," pobídl je Remus.

„Díky Reme," stoupla si Lily a dala mu rychlou pusu na tvář. „Dělej Jamesi!"

„Už jdu!" řekl a chtěl ihned vyběhnout, ale dívka ho chytla za ruku.

„Počkej, tady nemůžeme běhat, až mimo knihovnu," řekla, ale sama přitom málem klusala skrz knihovnu.

Když z ní vyšli, James ihned vystartoval a táhnul rudovlásku za sebou. Vlála za ním jako vlajka, ale i tak si nemohla pomoct a culila se jak měsíček na hnoji. Silně si uvědomovala místa, kde se jejich ruce dotýkaly. Nicméně běželi třetí chodbou a Lily už lapala po dechu.

„Ja-Jamesi..." sípěla. „Já už nemůžu."

Chlapec zastavil a podíval se na rudovlásku, které teď obličej splýval s vlasy. James se přitom téměř nezadýchal. Pravidelné famfrpálové tréninky ho udržují v kondici.

„Vlez mi na záda," navrhnul s úsměvem. Lily se zamračila.

„Prosím?"

„No fakt, skoč mi na záda, budu tvůj oř," otočil se k ní James zády a lehce se přikrčil.

„Ale..."

„Chceš stihnout večeři?"

Dívka se nerozmýšlela dvakrát, chytila se Jamese za ramena, odrazila se a omotala nohy kolem něj ve stejnou dobu, kdy James jí chytil za stehna. Na nic nečekal a znovu vyběhl. Běžel všemi zkratkami, co znal a po třech minutách už byli ve vstupní síni.

Z velké síně zrovna vycházeli jejich kamarádi, ale James jenom zpomalil do svižné chůze.

„Pomozte, prosím, Remusovi," houkla na vykulené kamarády Lily z Jamesových zad. „Je v knihovně!"

Jediné, co rudovláska zaslechla, bylo Elisino: „Dlužíš mi dva galeony, Blacku," protože už vstupovali do velké síně. James ihned zaplul na kraj stolu, ale stejně si všichni jejich příchodu všimli. Lily mu sklouzla ze zad a James se podíval na hodinky.

„Máme devět minut," prohlásil udýchaně a stáhnul rudovlásku s sebou na lavici.

Nandal si na talíř jídlo a ihned se do něj pustil. Lily stejně tak, ale ta do sebe neuměla házet jídlo takovou rychlostí. Po pár soustech se James zrudl v obličeje a začal kašlat.