New Beginning || Drarry ✓

13. kapitola

„Převlíkám se?" zadíval se na něho polonahý Harry se zmateným výrazem ve tváři.

Draco hlasitě přehltnul a odvrátil od jeho těla mírně zrudlou tvář. „A je to nutné?"

Harry se nahlas zasmál. „Malfoyi, musím si převlíct alespoň tričko, aby každý věděl, že já jsem ten doktor. Potřebuju na sobě bílou barvu, chápeš?"

„Vždyť budeš mít plášť!" ohradil se Draco a odmítal se na Pottera podívat.

„Ten nestačí," zavrtěl Harry hlavou a přetáhl si přes hlavu bílé tričko a na to až bílý plášť. „Už se můžeš podívat," použil mírně škádlivý tón.

Draco po něm švihnul naštvaným pohledem a opřel se zadkem o hranu Harryho stolu. A aby tomu dodal efekt, zkřížil i ruce na prsou.

Harry povytáhl obočí, než se pomalu k Draco rozešel a zastavil se až těsně před ním. „Seš naštvaný? Proč?"

„Proč asi, Pottere. Děláš si ze mě dobrej den!" odsekl mu Draco a natočil hlavu do strany.

Harry se tomu pousmál. „Tak to se omlouvám. Co takhle z toho udělat dobré ráno?"

„Cože? Co to meleš, Pottere?"

Harry mu neodpověděl a prostě ho místo slov chytil za boky a vysadil ho na stůl. Poté Dracovi odtáhl jemně stehna od sebe a sám se boky vecpal mezi ně.

Draco byl tak v šoku, že se ani nebránil. „Co to děláš?" zamumlal zmateně, ale nechal Potterovu hlavu přiblížit se k té jeho vlastní.

„Co myslíš?" usmál se Harry a pohladil Draca jednou rukou po tváři a tou druhou po vnější straně stehna.

Draco mu ale v odpověď jen zavrtěl neschopen slova hlavou a tak Harry neváhal a přitiskl se mu na rty se zavřenýma očima. Jemně, nijak na blondýna netlačil, se o ně otíral a zároveň rukama hladil Dracovy boky a stehna.

A Draco tomu podlehl. Sám se podvolil, zavřel oči a pohnul ústy ve váhavou odpověď, než zvedl do teď nečinné ruce a zabořil je do Potterových rozčepýřených vlasů. Probíral se jimi a jemně za ně tahal, zatímco se s Potterem líbal.

Harry se jen spokojeně pousmál a lehkým nátlakem donutil blonďáka od sebe oddělit rty, aby tak mohl sám jazykem vklouznout dovnitř.

Draco díky tomu naklonil hlavu ke straně a víc se k Harrymu přitiskl, že mezi nimi nebyla snad ani mezírka. Jen matně si uvědomoval, že mu Potter vklouzl rukama na zádech pod tričko a hladí ho po holé kůži.

Snad by zašli i dál, kdyby je nevyrušilo zaklepání.

Draco sebou prudce trhnul a rychle se od Harryho odtáhl. Až teď mu došlo, co to vlastně před chvílí nechal Pottera dělat.

Harry se lehce zamračil, ale nechal blonďáka se zase postavit na vlastní nohy, než přešel ke dveřím a jen napůl je otevřel, takže na Draca dotyčný venku nemohl vidět.

„Dobrý den, pane doktore. Já se omlouvám, že ruším ještě pět minut před ordinační dobou, ale syn silně kašle už tři dny a má vysokou teplotu," vysvětlovala mu mladá maminka s kajícným výrazem a Harry nemohl jinak, než se na ní usmát.

„To je v pořádku, paní Sendersová. Já se na Jamieho podívám," klesl před chlapcem na bobek. „Tak co? Půjde se na to podívat?" pohladil chlapce po zpocených vláskách. Měl pocit, že tomu kloučkovi bylo tak pět.

James mu tiše kývnul a nechal se vzít do Harryho náruče. Když spolu i s Jamesovou maminkou vešli do ordinace, Draco už vypadal v pořádku a byl i upravený.

Harry posadil chlapce na vyšetřovací lehátko. „Tak jdeme na to. Sundáme ty věci, ano?" usmál se na dítě a pomohl mu sundat svetr a tričko. „Teď se nelekni, možná to bude studit," vzal Harry do ruky fonendoskop a jeden konec si zastrčil do uší a druhým přiložil na chlapcovo horké tělo. „Zakašlej, Jamie..."

Když chlapec zakašlal, Harry ani nepotřeboval nic dalšího zkoušet. Odložil přístroj a jen pro jistotu přiložil chlapci na čelo ruku, než si pro sebe přikývl.

„Tak je to jasné, paní Sendersová. Jamie má chřipku jako ulitou. Jediné, co vám můžu doporučit, jsou prášky na snížení teploty, ledové zábaly a když to bude akutní, tak i vlažnou sprchu." Při těch slovech postranním pohledem zavadil o Draca, který se díval z okna a kousal se do rtu.

„Nic jiného nám dát nemůžete? Přijde mi, že prášky vůbec nezabírájí," bylo vidět, že je mladá maminka opravdu zoufalá.

„Bohužel, jen tohle. Zkuste tu vlažnou až studenou koupel. Většinou zabere nejlépe," pousmál se a napsal rychle na počítači zprávu, kterou poté vytiskl a podal ženě, která už chlapce opět oblékla.

„Dobře, děkuju, pane doktore." Vzala žena chlapce do náručí.

„Za týden radši přijďte na kontrolu, paní Sendersová. A když se vám něco nebude líbit, přijďte znovu nebo zavolejte. Budu na telefonu."

„Dobře, ještě jednou děkuju. Nashledanou."

„Nashle. Ahoj Jamie. Hezky to vylež!" usmál se na chlapce a ten mu jemně zamával.

Harry mu to oplatil, než se za nimi zavřely dveře a bylo opět ticho. Zavřel proto dveře do ordinace a zadíval se na zády k němu stojícího blonďáka.

„Už to bylo moc?" zeptal se ho a pomalu přešel těsně za jeho záda.

Draco se dál díval z okna. „Kdyby bylo, měl bych dost síly tě odstrčit..." zavrtěl nevesele hlavou. Až teď mu totiž naplno došlo, že opravdu nefalšovaně Nevilla podvádí. A ještě k tomu s Potterem, se kterým... chtěl být.

Harry se pousmál a už neváhal muže před sebou obejmout pevně kolem pasu a přitisknout se na jeho záda. „Tak to jsem rád," políbil ho na šíji a položil si bradu na Dracovo rameno.

„Seš tak sobecký, Pottere!" obvinil ho tiše Draco, ale nijak se nebránil.

„Možná jo, ale hlavně jsem strašně majetnický a žárlivý a nehodlám se o tebe s nikým dělit," pokrčil Harry pobaveně rameny.

„Jenže já ti nepatřím, Pottere..." Lehce k němu Draco natočil hlavu.

„Jen zatím..."

_________________________

Ahoj! :))

Bože můj... Ani nevím, jak se mám vyjádřit, jakou mám ohromnou radost za ten velký počet hvězdiček u minulé kapitoly! A taky za ty skvělé komentáře! Moc, moc, moc vám děkuju! :)))

Kapitola věnována všem komentujícím a hvězdičkujícím. :) Jen díky vám, jsem dnes tu kapitolu napsala. :))

Další bude, ale opět nevím kdy. Uvidí se podle času a vašich reakcí. :)

PisálekMaty