Obstacles

KAPITOLA 12: Přiznání

Ariana's POV: 

"Co mi chceš říct? Že už nemůžeme být ani kamarádi? Prosím tě, nebud vtipná. Perrie ti hlavu neukousne. Kdybych jí to totiž řekl, ukousla by jí i mě." vysmál se mi.
"Ne. O to nejde. Musíme si prostě pomluvit." namítla jsem.
"Óóóó! Ariana Grande si se mnou chce promluvit! Světe, slyšel jsi to?!" 
"Jdi někam s těma kecama. V kolik se sejdem?" ušklíbla jsem se.
"A kdo říkal, že se chci sejít?" 
"Nemůžeš mluvit se mnou normálně?" namíchla jsem se. 
"Ne. Protože mě nemiluješ." 
"Oh! Omluv mě, že je pro mě šok, když mi řekneš, že jsi do mě zabouchlej a máš holku!" přetékaly mi nervy.
"Fajn, na to nevím co říct. V kolik se sejdem? A kde?" konečně se zklidnil.
"Na tom tvém místě. Třeba v 10:00?"
"Tak fajn. Bud přesná. Měj se..."  
"Ahoj." řekla jsem.Dala jsem mobil na noční stolek, zhasla jsem lampičku a zahrabala se pod peřinu. Okamžitě jsem usnula.

***

Když jsem ráno přijela na místo on už tam byl.
"Ahoj." řekla jsem.
"Ahoj." odpověděl. "Tak cos chtěla?" 
"Možná by jsme si měli sednout." navrhla jsem. 
"Okej." ušklíbl se. 
"No? řekneš mi to?" 
"Jo." povzechla jsem si.
"Co tě trápí?" 
"Ty." složila jsem si hlavu do rukou. 
"Já?" podivil se.
"Jo, ty." 
"Proč?" 
"Protože... se mi líbíš." zamumlala jsem.
Vyvedla jsem ho z míry. "A-A proč.. jsi mi to neřekla včera?" 
"Nezamýšlela jsem se nad tím. Až večer a... já jen jsem si to nechtěla přiznat." usmála jsem se smutně.
"Ale přiznala sis to. Ted by jsme mohli být spolu a - " 
"Ne, Zayne." přerušila jsem ho. "My nebudeme spolu. Nikdy." 
"Proč ne?" čuměl na mě ublíženě.
"Ty máš Perrie. Já Jaie." 
"Nemůžeš zastavovat něco, co ti je souzeno." namítl. Byl jak filozof.
"Já vím... ale my si nejsme souzeni." setřela jsem ho.
"Když já miluju tebe a ty mě... tak to je v tvém osudu. " 
"Hm." zabručela jsem. 

Jenže on vzal moji tvář do svých dlaní a rychle mě políbil.