New Beginning || Drarry ✓

21. kapitola

Když Harry ráno procitnul, ihned se mu na rtech usadil úsměv. Vzpomínky a i pocity z minulé noci v něm byly ještě stále čerstvé a silné. Draco mu dal totiž ten nejhezčí vánoční dárek, který kdy existoval. Poprvé se pomilovali. A bylo to nádherné. Něžné.

Harry se převalil na bok a pomalu otevřel oči, aby se mohl podívat na... prázdnou polovinu postele.

Zmateně se posadil a rozhlédl se kolem. Vše bylo na svém místě. Dracův župan. Dracovy pantofle. Dracovy tepláky přehozené přes opěrku křesílka.

I tak měl ale Harry pocit, že něco je jinak. Špatně.

Pomalu se vyhrabal z peřiny, postavil se a vešel otevřenými dveřmi do obýváku. Pohled stočil k Andyho prázdnému pelechu. Byt byl naprosto tichý.

„Andy?" zavolal psovo jméno a jako odpověď se mu dostalo jen tiché zakňučení z chodby.

S mírným zamračením přešel k průchodu do předsíně a pohled sklopil dolů na bílého psa ležícího u dveří s čenichem úplně u země. Uši měl Andy přitisklé k hlavě.

A pak mu to došlo.

Byl pryč.

Dracovy boty. Dracův kabát. Klíče od dveří byly položené na botníku a Harry pochyboval, že je tam Draco zapomněl.

Andy znovu zakňučel a zaškrábal lehce na dveře packou.

Harrymu se zamotala hlava, že se musel opřít o stěnu a poté po ní pomalu klesl po zádech až zem, kde zůstal sedět. Opustil ho. Draco... byl pryč. A on mu to neřekl.

„Do háje!" zabořil prsty do svých vlasů a bolestivě za ně zatahal. Tak moc litoval, že mu neřekl ani v noci ta dvě slova. Neřekl mu, miluju tě. Byl to snad důvod, proč Draco odešel? Utekl?

Harry se prudce postavil a začal skoro běhat po bytu, jak hledal cokoliv, co by mu prozradilo, proč Draco odešel. Nějaký papír. Vzkaz. Opravdu cokoliv.

V obýváku ani v kuchyni nenašel nic. Ani v chodbě, kde neustále ležel Andy.

Poslední šance byla ložnice, z které vypadl tak rychle, že si ničeho nevšiml. Až teď když stál mezi dveřmi, uviděl ten kus bílého papíru, který ležel před rámečkem s fotografií.

Harry k němu pomalu prešel a zvedl ho svými třesoucími se prsty.

Drahý Harry,

Je mi strašně líto, že tohle musím udělat, ale věř, že myslím jen na tvé dobro. I přesto, že to bolí, musím odejít zpět do kouzelnického světa, protože kdybych zůstal, ohrozil bych tebe. A to já nechci. Vím, jak moc si tady šťastný. Mohl jsem to vidět každý den, jak tě práce s dětmi naplňuje, jak moc miluješ Andyho a jak seš tady volný. Žádný chlapec, který přežil ani Harry Potter, ale jen a pouze Harry Evans, pediatr milující děti. Proto se na mě prosím nezlob.

Miluju tě,

Navždy tvůj, Draco.

Harry vzteky chudák kousek papíru skoro rozcupoval. I přesto, že na něm byla ta dvě slova, která ale chtěl slyšet první z Dracových úst a ne si je přečíst na papíře.

„Jen počkej, tohle ti jen tak neprojde," zavrtěl hlavou a na tváři se mu tentokrát usídlil úsměv. Věděl, že to, co teď udělá, už nikdy nebude moct vzít zpět, ale blonďák mu za to stál.

Rychle na sebe naházel oblečení, do zadní kapsy džínů zastrčil peněženku s doklady a už pospíchal do předsíně, aby si nazul boty a oblékl kabát.